Profesionální žena

Vymáčknutým oknem šedé dodávky Jakub prolezl ven a v chladnu nočního vanu si hřbetem dlaně otíral z čela studený pot, když tu náhle spatřil podivné malé světélko tančící za oknem zhasnuté Volrábovic ložnice.

Přískoky vpřed a pak zvolna podél zdi vysouvat hlavu chráněnou ohnutým loktem ke spodnímu okraji okenní tabulky – ve tmě ložnice malý světelný bod těsně pod stropem a po akomodaci očních čoček vidět Bertu Zahnovou, jak se u stropu s baterkou v zubech chvatně hrabě v nějakých papírech…

Proč jste si na to nerozsvítila, paní Zahnová?… A co asi zrovna v tuhle chvíli tak potřebujete?… Překvapivá Zikiho akce proti Volrábům? Nesporně. Buď Volráb nepatří do Zikiho gangu, nebo Zahnová a Volráb patří k soupeřícím podgangům Zikiho podsvětí…

Ale teď se jedná o Soňu a náklad Zahnovy dodávky a Zahnova pohotovost v lokále diktují rychlou akci, cokoliv… I za cenu navázání dosud nepředstavitelného (a představitelného jen na dobu akce) kontaktu –

Jakub provál chodbou a vlétl do lokálu přímo k výčepnímu pultu, při spatření Volrába zdusil odpor – ten hnusný olezlý podvodník, co vykořisťuje a teď už i kupluje mou Soňu – jen urputným vypětím vůle (však jen na dobu akce!) a udýchaně Volrába informoval o úkladech proti Soně, „…v té dodávce mají připraveno vše pro omráčení, spoutání, umlčení i mučení…“

„To se divím,“ povídal Volráb pokojně, „že ste najednou zapomněl na ty vaše voblasti a vloupal se do cizího auta – Che! Ach kdé jsi, kdé jsi hvě – ézdo máá – a…“

„Opakuji vám, že inženýr Holý se svými lidmi chystá únos vaší svěřenky Soni a že trestní důsledky tohoto zločinu –“

„Zase ste už v těch vašich voblastech, co! Prosím vás, proč by pan inženýr Holý dělal únos Soničky, když mi klidně může říct a já mu ji sám – ach kdé jsi, kdé jsi…“

„A vy mu ji sám pošlete do pokoje, co! Tak promiňte, že jsem vás obtěžoval, já to tedy zařídím jinak!“

„…kdé jsi – ézdo máá – a…“

„Snad vás bude aspoň zajímat, že Berta Zahnová přesně v této chvíli ve vaší ložnici s baterkou v zubech rabuje vaše papíry nahoře na skříni.“

„Ach kdé jsi – Co ste to řek! Já žádný papíry… Berta! Miláčku, pojď sem honem. No nech ten dort a poď –“

Volrábi vlétli do kuchyně a za okamžik dolehl do výčepu křik, pak tupé žuchnutí (jako by někdo spadl ze židle na zem) a sílící povykování.

„Chci se ještě chvíli bavit jen tak,“ řekl Ziki Wolfu Zahnovi u svého stolu, potěšil se pohledem na kolečko citronu vzplývající v bílém vermutu Gancia, zacinkal si ledem o stěny sklenky a maličko se napil. Pak se na své židli pohodlně zvrátil dozadu a v kapse si pohrával se zlatým dvacetidolarem (cinkal si jím o pistoli).

Prostě se bavím. Proč zrovna v tomhle mizerným hotýlku? Za dvacet minut pohodlné jízdy jsem ve výši 1400 metrů nad mořem (to nejde v Londýně, v Paříži, ani v Římě, Madridu nebo New Yorku) a hory mi dělají dobře. Jediný problém je zde trávit večery… ale zábavu sem lze snadno importovat. Masová turistika již zabila Côte ďAzur a Řím, v Londýně dělají se vším únavné drahoty, New York je uřvaně…