Odysseia

Héráklés

Po něm spatřil jsem tam též silného Hérákléa,
přízrak — Héráklés sám jest ve sboru nesmrtných bohů,
v rozkoších, jeho pak choť jest Hébé půvabných kůtků,
zplozená velkým Diem a Hérou v opáncích zlatých.
     Lidí zesnulých šust zněl kolkolem, jako když ptáci
na všecky strany se plaší — on temné podoben noci,
holý v levici luk, šíp na struně namířen maje,
zíral hrozivě kol, jak šíp by již vystřelit hodlal.
Strašný závěsní pás měl viseti okolo hrudi.
Zlatem skvěl se ten řemen, a divná jej zdobila díla:
medvědi, diví kanci a lvové ohnivých zraků,
kruté seče a bitvy a rubání mužů a vraždy.
Kdokoli takový pás svým umělým zhotovil duchem,
marně by podobný jiný se snažil zhotovit příště.

     Ihned poznal mě rek, jak pohlédl pozorně na mne,
načež, hlasitě štkaje, mi pravil p…