Netrpělivost srdce

Všechno začalo neobratností, naprosto nezaviněnou nehorázností, „botou“, gaffe, jak říkají Francouzi. Potom jsem se pokusil napravit svou hloupost; ale když chce člověk příliš narychlo opravit kolečko v hodinovém strojku, zkazí obvykle celé soukolí. Ani dnes, po letech, nedovedu vymezit, kde končila pouhá neobratnost a kde začala vina. Zřejmě to nebudu vědět nikdy.

Bylo mi tehdy pětadvacet a sloužil jsem jako aktivní poručík u n-tých hulánů. Neodvažuji se tvrdit, že by se mi někdy zvlášť líbil důstojnický stav nebo že bych se pro něj cítil vnitřně povolán. Ale když ve staré rakouské úřednické rodině sedí u skromně prostřeného stolu dvě děvčata a čtyři věčně hladoví kluci, pak se nikdo dlouho neptá, jaké mají sklony, ale co nejdřív se pošlou, aby se smažili v nějakém povolání a nezatěžovali příliš dlouho domácnost. Mého bratra Ulricha, který si už na obecné škole zkazil oči od samého učení, strčili do semináře, já jsem zas měl statnou kostru, a tak mě poslali do vojenské školy: odtud se nit života odvíjí mechanicky, není třeba ji dál mazat. Stát se stará o všechno. V několika letech zdarma vykrejčuje podle předepsaného erárního vzoru z nedospělého, bledého kluka ochmýřeného praporčíka a dodá ho armádě k použití. Jednoho dne, na císařovy narozeniny, nebylo mi ještě osmnáct, jsem byl vyřazen a krátce nato mi vyskočila na límec první hvězda; tím jsem dosáhl první etapy, a teď už se mohl pravidelný oběh povyšování odvíjet mechanicky a v náležitých přestávkách až k penzi a pakostnici. Osobně jsem nestál ani o to, abych sloužil právě u jízdy, tohoto bohužel velmi nákladného vojska, ale byl to rozmar mé tety Daisy, jejímž druhým manželem se stal starší bratr mého otce, když odešel z méně výnosného ministerstva financí a stal se prezidentem banky. Byla bohatá a také snob a nechtěla strpět, aby někdo z příbuzenstva, kdo se rovněž jmenuje Hofmiller, dělal rodině „ostudu“ tím, že by sloužil u pěchoty; a protože ji tento vrtoch stál sto korun měsíčního příspěvku, musel jsem jí při každé příležitosti ještě dávat najevo nejponíženější vděčnost. Zda se to zamlouvalo mně, že sloužím u jízdy nebo že vůbec aktivně sloužím, o tom nikdo neuvažoval, já sám nejméně. V sedle jsem se cítil dobře a dál než před hlavu svého koně jsem nemyslel.

Tehdy v listopadu 1913 musel někdo postrčit nějaký výnos z jedné kanceláře do druhé, neboť naše švadrona byla náhle přeložena z Jaroslawi do jiné malé posádky, která ležela těsně u uherských hranic. Je lhostejné, uvedu-li pravé jméno tohoto městečka, nebo ne, neboť dva knoflíky na kabátě uniformy si nemohou být podobnější než jedna rakouská provinční posádka druhé. Tam i tady tytéž erární ubikace: kasárny, jízdárna, cvičiště, důstojnické kasino, k tomu tři hotely, dvě kavárny, cukrárna, vinárna, zchátralé varieté s vyřazenými subretami, které ve vedlejším zaměstnání rozdělují svou přízeň mezi důstojníky a jednoročáky. Vojenská služba je všude stejná, činně prázdná jednotvárnost, jedna hodina za druhou je rozvržena podle sta…