Nadace

10

Onum Barr byl starý člověk, příliš starý, aby měl ještě z něčeho strach. Od posledních nepokojů žil v odlehlém kraji se zbytkem knížek, které se mu podařilo zachránit z trosek. Nic mu nebylo natolik drahé, aby se o to bál, a už vůbec se netřásl o ubohý zbyteček svého života. Proto se mohl vetřelci postavit s hlavou hrdě vztyčenou.

"Měl jste otevřené dveře," vysvětloval cizinec. Tón to byl úsečný a tvrdý a Barr si rovněž nemohl nepovšimnout zbraně z modré oceli, která se muži houpala u pasu.

"Nemá vůbec smysl je zavírat," odpověděl Barr unaveně. "Přejete si ode mě něco?"

"Ano." Neznámý zůstával stát uprostřed místnosti. Byl to hromotluk, člověk jak vysoký, tak zavalitý. "Krom toho vašeho tu žádné domy nejsou," poznamenal.

"Je tu pusto," přikývl Barr, "ale na východ odtud stojí město. Jestli chcete, ukážu vám cestu."

"Až za chvíli. Mohl bych se posadit?"

"Jestli vás židle udrží," odpověděl stařec zasmušile. I ta byla stará. Připomínka lepšího mládí.

"Jmenuji se Hober Mallow," představil se cizinec. "Pocházím z daleké provincie."

Barr přikývl a usmál se. "Z toho vás už dávno usvědčil váš jazyk. Já jsem Onum Barr ze Siwenny - kdysi říšský patricij."

"Pak tedy skutečně jsem na Siwenně. Mohl jsem se řídit jen podle starých map."

"Pokud byly hvězdné souřadnice posunuté, musí ty mapy být doopravdy staré."

Barr seděl bez hnutí; na cizincových očích bylo poznat, že se zasnil. Povšiml si, že atomový štít kolem toho muže pohasl a střízlivě si přiznal, že už nejspíš opravdu nenahání hrůzu cizincům - a dokonce ani nepřátelům, ať už to je výhoda či ne.

"Moje domácnost je chudá a zásob mám málo. Pokud ovšem váš žaludek snese, mohu se s vámi podělit o černý chléb a sušenou kukuřici."

Mallow zavrtěl hlavou. "Ne, už jsem jedl a nemůžu se dlouho zdržet. Potřeboval bych jen poradit, jak se dostanu do vládního ústředí."

"To je snadné, a jakkoli jsem chudý, nepřijde mě to ani na kredit. Myslíte ale hlavní město planety, nebo říšského sektoru?"

Mladíkovy zorničky se zúžily. "Není to snad totéž? Cožpak nejsem na Siwenně?"

Starý patricij pomalu přikývl. "Ano, jste na Siwenně. Ale Siwenna již není hlavní planetou Normannického sektoru. Tak přece jen vás mapa zavedla na špatné místo. Hvězdy se ani za staletí moc nemění, zato politické hranice jsou nestabilní až hanba."

,To je smůla. Dost velká smůla. Je nové hlavní město daleko?"

"Je na Orše II, dvacet parseků daleko. Mapa vás tam dovede. Jak je stará?"

"Sto padesát let."

Tak stará?" Stařík si vzdychl. "Za tu dobu se toho odehrálo skutečně hodně. Znáte tu historií aspoň v obrysech?"

Mallow pomalu zavrtěl hlavou.

"Tak to jste šťastný člověk," odtušil Barr. "Pro provincie nastaly zlé časy, tedy až na vládu Stannela VI., a ten zemřel před padesáti lety. Od té doby jen samé vzpoury a úpadek, úpadek a vzpoury." Barra maně napadlo, jestli nezačíná být příliš upovídaný. Bylo to tím zdejším osamělým životem, sotvakdy se mu naskytla příležitost s někým promluvit.

"Říkáte úpadek?" ozval se Mallow nečekaně ostře. "Že by provincie byly zbídačené?"

"Možná ne v absolutní míře. Ono trvá dlouho, než se surovinové zdroje pětadvaceti planet úplně vyčerpají. Ovšem v porovnání s bohatstvím minulého století to s námi šlo rychle z kopce - pořád nevidím jedinou známku obratu, pořád ne. Ale proč vás to všechno tolik zajímá, mladý muži? Úplně jste ožil a oči vám jen svítí!"

Stařec se svýma vybledlýma očima vpíjel do Mallowových a usmíval se tomu, co v nich nacházel. Mallow pod tím pohledem bezmála zrudl.

"Podívejte se," vysvětloval Mallow, "jsem kupec a pocházím zdaleka, od kraje galaxie. Našel jsem nějaké staré mapy a chci tu otevřít nové trhy. Když slyším o zbídačených provinciích, přirozeně mě to znepokojuje. Z chudé planety prostě žádné peníze nekoukají. Jak na tom je třeba taková Siwenna?"

Stařík se k němu naklonil. "To nedokážu říct. Možná to ještě nebude tak zlé. Ale že byste vy byl obchodník? Vypadáte mnohem víc jako voják. Ruku držíte pořád poblíž pistole a na čelisti máte jizvu."

Mallow bezděčně trhl hlavou. "V našich krajích to s právem není příliš valné. Boj a jizvy patří k režijním nákladům každého kupce. Ale boj se vyplatí jen v tom případě, pokud mě na konci čekají peníze, a pokud se bez něj můžu obejít, tím líp. Takže, je tu dost peněz, aby mi to za ten boj stálo? Předpokládám, že ho tu člověk nemusí dvakrát hledat."

"Pravda, příležitostí se najde dost," souhlasil Barr. "Mohl byste se připojit ke zbytkům Wiskardovy armády na Červených hvězdách. Jen nevím, jestli se spíš než boji nevěnují pirátství. Nebo byste se mohl dát k našemu stávajícímu dobrotivému vicekráli - dobrotivému právem vraždy, drancování, loupení a z vůle císaře, pouhého chlapce, jehož mezitím oprávněně zabili." Patricijovy pohublé tváře zbrunátněly. Zavřel oči, a když je znovu otevřel, plálo mu v nich jasné světlo.

"Opravdu se zdá, že vicekrále nemáte příliš v lásce, patriciji Barre," ozval se Mallow. "Co byste dělal, kdybych byl jeho špeh?"

"Co bych dělal?" opakoval Barr trpce. "A co mi můžete vzít?" Jedním gestem vrásčité ruky obsáhl holý interiér rozpadajícího se sídla.

"Například život."

"Toho bych se vzdal celkem snadno. Už tak jsem žil o pět let déle, než jsem měl. Jenže vy nejste jeden z vicekrálových mužů. Kdybyste byl, možná i teď bych čistě z pudu sebezáchovy mlčel."

"A kde berete tu jistotu?"

Stařík se zasmál. "Vypadáte, jako byste mě podezříval. No tak, vsadil bych se, že si teď o mně myslíte, že vás chci vyprovokovat k nějakému velezrádnému výroku na adresu naší vlády. Ne, ne. Mě už politika nezajímá."

"Nezajímá? Může někoho vůbec přestat zajímat? Když jste mluvil o vicekráli, co jste to použil za slova? Vražda, drancování a tak dál. Nezdál jste se mi právě nad věcí. Ani náhodou. Rozhodně jste mi nepřipadal jako člověk, kterého už politika nezajímá."

Starý muž pokrčil rameny. "Vzpomínky pálí, když se vám vybaví tak náhle. Poslouchejte a posuďte sám. Když byla Siwenna hlavním městem provincie, já byl patricij a senátor provinčního zákonodárného sbo…