Kosmova kronika česká

Počíná se předmluwa ku Klimentowi, opatu kostela Břewnowského.

Klimentowi kláštera Břewnowského otci duchownímu, jméno dle skutku tak majícímu, pořád w učenosti trwajícímu, Kosmas, nehodný slauti děkanem, družstwa andělského přeje sboru. Když jsem mnoho při sobě přemítaje na tom zasedal, co bych nejwhodněji k libosti muži takowé swatosti poslal, kterému totiž tíže zlata a stříbra jsau smetím, a jen co jest duchowního, líbí se, měl jsem za nejlepší pauze uposlechnauti wůle twé. Zwěděl jsem totiž od twého žáka jménem Bohumila, který mi saukromí powěděl důwěrně, žebys mé frašky, které jsem někdy psal Gervasiowi, rád chtěl widěti. Posílen tauto mi danau příležitostí, ano přimlauwáním milého přítele donucen, nejen, cos si přál, nýbrž i druhau téhož wyprawowání, abych tak řekl, knížku, kterau jsem podobně, jak mi lze bylo zwěděti, sepsal od času Břetislawa syna knížete Oldřicha, až do jeho jmenowce, syna krále Wratislawa, otcowstwí twému předkládati se osměluji. Neb ačkoli, ctihodný…