Mimořádná událost

Samsára

Vybavuje si, jak se Baron před několika dny, v krásném červnovém ránu, objevil. On, Hobo, ještě spal, když najednou uslyšel skřípání petlice, která vzdorovala pokusům někoho tam venku otevřít dveře. Vyskočil z palandy, popadl železnou tyč, kterou měl vždy po ruce, a pokoušel se škvírou mezi rámem a dveřmi rozeznat, kdo se to dobývá dovnitř.

V ranním šerosvitu uviděl vysokého hubeného muže kolem čtyřicítky, jehož obličej s ostře vystupujícími lícními kostmi a lemovaný pocuchanými mastnými vlasy vypadal velmi unaveně, což zvláštním způsobem kontrastovalo s drahým, i když dost pomačkaným oblekem. I bez kravaty se jevil při prvním ohledání jako zbohatlík, který se sem zatoulal z nočního flámu. Pak ho ale napadlo, že ta tvář nepatří zhýralci. Bylo v ní vepsáno utrpení.

Nezdál se nebezpečný, takže Hobo po chvíli uvolnil petlici a otevřel dveře. Stáli proti sobě. Na jedné straně bohatě vyhlížející muž s výrazem jakési zvláštní, zatím neznámé bolesti nebo snad úzkosti ve tváři, a na druhé straně on, světem zapomenutý obyvatel staré stavební buňky, kterou sem na konec slepé železniční koleje poblíž bývalého vojenského cvičiště kdysi kdosi přivezl.

Viděl, jak si návštěvník s jistým údivem, možná s odporem prohlíží jeho zanedbané svršky, jak krčí nos zápolící s pachy, jež se z jeho obydlí vyvalily.

„Jmenuji se Michal Baron,“ řekl nakonec místo pozdravu. „Kde to jsem?“

Hobo ho poučil, že se nachází na Samsáře, což je poslední etapa na cestě do Nirvány. Bydlí tu od chvíle, kdy dobrovolně odešel z civilizačního provozu. Ne, není buddhista, i když meditacemi tráví mnoho času, ale líbilo se mu…