Jih proti Severu II

Kapitola 37

Jedné dubnové noci, za silného deště, se přihnal z Jonesboro Tony Fontaine na zpěněném koni, který pod ním div nepadl vyčerpáním, zabušil u nich na dveře a zburcoval Scarlett i Franka tak prudce, že se jim srdce úlekem rozbušila. A tehdy Scarlett podruhé během čtyř měsíců pocítila na vlastní kůži, co Will mínil slovy: „Naše trápení teprve začíná,“ poznala, jak pravdivá byla Ashleyho pochmurná předpověď pronesená v Taře v sadu, jehož stromy hýbal vítr: „To, co nás teď všechny čeká, bude horší než válka – a zajetí – a pro mě osobně i horší než smrt.“

Poprvé stanula tváří v tvář Rekonstrukci, když se dověděla, že by ji Jonas Wilkerson s pomocí Yankeeů mohl vyhnat z Tary. Ale Tonyho příjezd jí všechno objasnil mnohem děsivějším způsobem. Tony přijel v noci a v prudkém dešti, za několik minut se vytratil, tentokrát navždy, ale v krátké pauze jí stačil zvednout oponu, aby uviděla na scéně novou hrůzu, oponu, která, jak se jí v její beznaději zdálo, nebude už nikdy spuštěna.

Té bouřlivé noci, kdy klepadlo bušilo na dveře s takovou naléhavostí, zůstala Scarlett stát na odpočívadle, halila se do županu, dívala se dolů do haly a stačila zahlédnout Tonyho snědý, zachmuřený obličej, ještě než se sklonil a sfoukl svíci, kterou držel v ruce Frank. Potmě spěchala po schodech dolů, uchopila ho za studenou mokrou ruku a zaslechla, jak šeptá: „Jdou po mně… Prchám do Texasu… Kůň je polomrtvý… A já taky, ale hladem. Ashley říkal, že bych měl… Nerozsvěcuj tu svíčku! Neprobuď negry… Snažím se vás za každou cenu uchránit nepříjemností.“

Když v kuchyni stáhli rolety až k parapetu a zatáhli všechny závěsy, dovolil rozsvítit a pak hovořil s Frankem v prudkých křečovitých větách, zatímco Scarlett kolem nich pobíhala a snažila se mu sehnat něco kloudného k jídlu.

Tony neměl kabát a byl promoklý až na kůži. Klobouk také neměl a černé vlasy se mu lepily k drobné lebce. Ale když do sebe nalil whisky, kterou mu přinesla, v malých neposedných očkách mu jiskřilo šibalství všech bratří Fontaineových, šibalství, z nějž té noci čišela hrůza. Scarlett děkovala bohu, že tetička Pittypat klidně pochrupuje v ložnici nahoře. Kdyby spatřila takové zjevení, určitě by na místě omdlela.

„Jeden zatracenej haj… totiž přivandrovalec,“ řekl Tony a podržel sklenku, aby mu mohli nalít další. „Štval jsem koně, a jestli odsud nezmizim včas, bude mě to stát krk, ale stálo to za to. Pánbůh ví, že ano! Zkusím se dostat do Texasu a tam na sebe nebudu zbytečně upozorňovat. Ashley byl se mnou v Jonesboro a řekl mi, abych se zastavil tady u vás. Potřebuju nového koně, Franku, a nějaké peníze. Můj kůň pode mnou div nepadl – celou cestu až sem jsem ho štval naplno – a navíc jsem dneska, já blázen, odjel z domova jen tak, bez kabátu a jediného centu v kapse. Tím netvrdím, že bychom se doma v penězích zrovna topili.“

Zasmál se a hladově se vrhl na studenou kukuřičnou placku a tuřínovou nať, na níž se hustě bělaly krupičky vystydlé mastnoty.

„Můžeš si vzít mého koně,“ řekl Frank klidně. „Mám u sebe deset dolarů, ale jestli můžeš počkat do rána…“

„Hoří mi koudel u zadku, nemůžu čekat!“ odpověděl Tony důrazně, ale žoviálně. „Nejspíš je budu mít v patách. Neměl jsem moc velký náskok. A kdyby mě Ashley tam odtud nevyvlekl a neposadil na koně, zůstal bych tam jako blázen a mezitím bych už nejspíš visel. Ashley je prima kamarád.“

Tak Ashley se zapletl do téhle děsivé záhady. Scarlett celá ztuhla a tiskla si dlaně na hrdlo. Chytili už mezitím Yankeeové Ashleyho? Ale proč se Frank nezeptá, co se vlastně stalo? Proč bere všechno tak chladnokrevně jako nějakou samozřejmost? Snažila se ze všech sil promluvit a zeptat se sama.

„Co…?“ začala. „Kdo…“

„Bývalý správce vašeho otce – ten prokletý – Jonas Wilkerson.“

„Tys ho – je po něm?“

„Panebože, to jsi celá ty, Scarlett!“ ohradil se Tony naštvaně. „Když už na někoho vytáhnu nůž, tak asi zůstane přitom, že bych škrábnul tupou stranou čepele, ne? Vrazil jsem mu ho pěkně do žeber.“

„Dobře,“ poznamenal Frank jakoby nic. „Ten chlap se mi nikdy nezamlouval.“

Scarlett se podívala po manželovi. Tohle nebyl ten mírný Frank, jakého znala, člověk, který se nervózně probíral v plnovousu a který se dal, jak se přesvědčila, tak snadno zastrašit. Vyzařovalo z něj něco ostrého a chladného a mimořádné situaci dovedl čelit bez zbytečných slov. Byl to muž, jak má být, stejně jako Tony, a tahleta násilnická záležitost se týkala výhradně mužů a žádná žena, ani ona, s ní neměla nic společného.

„Ale co Ashley… Taky…“

„Ne. Chtěl ho zabít, ale já jsem mu řek, že mám přednost, protože Sally je moje švagrová, a on to nakonec uznal. Jel do Jonesboro se mnou, kdyby náhodou Wilkerson dostal mě. Ale kamarád Ash podle mě nebude mít kvůli téhle záležitosti žádné potíže. Aspoň doufám. Neměla bys na tu kukuřičnou placku nějaký džem? A mohla bys mi zabalit něco s sebou na cestu?“

„Jestli mi neřekneš všechno, začnu křičet.“

„Počkej, až odjedu, a pak si klidně křič, když to musí být. Povím ti, co se stalo, než mi Frank osedlá koně. Ten zatracenej – Wilkerson už stačil napáchat spoustu nepříjemností. Víš, co proved s daněma. A to byla jen jedna z jeho lumpáren. Kdyby mi tak někdo dřív řek, že se dožiju dne, kdy začnu nenávidět negry! Čert aby vzal jejich černý duše, ale věří všemu, co jim ti lumpové nabulíkujou, a ani si nevzpomenou na nic z toho, co jsme pro ně udělali my. Teď Yankeeové začali mluvit o tom, že nechají negry volit. A nám volit nedovolí. Vždyť v celým okrese se najde s bídou hrstka demokratů, kteří nemají zakázáno volit, když teď vzali volební právo všem, kteří bojovali v armádě Konfederace. A jestli dají volební právo černejm, tak to znamená náš konec. Ale tohle přece ksakru je náš stát! Nepatří Yankeeům! Proboha, Scarlett, tohle se už nedá snášet! A taky to nikdo snášet nebude! Něco proti tomu podnikneme, i kdyby to mělo znamenat novou válku. Jinak se za chvíli dočkáme černejch soudců, černejch zákonodárců – černejch vopic z džungle…“

„Prosím tě, dělej… Pověz mi všechno! Co jsi vlastně provedl?“