XIII. Polsce
Nebyla to jen literatura, kterou v Evropě až k letům sedmdesátým naplňovala romantika, i celé národy obklopovala a pronikala záře její a vábila k nim sympatie vzdělaného světa. Evropa měla své Poláky, své Maďary…
A hle, i proud chladného a střízlivého realismu opanoval zase nejen literaturu, ale vnikl i do hloubi ducha celých národův. a zajímavo, že u bývalých romantiků nejintensivněji. Neznám nyní praktičtějších národů na světě, v životě i politice, než Poláky rakouské a německé – vyjímaje ovšem rytířský kdysi národ Maďarů… O ruských Polácích to neplatí – jsou romantiky do dnes…
Z netištěné knihy neznámého filosofa.
Ó, matko Polsko, jak to snění naše
dlívalo vždy jen s úctou při tobě! …
My rovnali tě k jaté Andromaše
neb kamenící hořem Niobě,
tys dívala se Dolorosy okem,
když poklesla pod křížem ztrnulá,
a synova krev horkým, rudým tokem
po dřevě dolů na ni kanula…
Jak’s byla velká, když tvých dětí jména
přibita byla na sloup pranýře,
kdy krev jich po kopytech roznášena
kozáckých koní, v sněhu Sibiře,
kdy na pevnostech oni mřeli v dáli
a sledním slovem, sledním dechnutím
tvé vrahy ještě v posled proklínali
a žehnali ti ještě s pohnutím!
To slýchali jsme s dechem zatajeným
od otců, kterým při tom vlhnul hled,
to každý z nás vždy duchem rozechvěným
z passionalů poetů tvých čet –
ó, Polsko, Polsko, tenkrát tvoje jméno,
– vždy světější než vlastní vlast a zem –
jak modlitba jen bylo vysloveno
a hymnus bolu neslo v zvuku svém!
* * *
Dnes, matko Polsko, – jak se mění čas! –
Tys sňala věnec z trnového kvítí,
utřela moudře slzy s dlouhých řas
a začala jsi opatrně žíti;
tvým …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.