Mandragora

TŘETÍ JEDNÁNÍ

První výstup

SOSTRATA, PAN MIKULA, LIGUR.

SOSTRATA: Já jsem odjakživa slýchávala, že rozumná hlava si vybere ze dvou zel to menší. Když není jiná pomoc, abyste měli děti, než tahle, chyťte se jí. Když si tím nezatížíte svědomí, chyťte se jí.

MIKULA: Je to tak.

LIGUR: Tak prosím vás zajděte za dcerou a pán a já půjdem za jejím zpovědníkem fráterem Timotejem a vyložíme mu, oč běží, abyste se s tím nemusela zdržovat. Uvidíme, co řekne.

SOSTRATA: Tak to uděláme. Vy jděte tuhle; a já vyhledám Lukrecii a rozhodně ji pošlu k fráterovi.

Druhý výstup

PAN MIKULA a LIGUR.

MIKULA: Ty se, Ligure, asi divíš, nač je potřebí dělat takové ciráty, aby si má žena dala říct. Ale kdybys to všecko znal, nedivil by ses ničemu.

LIGUR: Já myslím, že je to z toho, že všecky ženské jsou nedůvěřivé.

MIKULA: V tom to nevězí. Ta ti bývala mírňoučká, že jí nebylo rovno. Ale jednou jí jedna sousedka řekla, když prý složí slib, že vyslechne čtyřicet jitřních v klášteře u Panenky Marie, že určitě přijde do jiného stavu. Ona ho složila a byla tam asi dvacetkrát. A abys věděl, jeden z těch fráterníků za ní začal dolézat, až řekla, že už se tam víckrát neukáže. To je pak těžká věc, když lidi, co by nám měli předcházet příkladem, jsou takováhle čeládka. Nemám pravdu?

LIGUR: U všech rohatých, jestli nemáte pravdu!

MIKULA: Od té doby hned našpicuje uši jak zajíc. A i když navenek neřekne nic, uvnitř ti dělá tisíc potíží.

LIGUR: Teď už se nedivím ničemu. A jak potom splnila ten slib?

MIKULA: Dala se z něho vyvázat.

LIGUR: A dobře tak. Ale jestli máte u sebe těch pětadvacet dukátů, co musí člověk v těchhle případech tratit, dejte mi je. Ať jsme s páterem jedna ruka a ať si pak dělá naděje ještě na něco lepšího.

MIKULA: Tumáš, to je ta nejmenší starost. Uškudlím to zas někde jinde.

LIGUR: Tihle mniši jsou rošťáci všemi mastmi mazaní a není divu, protože znají jak naše hříchy, tak ty svoje. Kdo to s nimi nedovede, může se snadlinko přepočítat a nedostane je, kam by chtěl. Tak bych nerad, až s ním budeme mluvit, abyste všecko pokazil, protože člověk jako vy, co proleží celý den v knihách, rozumí sic těm lejstrům, ale nevyzná se, jak to v světě chodí. (K sobě.) On je takový hlupák, že mám strach, aby všecko nezpackal.

MIKULA: Řekni mi, co po mně chceš.

LIGUR: Abyste nechal mluvit mne a nemíchal se do toho, dokud vám nedám znamení.

MIKULA: Tak dobře. A jaké znamení mi dáš?

LIGUR: Zamhouřím oko a kousnu se do pysku. Počkat – uděláme to jinak. Jak je to dávno, co jste s fráterem mluvil naposledy?

MIKULA: Přinejmenším deset let.

LIGUR: To se hodí. Řeknu mu, že jste ohluchl. Vy nebudete na nic odpovídat a nebudete nic říkat, dokud nespustíme hodně nahlas.

MIKULA: Tak to udělám.

LIGUR: A nelamte si s tím hlavu, kdybych říkal něco, co se vám nebude rýmovat s tím, co chceme. Však ono všecko vezme správný konec.

MIKULA: Tak – zdrávi došli!

Třetí výstup

FRÁTER TIMOTEJ a PANÍ.

TIMOTEJ: Jestli se chcete jít vyznat z hříchů, posloužím vám, jak si budete…