Waverley

Walter Scott

85 

Elektronická kniha: Walter Scott – Waverley (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: scott01 Kategorie:

Popis

Walter Scott: Waverley

Anotace

Walter Scott – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Waverley“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola LIV
„A nestálý až běda“

„Jsem pravé dítě rozmarů,“ říkal si Waverley, když za sebou zavřel dveře svého pokoje a rychle přecházel sem a tam – „co je mi do toho, že si chce vzít Fergus Rose Bradwardinovou? – Nemiluju ji – možná že by byla ona milovala mne – ale odvrhl jsem její prostou, nelíčenou a oddanou náklonnost, místo abych z ní vypěstoval lásku, a své city jsem daroval ženě, která nikdy nebude milovat žádného smrtelníka, ledaže by sám starý Warwick, Tvůrce králů, vstal z mrtvých. A ten baron – copak já stojím o jeho panství, a tak by ani to jméno nebylo kamenem úrazu. Pro mě za mě ať čert vezme ty pusté bažiny a stahuje královské caligae. A Rose, která je jako stvořená pro rodinnou lásku a něhu, aby rozdávala a přijímala všechny ty vlídné a něžné pozornosti, které oslazují život těm, kteří spolu žijí, tu Rose si chce vzít Fergus Mac-Ivor. Nebude na ni zlý – toho ani není schopen –, ale za měsíc už ji bude zanedbávat; bude myslet jen na to, jak si podrobit nějakého náčelnického soupeře nebo jak obelstít nějakého milce u dvora, jak dobýt nějakého vřesovitého kopce s jezerem, jak připojit k svým tlupám nějakou novou loupežnickou bandu, že se ani Rose nezeptá, co dělá a čím se baví.

Však teď červ strasti zhlodá poupě mé,
vděk vrozený jí z tváře zaplaší,
a bude vpadlá vyhlížet jak duch
a vyhublá a zemdlená jak ten,
jímž třese zimnice – a zemře tak!

A toto neštěstí mohlo být od této přeušlechtilé bytosti odvráceno, kdyby pan Edward Waverley byl měl oči. – Na mou duši, nechápu, jak se mi mohla zdát Flóra hezčí, totiž o tolik hezčí než Rose. Ovšem, je větší a chová se vybraněji; ale mnozí zas říkají, že Rose je přirozenější, a je určitě mnohem mladší. Myslím, že Flóra je o dva roky starší než já – musím se na ně dnes večer důkladně podívat.“

A s tímto rozhodnutím šel Waverley na čaj (jak bylo v módě před šedesáti lety) k jedné vznešené dámě, oddané Chevalierově věci, a tam, jak se nadál, zastihl obě dívky. Když vstoupil, všichni vstali, ale Flóra vzápětí usedla a pokračovala v rozhovoru. Rose naopak sotva znatelně uhnula v těsném kruhu, aby si mohl přisunout roh židle. – „Celkem vzato, má velmi půvabné způsoby,“ řekl si Waverley.

Vznikl spor o to, zda je plynnější a pro poezii vhodnější gaelština nebo italština; že to je gaelština, názor, který by sotva našel zastánce jinde, tam zuřivě hájilo sedm horalských dam, které křičely z plných plic, že společnost div neohluchla z ukázek jejich libozvučnosti. Flóra si povšimla, jak se dámy z Nížiny ušklíbají tomu přirovnání, a snažila se jim ukázat, že není tak nesmyslné; zato Rose, když se jí zeptaly, co o tom soudí, horovala pro italštinu, které se učila s Waverleyho pomocí. „Má lepší sluch než Flóra, i když není tak dobrá hudebnice,“ pomyslil si Waverley. „Teď snad začne slečna Mac-Ivorová dokonce srovnávat Mac-Murrougha nan Fonn s Ariostem!“

Nakonec to dopadlo tak, že se společnost přela o to, zda mají požádat Ferguse, který uměl hrát na flétnu, aby jim zahrál, nebo vyzvat Waverleyho, aby předčítal nějakou Shakespearovu hru; paní domu se dobrosrdečné podjala úkolu sebrat hlasy přítomných buď pro hudbu, nebo poezii s podmínkou, že ten pán, jehož vlohy se neuplatní dnešního večera, přispěje k pobavení společnosti příště. Rose náhodou připadl rozhodující hlas. Avšak Flóra, která jako by ze zásady nikdy nepodporovala návrh nadržující Waverleymu, hlasovala pro hudbu s podmínkou, že Ferguse bude baron doprovázet na housle. „Blahopřeji vám k vašemu vkusu, slečno Mac-Ivorová,“ pomyslil si Edward, zatímco mu hledali knihu. „Na Glennaquoichu jsem myslil, že máte lepší; baron věru moc hrát neumí a Shakespeare vždycky stojí za poslechnutí.“

Vybrali mu „Romea a Julii“ a Edward přečetl několik výstupů z této hry s vkusem, citem a zanícením. Celá společnost ho odměnila potleskem a mnozí i slzami. Flóra znala tuto hru dobře a patřila k těm prvním. Rose ji však slyšela poprvé a byla mezi druhými obdivovateli. „Má také více citu,“ pomyslil si Waverley.

Pak se povídalo o ději hry a o jejích postavách a Fergus prohlásil, že jediná osoba, která stojí za řeč, je el…