Jih proti Severu II

Kapitola 44

Toho březnového podvečera byla zima a foukal vítr a Scarlett se v bryčce cestou po Decaturské cestě na pilu vedenou Johnniem Gallegherem zabalila celá do houně a nechala si jen volné ruce. V těchto dnech bylo nebezpečné, aby jezdila sama, a Scarlett to věděla, mnohem nebezpečnější než kdy předtím, protože černoši si mezitím začali dělat úplně co chtěli. Jak Ashley předpověděl, běloši z Georgie si zatraceně odskákali, že státní legislativa odmítla ratifikovat onen dodatek k ústavě. Statečné odmítnutí zapůsobilo na rozzuřený Sever jako políček do tváře a odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Sever byl pevně rozhodnut vnutit státu černošské volební právo, a aby toho dosáhl, prohlásil Georgii za vzbouřený stát a podrobil ji nejpřísnějšímu stannému právu. Samotná státnost Georgie byla zrušena a z jejího území byl spolu s Floridou a Alabamou vytvořen „Vojenský okruh č. 3“, podléhající velení federálního generála.

Byl-li život nejistý a děsivý už předtím, stal se teď dvojnásobně nejistým a děsivým. Vojenské výnosy, které před rokem připadaly všem nesnesitelně přísné, teď ve srovnání s vyhláškami generála Popea působily umírněně. S vyhlídkou, že černoši budou volit, budoucnost připadala všem temná a beznadějná a celý zatrpklý stát se zmítal a svíjel bezmocí. Navíc černochům jejich čerstvě nabytá sláva sloupla do hlavy, a když si uvědomili, že za nimi stojí celá yankeeovská armáda, jejich řádění rychle nabývalo na divokosti. Nikdo si před nimi nemohl být jistý.

V této divoké a strašné době byla Scarlett vyděšena – vyděšena, ale přesto pevně rozhodnuta, a proto pořád objížděla své obchodní partnery sama jen s Frankovou pistolí zastrčenou za čalounění bryčky. Tiše proklínala státní legislativu za to, že na všechny přivolala horší neštěstí, než byla ta předtím. K čemu byl dobrý celý ten mužný odpor, tohle gesto, které všichni nazývali rytířským? Jen všechno hodně zhoršilo.

Když se přiblížila k pěšině vedoucí mezi holými stromy na dno údolí, kde stál obávaný tábor pobudů, mlaskla na koně, aby přidal do kroku. Pokaždé, když musela projíždět kolem špinavého, ponurého shluku vyřazených vojenských stanů a chatrčí z dřevěných krajin, padal na ni stísněný pocit. Tohle místo mělo nejhorší pověst z Atlanty a celého okolí, jelikož tu žili ve špíně černí pobudové, černé prostitutky a mezi nimi hrstka chudých bělochů, zpustlých a pokleslých na nejnižší úroveň. Říkalo se, že tu nacházejí útočiště černí i bílí zločinci a že sem yankeeovští vojáci jdou ze všeho nejdřív, kdykoli pátrají po nějakém pachateli. Přestřelky a rvačky na nože tu byly tak běžné, že se úřady ani nesnažily něco vyšetřovat a ponechávaly na obyvatelích tábora, aby si své temné záležitosti řešili sami mezi sebou. Hlouběji v lese byla palírna, kde se destilovala mizerná kukuřičná whisky, a za nocí se z chatrčí na dně údolí rozléhal opilecký řev provázený nadávkami.

I Yankeeové připouštěli, že je to semeniště neřesti, které by mělo být smeteno z povrchu země, ale zatím v tomto směru nic nepodnikali. Pobouření obyvatelé Atlanty a Decaturu, kteří byli nuceni při vzájemných návštěvách jezdit po této cestě, nahlas reptali. Muži projížděli kolem tábora s pistolemi připravenými v rozepnutých pouzdrech a slušné ženy se k němu z vlastní vůle nepřibližovaly ani v doprovodu mužských příbuzných, jelikož u cesty se obvykle povalovaly černošské coury chrlící urážky a pokřikující sprosté nadávky.

Dokud Scarlett vozil Archie, nezavadila o tábor jedinou myšlenkou, protože před ním se neodvážila smát ani ta nejnestydatější černoška. Ale od té doby, co byla nucena jezdit s bryčkou sama, došlo k celé řadě nepříjemných a děsivých incidentů. Černé běhny jako by se vyzývavě předváděly pokaždé, když jela kolem. Nemohla dělat nic jiného, než si jich nevšímat a dusit v sobě vztek. Nemohla si ulevit ani tím, že by si postěžovala sousedům nebo příbuzným, protože by okamžitě vyskočili a začali vítězoslavně křičet: „No vidíš, a co jiného jsi mohla čekat?“ A celá rodina by se na ni znovu vrhla a jeden přes druhého by se jí snažili její cesty rozmluvit. Ale Scarlett vůbec neměla v úmyslu přestat jezdit za svými obchody.

Zaplaťpánbůh, toho dne se u cesty nepovalovaly žádné otrhané ženské! Když Scarlett projížděla kolem pěšinky vedoucí dolů k ležení, s nechutí pohlédla na skupinu chatrčí krčících se v úvalu a osvětlených ponurými šikmými paprsky podvečerního slunce. Foukal mrazivý vítr a zavál jí do nosu směs pachů z hořícího dřeva, opékaného vepřového a neudržovaných latrín. Scarlett pokrčila znechuceně nos, obratně práskla koně opratí přes zadek a popohnala ho, aby byla co nejdříve pryč a měla za sebou zatáčku na silnici.

Ve chvíli, kdy se chystala vtáhnout vzduch, aby si vzápětí mohla oddechnout úlevou, jí srdce najednou vyletělo do hrdla hrůzou, protože zpoza rozložitého dubu se nehlučně vynořil obrovský černoch. Scarlett se vyděsila, ale přesto neztratila duchapřítomnost a v okamžiku zastavila koně a uchopila Frankovu pistoli.

„Co chceš?“ vykřikla se vší přísností, na jakou se zmohla. Mohutný černoch se přikrčil zpátky za strom a odpověděl jí vyděšeným hlasem.

„Proboha, slečno Scarlett, nestřílejte na Velkýho Sama!“

Velký Sam! Scarlett chvíli nechápala, co černoch říká. Velký Sam, šafář z Tary, kterého viděla naposledy za obléhání. Co proboha…

„Vylez a ukaž se, ať se můžu přesvědčit, jestli jsi opravdu Sam!“

Sam váhavě vyklouzl ze skrýše, otrhaný a bosý obr, oblečený do plátěných kalhot ke kolenům a modré blůzy od uniformy Unie, která byla na jeho postavu příliš těsná a krátká. Když Scarlett viděla, že je to opravdu Velký Sam, zastrčila pistoli zpátky pod čalounění a potěšeně se usmála.

„Ach, Same! Jsem ráda, že tě zas vidím!“

Sam tryskem doběhl k bryčce, koulel očima radostí, blýskal bílými zuby a popadl Scarlettinu podávanou dlaň oběma rukama připomínajícíma lopaty. Melounově růžový jazyk mu vyklouzl z úst, kroutil celým tělem a jeho veselé křepčení bylo směšné jako dovádění dogy.

„Proboha, to je nádherný, dyž zasejc můžu vidět někoho …