Věrný hlas

Odsouzený

Na stole poslední věci, co mi dal svět:
Uherský salám, sýr. A hodně cigaret.
Každé z těch ukrojených koleček
připadá mi jak z mramoru
kavárenský stoleček.

Škoda, že jsem to neviděl dřív.

Dnes bych uměl jinak žít.
Dnes bych se uměl potěšit
třeba modrou krabičkou od sirek,
kterou držím v ruce.

Neplač, matko, že syn tvůj moh’ zabíjet,
nemůže za to strom, když uschne mu květ.
Snad bylo málo slunce,
kdož ví —

Snad kdybych byl houslistou,
v tu nešťastnou chvíli
po strunách houslí bych sáh’.

Snad kdybych byl rolníkem,
v tu chvíli bych šel
a do země sil.

Na Olšanském hřbitově spí:
hodinář, žena a jejich dcera.
Mé ubohé oběti, přijdu k vám do večera.
V mém srdci a hrobě klidně už spěte,
smrtí, již jsem vám učinil,
sami mne zabijete.

Jsme všichni bez života.
A bez peněz!