Profesionální žena

Kniha první

Soňa v hotelu

Vzdušné namodralé záhyby záclony v prvním patře secesní vily Cynthia, modernizované již vícekrát a pokaždé nákladněji (naposledy loni za rovných sto tisíc), se prudkým zatažením šňůry spojily v souvislou clonu: znamení pro ty dva dole, aby se skryli na určitých místech a bez hnutí tam vytrvali na stráži, ať se před mřížovým vchodem Cynthie bude dít cokoliv.

Zahn horlivě pokýval hlavou sem nahoru do okna, že rozumí. Zahnová ještě nastavila černý kufr, lemovaný na hranách a rozích světlou kůží, těsně k vnitřní stěně kamenného podstavce levé kované lucerny u vchodu, přesně podle scénáře a proto, aby celý výjev byl odtud pohodlně a beze zbytku viditelný. Oba pak ještě jednou pokývali hlavami sem nahoru, poslušně a radostně (oba Áju nenávidí), a zmizeli ve vchodu, který nyní zamknou na dva západy a klíč ponechají v zámku pootočený tak, aby jej nebylo možno stejným klíčem zvenčí vyrazit.

Vysoký a štíhlý, ve sportovně (a prvotřídně) ušitých lehkých béžových kalhotách z jemné vlny a v exkluzivní čokoládové košili z přírodního hedvábí se sírově žlutou vázankou, skvěle udržovaný (jen docela malé počínající bříško), konečně uspokojen, inženýr Zikmund Holý (49) odstoupil od okna a po nachovém maloasijském koberci neslyšně přešel k ebenovému zasklenému příborníku, klidnými, obratnými a úspornými pohyby jedné ruky odemkl a sklopil masivní dvířka, na takto vzniklý pultík postavil jednoduše broušenou sklenku z horní zasklené části vyložené zrcadly, přitáhl si, odzátkoval (stále jednou rukou) láhev kořeněného vína Tarragona, jediným tahem nalil do sklenky svou poslední dávku (o přesně stejné kubatuře – prst pod okraj sklenky – jako kterýkoliv jiný den) a alpakovými kleštičkami (stále jednou rukou) vložil na hladinu vína kolečko citronu. Ája se bude divit. Kdyby vytřeštila oči, bude to odtud vidět? Ája nevytřeští oči, ale doufejme, že vše z jejího vzteklého křiku (později snad i proseb)? uslyšíme křídlem bočního arkýřového okna, k tomuto účelu za záclonou otevřeným.

Nevěrné ženy byly kamenovány, zaživa zahrabávány, zazdívány nebo snad aspoň polonahé bičovány na pranýři – nevěrná Ája Holá nalezne za pár minut zamčený dům a přede dveřmi u levé lucerny kufr se svými věcmi. Nevytřeští oči, bude klít. Sprostě. Nanejvýš, že trochu poprosí… výhled na to odsud přes záclonu. Záclonu ovšem lze odhrnout a zjednat si tak výjev o něco barevnější, s ostřejšími konturami. Dvě, tři, sotva přes pět minut slasti. Zikmund se maličko napil.

Co bude dál? Trochu tahanice kolem rozvodu, ne příliš. Zvládne se lehce, jako už dvakrát. Bude-li Ája drzá, šlápne se jí na krk. Troufne-li si sem ještě někdy přijít, Zahnovi jí nasekají v garáži. Jako tenkrát Marii. Dál bude volnost. Šachy, hory a detektivky při ledovém sektu. Už nikdy žádné manželství. Nanejvýš něco jako tonikum… něco úplně mladého, hloupého a poslušného. Ájin pokoj bude volný. Kolik krásných mladých děvčat za něj poděkuje… a udělá pomyšlení. Dál bude deset hodin spánku denně a koči…