Candide neboli optimismus

IV
 
Jak Candida setkal se svým bývalým učitelem filozofie doktorem Panglosem.
Příhody téhož

Candide jat více soucitem než odporem dal tomuto znetvořenému žebrákovi oba zlaťáky, jež dostal od laskavého anabaptisty Jakuba. Přízrak se na něho upřeně zadíval, uronil slzu a padl mu nadšené kolem krku.

Candide vyděšen couvl.

„Ouvej,“ zvolal nebožák na nebožáka, „což nepoznáváte svého drahého Panglosa?“

„Co to slyším, to jste vy, drahý mistře? Vy a v takovém hrozném stavu? Jaké neštěstí vás potkalo? Proč už nejste na nejkrásnějším ze všech zámků? A co se stalo s Kunhutou, perlou dívek a arcidílem přírody?“

„Jsem unaven,“ řekl Panglos.

Candide ho tedy ihned zavedl do Jakubova chléva a sehnal pro něho kousek chleba.

„Tak co je s Kunhutou?“ ptal se, jakmile se Panglos trochu nasytil.“

„Je mrtva…“

Po těchto slovech Candide omdlel, Panglos ho přivedl k vědomí troškou špatného octa, který náhodou našel ve stáji, a Candide otevřel oči.

„Tak Kunhuta je mrtva! Achich, kde jsi, ty nejlepší světe! A na jakou nemoc zemřela? Snad ne ze zármutku, že mne její pan otec nakopal do zadku a vyhodil ze zámku?“

„Nikoli,“ děl Panglos. „Bulharští vojáci ji znásilnili, jak se dalo, a pak jí rozpárali břicho. Panu baronovi rozbili hlavu, protože ji chtěl bránit a paní baronku rozsekali na kusy. Pokud se týče zámku, nezůstal kámen na kameni. Po stodole, ovcích, kachnách a stromech ani památky. Ale byli jsme tuze dobře pomstěni, poněvadž abarští vojáci udělali totéž sousednímu bulharskému baronovi.“

Při těchto zvěstech Candide několikrát omdlel. Ale když přišel k sobě a vypověděl vše, co bylo třeba říci, tázal se ihned na příčinu a následek, jakož i na podstatný důvod, který přivedl Panglosa do tak žalostného stavu.

„Běda,“ odvětil Panglos. „Láska, láska, ta utěšitelka lidského pokolení, ta udržovatelka vesmíru, duše všech citlivě založených bytostí, něžná láska!“

„Běda,“ řekl Candide, „já tu lásku také poznal, tu vládkyni našich srdcí a duši našich duší. Obdařila mě jediným polibkem a dvaceti kopanci do zadku. Ale jak se stalo, že vám tato krásná příčina přivodila tak strašné následky?“

I odpověděl Panglos:

„Můj drahý Candide, vy jste znal Paquettu, rozkošnou komornou naší paní baronky. V jejím náručí jsem okusil rajských slastí a ty mi přivodily tuto pekelnou chorobu. Jsem už celý rozežraný. Paquetta jí byla totiž nakažená a možná že už na ni zemřela. Dostala tento dárek od jednoho velmi učeného františkána a ten ho měl přímo od pramene, protože ho dostal od nějaké staré hraběnky, která ho obdržela od jakéhosi kapitána jezdectva. Ten za něj vděčil jedné markýze a ta ho dostala od pážete, které jím obdařil nějaký jezuita, jenž ho jako novic dostal přímo od jednoho druha Kryštofa Kolumba. Pokud jde o mě, já už jím nepodělím…