Člověk, zvíře a ctnost

Druhý výstup

PAOLINO a předešlí

Pan PAOLINO vyletí z pravých dveří. Je to asi třicátník, všechno v něm hraje, ale jeho živost je nervózní, protože pramení z nedůtklivosti. Všechno, čím se souží, každé hnutí mysli z něho tak vyzařuje, až to bije do očí. Náhlé výbuchy a změny tónu a nálad. Nepřipouští odmluvy a skáče druhým do řeči.

PAOLINO: (k panu TOTOVI) Buď zdráv… (A hned se obrátí k ROZÁRII.) Ještě jste mu nedala kávu? Tak mu ji, proboha, přineste! Jak dlouho vás musí každé ráno vybavovat, aby si vyžebral hrnek kávy?

TOTO: Proboha ne, Paolino, co si to myslíš?

PAOLINO: Toto, prosím tě, nepřetvařuj se, stačí, že jsi škrťa!

TOTO: Ale já jsem vyprávěl…

PAOLINO: (mu skočí do řeči) O domácnosti, už půl hodiny vykládáš o domácnosti. Já tě slyšel vedle: o poezii domova.

TOTO: Ale já to tak cítím!

PAOLINO: Já nic neříkám. Ale využíváš to jako zástěrku, aby sis nemusel přiznat, že jsi držgrešle.

TOTO: Ne…

PAOLINO: Je to tak, jak povídám! Už tě vidím! Rozárie ti dá kávu a sotva se za tebou zavřou dveře, budeš si na schodech mnout ruce, budeš bez sebe blahem, že jsi zase dostal hrnek kafe, který sem každé ráno chodíš vymámit těmihle poetickými žvásty!

TOTO: No jestli si myslíš tohle… (Uraženě se chystá k odchodu.)

PAOLINO: (ho rychle chytne za rameno) Copak? Nejdřív to kafe, ksakru! Teď už si ho musíš vzít! Myslím si jen to, co je pravda!

TOTO: Ale není…

PAOLINO: Ale je! A právě proto, že je to pravda, tak si ji vezmeš.

TOTO: Nevezmu, ani za nic!

PAOLINO: (stále ohnivěji) Dvě kávy nebo tři! Protože teď jsi odmítal tak přesvědčivě, že sis je vysloužil, rozumíš? Když mi něco zůstane vězet tadyhle (ukazuje si na žaludek), kamaráde, je to můj konec! Už jsem řekl, platím. Máš u mne jedno kafe denně, můžeš s ním počítat! Tak a jdi! (Vystrkuje ho ven, jako by se dohodli. A když se pan TOTO pokusí otočit, neústupně.) Ne, vypadni, děkovat nemusíš!

TOTO: Ne, taky ti neděkuji! Ale byl bych radši, kdyby sis ji nechal…

PAOLINO: (ironicky odsekne) Zaplatit?

TOTO: (pokorně jako vždy) Na konci měsíce, jak jsem ti navrhoval!

PAOLINO: Jsem snad nějaký kavárník? Mám si dělat z bytu kavárnu?

TOTO: Ale ne. Vždyť se podívej, mně ho nemá…