Dcerka

Kapitola desátá

Slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své, že jsem řekl desáté: abys Pána Boha nade všecky jiné věci milovala; neb když to naplníš, tehdy všecky dříve psané řeči lehce zachováš. Slyš a přichyl ucho své, že Boha milovati jest, dobře dobré Bohu chtíti. A ten dobře dobré Bohu chce, kdož nejsa v hříchu smrtelném, chce vše, což Bůh chce, a tak srovnává se s ním ve vůli. A že Bůh volí (= chce) vše dobré, protož, kdož Boha miluje, ten volí a tak i miluje vše dobré. A čím co jest lepší, tím více má to milovati; a že Bůh jest nejlepší dobré, protož Boha má člověk nejvíce milovati. A cožkoli nejvíce miluje, v tom největší libost má, k tomu nejvíce tíhne a nejvíce ho žádá. Protož důvod má člověk, že Boha nejvíce miluje, když o něm nejvíce myslí a žádá, aby co nejspíše s ním byl, a vší snažností stojí o to, aby jeho přikázání plnil, neb tak pozná, že Boha miluje, když jeho přikázání naplnil. Neb dí Kristus: Zachováte-li přikázání má, ostanete v milování mém, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem a přebývám v jeho milování.

Ale snad díš: Kterak mohu znáti, držím-li jeho přikázání? Tu dím, že když člověk položí pevně v srdci svém, že by raději umřel, než by přikázání Boží přestoupil, a tak stojí v úmyslu, tehdy má veliké znamení, že jeho přikázání plní, a že jeho miluje více, než své tělo, jež hotově poddal by na smrt, než by Boha rozhněval. Neb již člověk nemá většího milování k někomu, jediné že života pro něho hotov jest na smrt nasaditi, a to dí Kristus; aniž může míti člověk většího znamení, že Boha miluje, kromě zjevení Božího.

Již pomni, že Boha máš nejvíce proto milovati, že jest nejlepší dobré, nad něž nemůže lepší pomyšleno býti. Také má Bůh proto milován býti, že jest svému stvoření dobrý; a tak člověk má Boha milovati proto, že ze své dobroty stvořil tento svět a že člověka učinil rozumným stvořením a k blahoslavenství, ač bude-li chtíti vděčen býti. Nebo poněvadž člověk miluje otce tělesného z přirození, že mu dal bytí tělesné (jehož by nemohl dáti, kdyby Bůh nedal), ovšem více má milovati Boha, jenž stvořil i duši i tělo. A poněvadž člověk miluje přítele, že jemu pomáhá a jest na něho laskav; ovšem více má milovati Boha, že nesmírnou láskou dav jemu vše, co má člověk, ještě Otec dal Syna na smrt a Syn dal se sám za něho, aby ohavnou a ukrutnou smrtí svého protivníka od věčného zatracení vykoupil. A poněvadž choť svého chotě miluje, ač má s ním utěšení krátké, ovšem má člověk více milovati Boha, s nímž má míti utěšení věčné. Ale vždy má člověk tak milování zříditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest nejlepší dobré, a potom že jest jiným věcem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto více, že jemu jest dobrý, dávaje jemu potřebu, než proto, že v Sobě jest nejlepší dobré, tehdy by již neprávě ho miloval; neb již by více miloval to, co…