Člověk, zvíře a ctnost

Luigi Pirandello

55 

Elektronická kniha: Luigi Pirandello – Člověk, zvíře a ctnost (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: pirandello01 Kategorie:

Popis

E-kniha Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost

Anotace

O autorovi

Luigi Pirandello

[28.6.1867-10.12.1936] Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Narodil se jako syn bohatého majitele sirných dolů na jihu Sicilie. Své dětství prožíval bezstarostně, základní vzdělání získal soukromě pod dohledem domácích učitelů. Po absolvování gymnázia studoval filologii a literaturu na univerzitách v Římě a v Bonnu. Již tehdy začal psát verše a...

Luigi Pirandello: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Člověk, zvíře a ctnost“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Třetí výstup

PAOLINO, později GIGLIO a BELLI

PAOLINO: Panebože, to jsou lidi! Panebože!… Je tohle možné? Všichni na jedno kopyto?

GIGLIO: (za dveřmi) Smíme dál, pane profesore?

PAOLINO: Uch, to už je první hodina. Dále!

S knihami pod paždí vejdou GIGLIO a BELLI, na krku mají vlněné šály, jeden červenou, druhý modrou. Také oni mají zvířecí výraz, což uklidňuje: GIGLIO vypadá jako černý kozel a Belli jako opičák s brýlemi na nose.

GIGLIO: Dobrý den, pane profesore.

BELLI: Dobrý den, pane profesore.

PAOLINO: Dobrý den, sedněte si. (Ukáže k psacímu stolu.)

GIGLIO: (si sedá) Děkuji, pane profesore.

BELLI: (si sedá) Děkuji, pane profesore.

PAOLINO: (si také sedá a opičí se po nich, ukloní se nejdřív jednomu a pak druhému) Není zač, Giglio! Není zač Belli! (Dívá se na ně a zoufale úpí.) Ááách! (Chytí se za hlavu.) Panebože! Bože, bože, bože! Na mou duši, mám pocit, že žít bude za chvíli nad moje síly!

GIGLIO: Pročpak, pane profesore?

BELLI: To říkáte nám, pane profesore?

PAOLINO: (se znova na ně dívá s potlačovaným hněvem) Kolik je vám let?

GIGLIO: Osmnáct, pane profesore!

BELLI: Šestnáct, pane profesore!

PAOLINO: (kroutí hlavou nad jejich zvířecím výrazem) A oba už docela jako lidé! Řekněte mi, jak se řekne řecky komediant?

GIGLIO: Řecky?

PAOLINO: Ne, arabsky! Nevíte! (BELLIMU) A vy?

BELLI: Komediant? Já si teď nevzpomenu.

PAOLINO: Ách, najednou si nevzpomenete? To znamená, ale ještě včera jste to věděl, že? – a teď si za žádnou cenu nevzpomenete!

BELLI: Prosím ne: to jsem se neučil.

PAOLINO: Tak to řeknu jasně: (Slabikuje.) Ne-vím! – Já vás to tedy naučím: Komediant se řekne řecky „hypokrités“. A proč asi „hypokrités?“ (BELLIMU) Tak třeba vy: copak dělá takový komediant?

BELLI: Hmm… myslím, že hraje divadlo.

PAOLINO: Myslíte? Ale přísahat na to nemůžete? A protože hrají divadlo, se jim říká hypokryté, pokrytci? A vám se to zdá spravedlivé, říkat někomu pokrytec, že hraje divadlo, když je to jeho zaměstnání? Jestliže hraje, dělá svou povinnost! Jakýpak pokrytec! – A koho byste tak nazval vy, tímhle slovem, kterým Řekové označovali komedianty?

GIGLIO: (jako by se mu …