Tristium Vindobona

Josef Svatopluk Machar

49 Kč

Elektronická kniha: Josef Svatopluk Machar – Tristium Vindobona (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: machar03 Kategorie:

Popis

E-kniha Josef Svatopluk Machar: Tristium Vindobona

Anotace

O autorovi

Josef Svatopluk Machar

[29.2.1864-17.3.1942] Český básník, prozaik, satirik, publicista a politik Josef Svatopluk Machar se narodil v Kolíně roku 1864. Byl spoluautorem Manifestu České moderny a představitel kritického realismu. Vystudoval gymnázium v Praze. Poté absolvoval roční vojenskou službu. Následně odešel jako bankovní úředník do Vídně. Toto místo chtěl považovat jen za dočasné, nakonec tam však zůstal přes 30 let až do první světové...

Josef Svatopluk Machar: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tristium Vindobona“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XIII. Polsce

Nebyla to jen literatura, kterou v Evropě až k letům sedmdesátým naplňovala romantika, i celé národy obklopovala a pronikala záře její a vábila k nim sympatie vzdělaného světa. Evropa měla své Poláky, své Maďary…

A hle, i proud chladného a střízlivého realismu opanoval zase nejen literaturu, ale vnikl i do hloubi ducha celých národův. a zajímavo, že u bývalých romantiků nejintensivněji. Neznám nyní praktičtějších národů na světě, v životě i politice, než Poláky rakouské a německé – vyjímaje ovšem rytířský kdysi národ Maďarů… O ruských Polácích to neplatí – jsou romantiky do dnes…

Z netištěné knihy neznámého filosofa.

Ó, matko Polsko, jak to snění naše
dlívalo vždy jen s úctou při tobě! …

My rovnali tě k jaté Andromaše
neb kamenící hořem Niobě,
tys dívala se Dolorosy okem,
když poklesla pod křížem ztrnulá,
a synova krev horkým, rudým tokem
po dřevě dolů na ni kanula…

Jak’s byla velká, když tvých dětí jména
přibita byla na sloup pranýře,
kdy krev jich po kopytech roznášena
kozáckých koní, v sněhu Sibiře,
kdy na pevnostech oni mřeli v dáli
a sledním slovem, sledním dechnutím
tvé vrahy ještě v posled proklínali
a žehnali ti ještě s pohnutím!

To slýchali jsme s dechem zatajeným
od otců, kterým při tom vlhnul hled,
to každý z nás vždy duchem rozechvěným
z passionalů poetů tvých čet –
ó, Polsko, Polsko, tenkrát tvoje jméno,
– vždy světější než vlastní vlast a zem –
jak modlitba jen bylo vysloveno
a hymnus bolu neslo v zvuku svém!

* * *

Dnes, matko Polsko, – jak se mění čas! –
Tys sňala věnec z trnového kvítí,
utřela moudře slzy s dlouhých řas
a začala jsi opatrně žíti;
tvým …