Zpěvy rolnické a pastýřské

ZPĚVY ROLNICKÉ
(GEORGIKA)

KNIHA PRVNÍ

Co žene osení ve zdárný růst, kdy vhodno je půdu
zorávat, Maecenate, kdy k jilmům vázati révu,
kterak chovati skot, jak chovat kozy a ovce,
jaké má znalosti míti, kdo šetrné včely chce chovat,
o tom zpívati počnu.
Ó zářivá vesmíru světla,
kterými roční běh jest řízen s nebeské báně;
Libere, Cerero živná, vždyť jedině milostí vaší
ze země bohatý klas nám namístě žaludu vzrostl,
vzrostl i révy dar, mok, jenž v poháru míchán je s vodou.
Vy též, faunové, přijďte, vy pomocná rolníků božstva,
pospěšte, faunové, sem, též dryády, stromové víly,
o vašich darech chci pět!
Též Neptune, kterému první
řehtaje vyskočil kůň, když trojzubem udeřils zemi,
přijď!

Též dozorce hájů, v nichž na tři sta bělostných býků
na Keu v křovinách, v houští ti spásá pastviny bujné.

Sám též opusť své háje a otcovské Lykaia stráně,
tobě-li Maenala tvá jsou na péči, ochránce ovcí,
přijď, ó arkadský Pane, pln milosti!
Neváhej přijít,
Minervo, dárkyně oliv, i ty, jenž první jsi oral.
Přijď, ó Silvane, též, jenž cypřiš i s kořenem neseš,
bozi i bohyně všecky, již polnosti v ochraně máte,
kteří dáváte růst též tomu, co beze vší setby
vzešlo, a vlažíte deštěm, co neseto, jako co seto.

Ty však, Caesare, zvlášť, jejž obdrží nevíme který
božský sbor: jest neznámo nám, zdaž nad městy dohled
zvolíš a ochranu zemí, či zdali tě okrsek světa
dostane za dárce plodů, či za vládce nad počasími —
věncem z matčiny myrty ti božské ověnče skráně —
či se snad, nad mořem pán, zas zjevíš, takže by plavci
tvé jen ctívali božstvo a dálná ti sloužila Thule,
Tethys pak za všecko vodstvo by za zetě získala tebe,
či snad, novou jsa hvězdou, se přidružíš k měsícům letním
v místě, kde prostor je zřít mezi Pannou a klepety za ní —
sám již zářivý Štír svá ramena stahuje dlouhá,
aby ti na nebi víc než sdostatek popustil místa.
Buď si co buď, vždyť králem tě mít přec nedoufá Tartar —
taková po vládě touha, tak strašlivá, v tobě se neroď! —
třebaže blažených byt nám velebí básníci řečtí,
třebaže Persefoneia už volání matčina nedbá —
usnadni cestu mou, smělému podniku mému buď přízniv,
rolníka polituj se mnou, jenž pravé nepoznal cesty,
vůdcem mi buď, sám teď už si zvykej být prosbami vzýván!

Z jara, když se šedých hor již stéká studená vláha
a když Zefyrův dech zas kypří a změlňuje hrudu,
má již s námahou býk své oradlo zarývat v půdu,
zas má zaskvít se pluh, jejž vyleští zoraná brázda.

Teprve půda, jež po dvakrát mráz a dvakráte slunce
zažila, vyhoví přání, jež chovají rolníci zištní:
nesmírnou tíhou žně se jim stodola zprohýbá, praskne.

Dřív než neznámou zem bys rádlem brázditi počal,
vyzkoumej, které jsou větry a různá počasí místa,
jaká je povaha půdy a místní pěstění její,
co která krajina rodí a co nám odpírá jiná:
tady jde obilí lépe a jinde jsou bohatší hrozny,
tady je plodný strom, tam tráva se zelená sama.

Nevidíš, kterak Tmolus nám posílá voňavý šafrán,
Indie slonovou kost, své kadidlo změkčilý A…