Nadace

5

Šlo o druhé zasedání Poručenské rady, kterého se Hardin účastnil, pokud v to nepočítáme neoficiální rozhovory mezi radními a lordem Dorwinem, který již před týdnem odcestoval. A přece měl starosta téměř naprostou jistotu, že se mezitím konalo přinejmenším jedno a možná dvě či tři další, na něž jakousi shodou okolností nedostal pozvánku.

A měl takový dojem, že o tomhle by ho rovněž neuvědomili, kdyby nebylo ultimáta.

Ten odfaxovaný dokument přinejmenším splňoval definici ultimáta, jakkoli by při povrchním čtení mohl mít člověk dojem, že jde o přátelskou výměnu zdravic mezi dvěma potentáty.

Hardin vzal papír nesměle do rukou. Dopis začínal květnatými pozdravy od "Jeho nejjasnějšího Veličenstva krále anakreonského jeho příteli a bratru doktoru Lewisi Pirennovi, předsedovi Poručenské rady Encyklopedické nadace číslo jedna" a končil ještě bombastičtěji ohromnou pestrobarevnou pečetí s velesložitou symbolikou.

Jenže ultimátum to bylo tak jako tak.

"Ukázalo se, že jsme nakonec moc času nedostali - jen tři měsíce," začal Hardin. "A přestože ho nebylo moc, úplně jsme ho zahodili. Tenhle dopis nám dává týden. Co teď budeme dělat?"

Pirenne se ustaraně zamračil. "Někde se tam musí najít skulinka. Odmítám uvěřit, že by si dovolili zajít až do extrému, když se nám lord Dorwin zaručil podporou císaře a Říše."

Hardin ožil. Á, už tomu rozumím. Vidím, že jste anakreonského krále o císařově údajném postoji již informoval."

"To ano - poté, co jsem o tomto návrhu nechal Radu hlasovat a co jej jednomyslně podpořila."

"A kdypak k tomuto hlasování došlo?"

Pirenne nasadil důstojný výraz. "Nemám za to, že bych se vám měl jakýmkoli způsobem zodpovídat, pane starosto Hardine."

"Tak dobře. Že by mi na tom zase nějak osudově záleželo, to ne. Jen mám za to, že vaše diplomatická depeše o cenném přínosu lorda Dorwina k celé situaci," koutek úst se mu zvedl v kyselém polovičatém úsměvu, "zavdala podnět k této přátelské nótičce. Jinak by totiž váhali déle - jakkoli se domnívám, že vzhledem k postoji Rady by čas navíc Terminu nijak nepomohl."

"A k tomuto pozoruhodnému závěru jste dospěl jak, pane starosto?" otázal se Yate Fulham.

"Docela jednoduše. Bylo jenom třeba zaměstnat náramně opomíjené nadání - totiž selský rozum. Víte, existuje jedna vědní disciplína známá jako symbolická logika, jež je s to odstranit veškerý balast zatěžující mezilidskou komunikaci."

"A co je s ní?" chtěl vědět Fulham.

"Aplikoval jsem ji. Mimo jiné jsem s její pomocí analyzoval dokument ležící před námi. Sám jsem to vlastně dělat nemusel, protože jsem věděl, oč tam jde, ale pěti přírodovědcům to, myslím, dokážu vysvětlil jednodušeji symboly než slovy."

Hardin ze zápisníku v náprsní kapse vytáhl několik papírů a rozložil je kolem. "To jsem mimochodem nedělal já," podotkl. "Jak vidíte, pod analýzami je podepsaný Muller Holk z katedry logiky."

Pirenne se kvůli lepšímu výhledu na papíry natáhl přes stůl a Hardin pokračoval: "Depeše z Anakreonu byla přirozeně jednoduchý problém, protože ji sepsali muži, kteří jsou zvyklí spíš držet blaster než pero. V symbolické rovině se dá lehce a stručně shrnout do bezpodmínečného požadavku, jehož hrubý překlad by zněl: 'Dejte nám, co chceme, nebo z vás vytřískáme duši a vezmeme si to stejně.'"

V nastalém tichu si pět radních prohlédlo řadu symbolů, načež si Pirenne sedl a odkašlal si.

"Není tam žádná skulinka, že, doktore Pirenne?"

"Nevypadá to tak."

"Fajn." Hardin jim rozdal další papíry. "Před sebou nyní máte kopii smlouvy mezi Říší a Anakreonem - smlouvu, kterou mimochodem císařovým jménem vyjednal tentýž lord Dorwin, jenž tu byl minulý týden na návštěvě - a s ní i její symbolickou analýzu."

Smlouva čítala pět stránek hustým písmem, zatímco naškrabaný rozbor se vešel na necelou půlku stránky.

"Jak vidíte, pánové, zhruba devadesát procent smlouvy je podle symbolické logiky bezpředmětných a nám zbylo několik výroků, které můžeme naformulovat následujícím zajímavým způsobem:

Závazky Anakreonu k Říši: Žádné!

Pravomoci Říše nad Anakreonem: Žádné!" Pětice zúčastněných si znovu úzkostlivě ověřovala celou úvahu, pečlivě si kontrolovala závěry v původní smlouvě, a když skončila, Pirenne znepokojeně konstatoval: "Zdá se, že máte pravdu."

"Přiznáváte tedy, že smlouva není ničím jiným než deklarací naprosté nezávislosti Anakreonu a uznáním tohoto stavu ze strany Říše?"

"Vypadá to tak."

"A myslíte si, že Anakreon si toho není vědom a že se přímo netřese na to, aby zdůraznil svou nezávislost - takže by se mu přirozeně zajídaly byť jen náznaky hrozby ze strany Říše? Zvláště když je patrné, že Říše není s to takovým hrozbám dostát - jinak by mu nikdy neudělila nezávislost."

"Jak tedy," nadhodil Sutt, "by starosta Hardin vysvětlil říšské záruky, jichž se nám dostalo od lorda Dorwina? Připadaly nám..." Pokrčil rameny. "Inu, připadaly nám dostatečné."

Hardin se zhoupl na židli dozadu. "Víte, to je na tom to nejzajímavější. Přiznám se, že jsem jeho lordstvo zpočátku považoval za prvotřídního osla - ale ono se ukázalo, že jde o skvělého diplomata a výjimečně inteligentního člověka. Dovolil jsem si zaznamenat všechny jeho výroky."

V místnosti zavládlo rozčilení a Pirenne zděšeně otevřel ústa.

"A co má být?" bránil se Hardin. "Dobře vím, že jsem se závažně provinil proti pravidlům pohostinnosti a že něco takového by takzvaný džentlmen nikdy neudělal. Navíc, kdyby mě při tom jeho lordstvo přistihlo, mohl z toho být skandál - jenže on mě nepřistihl a já mám záznam a tím to hasne. Kazetu jsem nechal zkopírovat a rovněž ji poslal Holkovi k analýze."

"A kde je ta analýza?" zeptal se Lundin Crast.

"To," opáčil Hardin, "je na tom právě zajímavé. Ze všech tří byla tahle analýza zdaleka nejtěžší. Když se Holkovi po dvou dnech vytrvalé práce podařilo odstranit všechny nic neříkající výroky, bezobsažné plácání a zbytečná upřesnění - zkrátka a dobře všechny třesky plesky a bláboly zjistil, že mu nic nezbylo. Všechno se vyrušilo.

Vážení pánové, za pět dní rozhovorů neřekl lord Dorwin ani ň, a to takový…