Vyhoďme ho z kola ven

Podle mého věděl McMurphy mnohem líp než my že naše silácké naparování je jen přetvářka, už proto, že nás pořád nemoh od srdce rozesmát. Možná že nechápal, proč se nedokážeme rozchechtat, ale věděl, že dokud se člověk neumí podívat na věci z jejich směšné stránky, nemůže být nikdy doopravdy pevný v kramflekách. McMurphy se tak usilovně snažil vypichovat směšné stránky světa, až jsem se začal ptát, jestli snad není slepý k těm druhým, jestli snad nevidí, co nám všechen smích hluboko v žaludku dočista vypálilo. Chlapi to možná taky neviděli, třeba jen cítili ty tlaky různých signálů a frekvencí, co se do nich napíraly ze všech stran a postrkovaly je nebo ohýbaly tímhle nebo tamtím směrem, cítili působení Kombajnu - ale já to viděl.

Viděl jsem to stejně, jako vidíte změnu na člověku, co byl dlouho pryč, ale kdo ho vidí denně, den za dnem, ten si ničeho nevšimne, protože změna probíhá postupně. Po celou cestu k pobřeží jsem viděl známky úspěchu, kterého v tomhle kraji dosáhl Kombajn od té doby, co jsem tu byl naposledy - když například na stanici zastavil vlak a vytlačil ze sebe šňůru dospělých mužů v nachlup stejných oblecích a kloboucích, snes je jako snůšku ve všem všudy stejného hmyzu, položivé výrobky, které pěkně jeden po druhém, prd-prd-prd, vypadávaly z posledního vagónu, a potom vlak zahoukal na elektrickou píšťalu a pokračoval v cestě zpustošenou krajinou, aby zas někde dál vyklopil novou várku.

Nebo takové věci jako pět tisíc domů stejných do poslední mrtě, dokonale vyražených nějakým obřím strojem a natažených po kopcích za městem, ta…