První cesta kolem světa

Kapitola V.
Prozkoumání severního ostrova Nový Zéland

V pondělí dne 9. října.

– Mírné větry a jasno. Zakotvili jsme v zátoce na severovýchodu před ústím malé říčky. Na to jsem jel na pevninu se společností několika lidí v lodici, a v jole jeli Mr. Banks a doktor Solander. Domorodci, jak nás spatřili, uprchli. Šli jsme k jejich chatám, zanechavše 4 lidi u joly na stráži. Jedva že jsme od nich odešli, tu vystoupili z lesa na druhém břehu říčky čtyři muži, kteří by jole byli dojista jízdu po proudu zamezili, kdyby mužstvo lodice je nebylo pozorovalo a na lidi v jole nebylo křičelo, aby jeli nahoru, což tito (jsouce domorodci pronásledováni) také učinili. Kormidelník z lodice, kterému obě lodice byly svěřeny, vida to, dal ze dvou ručnic přes jejich hlavy vystřeliti. Při prvním výstřelu se zarazili a ohlédli, ale druhého si už nevšímali. Potom zazněl třetí výstřel, jenž zasáhl domorodce, který chtěl vrhnouti kopí do lodice. Tu zůstali ostatní tři nepohnutě po dvě minuty státi, a když se vzpamatovali, uprchli. Když jsme zaslechli střelbu, vrátili jsme se okamžitě zpět a jeli jsme ihned k naší lodi; tu jsme spatřili mrtvého domorodce. Ráno jsme viděli domorodce tam, kde jsme ho viděli včera večer; vstoupil jsem do člunu s ozbrojenými lidmi a přistál jsem na opačné straně říčky. Mr. Banks, doktor Solander a já vystoupili jsme sami na břeh. Volali jsme na domorodce v řeči ostrova Jiřího, ale oni nám odpověděli tím, že mávali kopími nad hlavou; vyrozuměli jsme, že tančí válečný tanec. Proto jsme odstoupili, až ozbrojení vojáci, kteří pluli za námi asi 200 kroků, přistáli. Šli jsme zase k říčce a vzali jsme Tupiu, pana Greena a doktora Monkhause s sebou. Tupia je oslovil ve své řeči; byli jsme příjemně překvapeni, že mu úplně rozuměli. Po krátké besedě plul jeden z nich k nám a za tímto asi 20–30. Obdarovali jsme každého z nich, ale nebyli s tím spokojeni; chtěli všechno, co jsme s sebou měli, jmenovitě naše zbraně, a činili několik pokusů nám je z rukou vyrvati. Tupia nás několikráte varoval, jakmile k nám přišli, abychom byli opatrní, že jejich smýšlení není přátelské. A to jsme brzy pozorovali, neboť jeden vytrhl panu Greenovi tesák a nechtěl ho vrátiti. To podnítilo ostatní k ještě větší drzosti, a když jsem viděl, že ještě více domorodců jim jde na pomoc, tu poručil jsem na toho, jenž vzal tesák, střeliti; byl raněn a brzy na to umřel. Ostatní se uchýlili ke skále uprostřed řeky. Viděl jsem, že s tímto lidem není pojednání; když pak jsem se přesvědčil, že voda v řece je slaná, poručil jsem odplouti, abychom na druhé straně výběžku pátrali po čerstvé vodě a možno-li některé domorodce překoupili, na palubu vzali a přátelským jednáním a dary získali si jejich přátelství.

V úterý dne 10. října.

– Plul jsem kolem cípu zátoky, ale nenalezl jsem místa k přistání pro silný příboj. Když jsem spatřil dva čluny, plující od moře, směřoval jsem k jednomu z nich, abych lidi z něho zajal, a přiblížil jsem se k nim dříve, než mne zpozorovali a Tupia …