Kosmova kronika česká

Počínají se knihy druhé.

1. Tak tedy kníže Břetislaw, když se již utwrdil na knížecím stolci, skutky jak Bohu tak lidem milými sleduje šlépěje otců swých a je přewyšuje nepřetržitau hradbau ctností, jako slunce w síle swé swětlo hwězd a měsíce welkým leskem zastiňuje a oslabuje, tak nowý Achilles, nowý Tithides Břetislaw nowými wítězstwími statečné skutky a nejwítéznější dědů swých palmy zmenšuje a zatemňuje. Neb jemu Bůh takowau milost dal, že kterých darů jednotliwým lidem částečně, těch také jemu bez ujmy udělil obecně. Takowý totiž obdržel saubor předností, že we wojenstwí přewyšowal udatností Gedeona, silau těla byl nad Samsona, jakausi pak zwláštní přewahau maudrosti předcházel Šalomauna. Tudy přišlo, že we wšech bitwách byl wítězem jako Josue, na zlato a stříbro byl bohatší než králowé Arábie, a oplýwaje wšudež newyčerpatedlným bohatstwím, w rozdáwání pak darů neustáwaje, podobal se wodě, jíž nikdy neschází toku. Jemu manželka Judita rodem nejušlechtilejší, plemene dítek nejplodnější pět jinochů porodila, tělem wýtečných a wysoko wztýčených jako hory Hematejské, maudrosti zwláštní, rozšafnosti, jakau se jim nikdo newyrownal, mrawů příjemných, ku prowinilcům smířliwých, we wší poctiwosti ctností chwalitebných. Byl pak prworozený jménem Spytihněw, druhý dle narození Wratislaw, třetí w poslaupnosti Konrád, čtwrtý rodem Jaromír, pátý a poslední Otto nejkrásnější. O jejich žiwotě a sláwě, pokud stačí hojnost slow mně, bude místy swými dostatečně powědíno. Jim, že když ještě stáli w létech pacholetských, slynuli snahami mužů, otec welice diwil se,

Patře na ozdobu wýtečnau, krásnau tuto saubratř, 

Matka také blažená nemenší plála radostí 

z takowého prospěchu synů a oslawy welké.

2. Toho času když Kazimír, slawný polský wéwoda, wykročil z tohoto swěta, a synowé jeho Boleslaw a Wladislaw ještě w dětstwí zůstáwali u prsau mléčných, nebylo než jedno útočiště w bídném útěku Polákům na rozličné strany se rozutíkáwajícím. Což když spatřil kněz Břetislaw, we čtwrtém roce swého knížetstwí, pokládaje za nejlepší, neodkládati dané příležitosti k trýznění swých nepřátel, ano ku pomstě za utrpěné křiwdy, které byl někdy kněz Měšek spáchal nad Čechy, jak na rychlo mohl, poradiw se se swými, uzawřel na ně udeřiti, a hned nález wyhlásil strašliwý po celé české zemi, wyslaw popruh z lýčí ukraucený, kdožby wytáhl do pole později, než dáno znamení, aby wěděl bez pochybení, že takowým popruhem má býti oběšen na šibenici. Kteřížto když se tu chwíli okamžením sebrali w jedno a do jednoho, wešel do země polské, knížete swého zbawené, a nepřátelsky na ni udeřil, i jako weliký wichr zuří, řádí, wše poráží, tak dědiny wražděním, laupením, pálením hubil, hrazená místa ztékal. Do Krakowa pak, hlawního sídla jejich, wtrhnuw, wrchem dolů jej podwrátil, a kořisti jeho pobral. K tomu i staré poklady od dáwných knížat w pokladně uschowané wylámal, totiž zlata a stříbra nesmírné množstwí. Podobně též ostatní hrady ohněm wypálil, i až po zem rozbořil. A když přišel k…