Kosmova kronika česká

Počínají se prwní knížky letopisu českého, jejž složil Kosmas děkan Pražského kostela.

1. Po wylití potopy swěta, po zmatení lidí, kteří we zlém úmyslu swém stawěli wěž, pokolení lidské, tehdáž asi ze 72 mužských se skládající, když za tak nedowolené a opowážliwé skutky mstau boží, kolik bylo hlaw mužských, na tolik rozdílných druhů jazyků byli rozděleni, jak ze zpráwy dějepisné wíme, wšichni blaudíce a utíkajíce daleko široko rozptýleni, po rozličných krajinách swěta se taulali a ode dne ke dni, na těle wždy menší jsauce, w pokolení a pokolení mnohonásobně wzrůstali. Tudy pokolení lidské pokynutím božím, které wšecko řídí, tolik se rozšířilo po okrsku země, že po mnoha stoletích konečně také se dostalo až do těchto krajin Germanie, jelikož totiž celá ona část země pod točnau sewerní k Tanai a až k západu slunce položená, ač se w ní jednotliwá místa swými zwláštními jmény nazýwají, předce obecným názwem Germania slowe. Proto to prawím, abych lépe mohl wykonati předsewzetí úmyslu swého. Nicméně wšak zatím, prwé než přijdeme k začátku wyprawowání, zkusíme w krátkosti wyložiti polohu této země české a odkud jest wzala jméno swé.

2. W rozdělení swěta dle zeměměřičů Asie pod jménem swým polowici swěta zahrnuje, a polowici Europa a Afrika. W Europě leží Germanie, w jejichžto krajinách ke straně půlnoční rozkládá se místo welmi široce, kolem do kola odewšad horami obejmuté, které se podiwným spůsobem táhnau okolo celé země, tak že na pohled jakoby jedna sauwislá hora celau tu zemi obcházela a ohražowala. Powrch této země zaujímaly toho času šíré pauště lesů, kteréž byly bez obywatelů lidských, ale welmi hlučné od rojů wčel a od zpěwů rozličného ptactwa.

We hwozdech bylo bez počtu zwěře jak w moři písku nebo koliko hwězd jest na nebesích; od nikoho nejsauc lekána přebíhala po neschůdné zemi, a stádům zwířat sotwa postačowala půda. Počtem kobylek w letě po polích skákajících sotwa se mohla wyrownati stáda koní. Wody tu welmi čisté a zdrawé k užíwání lidskému. Také ryby chutné a k jídlu dobré. Diwná wěc, a z čeho lze powážiti, w jak wysokem podnebí se wznáší tato krajina, že do ní newtéká žádná cizí woda, nýbrž což jest toků malých i welkých, z rozličných hor se prýštících, wšecky od wětší řeky, která slowe Labe, pojaty do sewerního tekau moře. A poněwadž ta země onoho času ležela nezkušena rádlem, a člowěk, jenž by zkusil, nebyl ještě do ní wešel, widělo se mi o úrodnosti neb neúrodnosti její raději pomlčeti, než říci něco, co nezwěděno. Do těchto pauští když vstaupil člowěk, který to asi, neznámo o kolika duších, hledaje místa příhodná ku příbytkům lidským, hory, doly, pusté, ladné zrakem zpytawým přehlídl, a jak za to mám u hory Řipu mezi dwěma řekama, totiž Ohří a Wltawau, prwní zarazil sídla, prwní také založil bydla, a dědky, jež na plecích s sebau přinesl, radostně na zemi postawil. Tehdy starosta, s nímž druzí jako s pánem swým šli, mezi jiným takto promluwil k následowníkňm swým: O druhowé, kteří jste se mnau těžké práce přes neschůdné …