Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů

Merlinova
smrt
 

Jakmile Merlin spatřil dívku jménem Nimue, kterou pan Pellinor přivedl ke dvoru, poznal, že se naplňuje jeho osud. Ve stařecké hrudi mu náhle začalo bušit velké srdce mladíka a spalovala jej touha, která se vymykala jeho věku i znalostem. A jak sám sobě předtím prorokoval, prahl po Nimue víc než po životě. Neustále ji zahrnoval nejrůznějšími nabídkami a nepopřával jí chvilky klidu. A Nimue svého vlivu na poblázněného starého Merlina umně využívala. Oblažovala ho svou přítomností a obratně ji vyměňovala za Merlinovy lekce čar a kouzel, neboť byla jednou z dívek Jezerní panny a ve věcech magie rozhodně nepatřila k začátečnicím.

Merlin si dobře uvědomoval, co se s ním děje, a věděl, že ho čeká neblahý konec, ale nemohl si pomoci – jeho srdce tlouklo pouze pro jezerní vílu Nimue.

Zašel za králem Artušem a svěřil se mu, že nastal čas, o němž s ním kdysi hovořil, a že konec, který si předpověděl, je na dosah. Rozmlouval s králem o věcech, které přijdou, a radil mu, co by měl v budoucnu podniknout. Především mu kladl na srdce, aby střežil meč Excalibur jako oko v hlavě a ještě bedlivější pozor dával na jeho pochvu. „Ukradne ti je člověk, jemuž věříš,“ varoval ho Merlin. „Máš nepřátele, o nichž nevíš,“ dodal. „Budu ti chybět já i moje rady. A přijde doba, kdy bys klidně obětoval celé království, jen abys mne měl vedle sebe.“

„To přesahuje moje chápání,“ řekl král. „Jsi ten nejmoudřejší muž na světě. Víš, co se chystá. Proč si nepřipravíš nějaký plán, s jehož pomocí by ses zachránil?“

„Protože jsem moudrý,“ odpověděl Merlin bez váhání. „V zápasu mezi rozumem a citem rozum nikdy nevítězí. Předpověděl jsem ti určitou budoucnost, pane, ale nezměníš ji ani o vlásek, přestože ji znáš. Až nastane čas, tvoje city tě také zavedou na cestu osudu,“ dodal Merlin a rozloučil se s králem, jehož sám stvořil.

A odjel s Nimue ode dvora a všude, kam se dívka hnula, jí byl neustále v patách. Nimue si dobře uvědomovala, jakou má nad Merlinem moc, takže dělala drahoty a upírala mu potěšení ze své společnosti tak dlouho, až roztoužený Merlin sáhl k magii, aby její odpor zlomil. Nimue však předvídala, že se kouzelník pokusí zapůsobit na ni svými tajuplnými čarami, a tak mu řekla, že chce-li ji získat, musí jí odpřísáhnout, že vůči ní nepoužije žádné ze svých kouzel.

Oba pak nepokojně cestovali z místa na místo. Přepluli průliv do Francie a zamířili do Benwicku, kde vládl král Ban a dosud vedl válku se svým nepřítelem Claudasem.

Banova manželka, sličná a laskavá královna Elaina, Merlina požádala, aby jim pomohl válku ukončit. Během jejich hovoru vešel do komnaty Elainin malý syn a Merlin se na něj zadíval.

„Neboj se,“ řekl královně. „Do dvaceti let tento chlapec spory s Claudasem urovná, ale nejen to – vyroste z něj nejlepší rytíř pod sluncem a jeho sláva a vzpomínky na něj budou oblažovat a posilovat ještě mnoho následujících pokolení. Vím, že se dříve jmenoval Galahad, ale při křtu dostal ještě jméno Lancelot.“

„Ano, to je pravda,“ přita…