Vojenská suita

7

Jsou chvíle kdy si nevzpomeneš
ani na jeden verš  Ani na jedno
krásné prázdné slovo  Se strachem ohledáváš
paměť a svět
slepeckou bílou holí
vzpomínek

Před nádražím stojí
zaprášený voják
Nehýbe se  Mlčí
Jenom lačně kouří
aby zahnal slzy

Pak půjde  Ožení se s dívkou která ho čekala
sedm let
Bude těžce shánět práci neboť je podezřelý
z komunismu  Děti přibudou  Bude se dlouho stěhovat
za chlebem  Později
umře
na rakovinu

To všechno teď ještě neví
vidí jen cestu kostel a vrány  Dívka
která ho čeká je někde na poli jeho syn poslouchá ve škole
legendy
o zlých bolševicích a skutečné
demokracii

Městečko je klidné  Nikdo z radních ještě neví
že tento voják přináší ze zákopů
nákazu
Nikdo neví
že voják před nádražím si nese z války
infekci
komunismu