První cesta kolem světa

Kapitola VI.
Prozkoumání jižního ostrova Nového Zélandu

V pondělí 16. ledna.

– Proměnlivý vítr a jasné, ustálené počasí.

O 1. hodině odpůldne jsme pluli těsně kolem jihozápadního cípu ostrova, na kterém stála vesnice, o níž jsem se výše zmínil, a všichni její obyvatelé byli ozbrojeni. O druhé hodině jsme zakotvili v chráněném zálivu. Mezitím připlulo k nám několik domorodců v loďkách a začali hned házeti na nás kameny, potom se dali do rozmluvy s Tupiou. Někteří vstoupili k nám na palubu, ale nezdrželi se tam dlouho. Našli jsme pramen výtečné sladké vody; ostrov jest úplně zalesněn. Měli jsme s sebou síť, zatáhli jsme několikráte a nalovili 300 liber ryb různého druhu, které byly mužstvu rovným dílem rozděleny. Domorodci nám vyprávěli dnes ráno, že dosud zde neviděli takové lodi, jako jest naše. Z toho vysvítá, že nevědí ničeho o zdejším pobytu Tasmanově; domnívám se však, že Murthererova zátoka, kde on kotvil, není odtud daleko.

Ve středu 17. ledna.

– Jasno a pěkné počasí. Několik nás plulo na velké lodici do jiné nedaleké zátoky, na cestě tam jsme viděli plovoucí mrtvolu ženy, podle vzhledu asi nedávno zemřelé. Jakmile jsme přistáli, setkali jsme se s třemi domorodci, kteří nedlouho před tím si libovali na lidském mase, neboť jsem od nich obdržel kost z ramene buďto muže, nebo ženy, která byla ještě čerstvá a z níž bylo maso nedávno odstraněno. Vyprávěli nám, že maso snědli a dali nám znameními na srozuměnou, že před několika dny zabili a snědli lodní posádku cizinců nebo nepřátel. Myslím, že je jim každý cizinec nepřítelem.

V sobotu 20. ledna.

– Jižní vítr a pěkné počasí. Někteří domorodci přivezli 4 lebky mužů, které nedávno zabili; vlasy a kůže byly dosud na nich. Mr. Banks si koupil jednu; více jich nechtěli prodati.

V pondělí dne 22. ledna.

– Jižní vítr, zamračeno. Zakotvili jsme v poledne na jihovýchodní straně, chtěl jsem vystoupiti na některý pahorek, abych odtamtud přehlédnul zátoku.

V úterý 23. ledna.

– Jižní vítr. Vystoupil jsem na jeden pahorek, ale vyhlídku mně zastiňovaly vyšší pahorky, na které jsem nemohl vystoupiti pro neprostupné lesy, byl jsem však dosti odškodněn za tento výstup, neboť jsem shora viděl, jak se domnívám, průchod z moře východního do moře západního; trochu na východ od vchodu do zátoky, kde nyní kotvíme. Na této své cestě jsme viděli několik starých opuštěných vesnic se slušnými obydlími a jednu obydlenou.

Ve středu 24. ledna.

– Jižní vítr, zamračeno. Dopoledne jsme navštívili zmíněnou už vesnici; domorodci nás přijali přátelsky a všechno nám ve vesnici ukázali. Našli jsme tam několik lidských kostí, řekli nám, že maso z nich snědli.

V pátek 26. ledna.

– Svěží vítr a pěkné počasí. Dopoledne jsem si vyjel do zátoky v průvodu Mr. Bankse a doktora Solandra. Vystoupili jsme po přistání na vysoký pahorek, odkud jsme měli volný rozhled na výše zmíněný průchod a zemi protějšího břehu, která se zdála býti pouze 4 míle od nás vzdálena; ale protože bylo mlhavo, neviděli jsme daleko na jihovýchod.…