Nadace a říše

15. PSYCHOLOG

Skutečnost, že prvek známý jako 'čistá věda' představoval nejsvobodnější formu života na Nadaci, měla své opodstatnění. V Galaxii, v níž převaha - a dokonce i přežití - Nadace dosud závisela na její technologické nadřazenosti, a to i přesto, že za posledních sto padesát let vzrostla její fyzická sila, měl Vědec zaručenu jistou dávku imunity. Byl potřebný a také to věděl.

Podobně měla své opodstatnění skutečnost, že Ebling Mis - pouze ti, kdo ho neznali, mu ke jménu přidávali tituly - představovat nejsvobodnější formu života v 'čisté vědě' Nadace. Ve světě, který měl v úctě vědu, byl Vědcem s velkým V a nebylo to pro nic za nic.

Byl potřebný a také to věděl.

A tak se stalo, že zatímco druzí padali na kolena, on to odmítal a k tomu hlasitě dodával, že jeho předkové ve své době nikdy neklekali před nějakým blbým starostou. A že za časů jeho předků se starosta nějakým způsobem volil a mohl být libovolně sesazen, díky svému původu mohli něco podědit jen lidé trpící vrozenou slabomyslností.

Tak se také stalo, že když se Ebling Mis rozhodl, že Indburovi dovolí, aby ho poctil audiencí, nečekal na zavedený služební postup, kterým by jeho žádost byla předávána směrem vzhůru a příznivá odpověď zase dolů. Místo toho si přehodit přes ramena méně ošumělé ze svých dvou společenských sak, narazil si na stranu podivný klobouk nemožného střihu, k tomu si zapálil zakázaný doutník, tak v poklidu obešel dva členy hlídky a přes jejich marné protesty si to namířil do starostova paláce.

O přítomnosti nezvaného hosta se jeho excelence dozvěděla teprve ve chvíli, kdy až k ní do zahrady dolehly hlučné protesty, které se postupně přibližovaly a kterým odpovídala drsná palba nesrozumitelných nadávek.

Indbur pomalu odložil zahradnickou lopatku, pomalu vstal a pomalu se zamračil. Protože Indbur si denně dopřával chvíle odpočinku od práce a vždycky za časného odpoledne, když to počasí dovolilo, trávil dvě hodiny na zahradě. Na jeho zahradě rostly květy ve čtvercích a trojúhelnících, podle pevného řádu se tu proplétala červená a žlutá s příměsí trochy fialové na vrcholech a celek lemovaly přísné linie zeleně. V jeho zahradě ho nikdo - ale vůbec nikdo! - nesměl vyrušovat.

Když Indbur kráčel k malé zahradní brance, stahoval si rukavice umazané od hlíny.

Nevyhnutelně řekl: "Co to má znamenat?"

Je to přesně ta otázka a přesné vyjádření toho, co při podobné příležitosti vyslovila neuvěřitelná spousta různých lidí od dob, kdy lidstvo spatřilo světlo světa. Není ovšem doložen případ, že by někdy byla vyslovena z jiného důvodu, než aby si tím tazatel zachoval zdání důstojnosti.

Ale tentokrát byla odpověď až příliš hmatatelná, protože dovnitř vtrhl Mis v živém vydání, příšerně řval a hrozil pěstí těm, kdo ještě pořád drželi cáry jeho pláště.

Indbur jim dal znamení k odchodu, přičemž se důležitě a znechuceně zamračil, Mis se sehnul, aby sebral torzo svého klobouku, vytřepal z něj půl kila hlíny, strčil si ho pod paži a řekl: "Abyste věděl, Indbure, tak těm vašim prašivým nohsledům naúčtuju pořádný plášť. Ten ještě mohl pěknou chvíli vydržet." Potáhl z doutníku a se sotva znatelnou teatrálností si otřel čelo.

Starosta strnul nelibostí a ze své výšky sto padesáti sedmi centimetrů nadutě řekl: "Misi, není mi známo, že byste mě žádal o audienci.

Rozhodně vám nebyla udělena."

V pohledu, který Ebling Mis upřel na svého starostu, se jasně zračilo pohoršení, jako by nevěřil svým uším. "Při Ga-LAX-ii, lndbure, copak jste včera nedostal můj dopis? Den předtím jsem ho dával nějakému poskokovi v purpurové uniformě. Byl bych vám ho dal přímo do ruky, ale vím, jak si potrpíte na konvence."

"Konvence!" Indbur rozezleně obrátil oči v sloup. Potom energicky řekl: "Slyšel jste někdy o náležité organizaci? Příště si vždycky musíte podat žádost o audienci řádně vyhotovenou ve třech exemplářích, na vládním úřadě k tomu určeném. Potom si musíte počkat, až vám bude běžným služebním postupem oznámeno, kdy vám bude audience udělena. Tehdy se dostavíte ve vhodném oděvu, rozumíte, ve vhodném oděvu - a také s náležitou úctou. Můžete jít."

"Co se vám nelíbí na mých šatech?" zeptal se rozhořčeně Mis.

"To byl můj nejlepší plášť, než se dostal do spárů těch prašivých zloduchů. Odejdu, jen co vám sdělím, co jsem přišel sdělit. Při Ga- LAX-ii, kdyby nešlo o Seldonovu krizi, tak odejdu hned teď."

"Seldonova krize!" Indbur poprvé projevil zájem. Mis byl skutečně velký psycholog - demokrat, křupan a bezpochyby buřič, ale také psycholog. Starosta se v jeho přítomnosti cítil tak nejistě, že ani nedokázal vyslovit, jak ho najednou píchlo u srdce, když Mis bezmyšlenkovitě utrhl květ, dychtivě ho pozvedl k nozdrám a pak ho s pokrčeným nosem odhodil.

Indbur chladně řekl: "Buďte tak laskav a pojďte se mnou. Tato zahrada není určena k vážným rozhovorům."

Lépe se cítil na vyvýšené židli za svým velkým stolem, ze které mohl shlížet na těch pár chlupů, které dost bezúspěšně zakrývaly Misovo růžové holé temeno. Mnohem lépe se cítil, když Mis vrhl jeho směrem řadu bezděčných pohledů, když marně pátral po nějaké židli a potom zůstal nejistě stát, jako by nevěděl, kudy kam. A vůbec nejlepší pocit měl, když důkladně stiskl správné tlačítko a na jeho znamení přicupital podřízený v livreji a s úklonami došel ke stolu, na který položil objemný svazek v kovové vazbě.

"Teď po pořádku" řekl Indbur, který byl opět pánem situace, "abychom tento nepovolený rozhovor maximálně zkrátili, vyjádřete se co nejstručněji."

Ebling Mis zvolna řekl: "Víte, čím se v současné době zabývám?"

"Mám tady vaše zprávy," odvětil starosta s pocitem uspokojení, "společně s jejich schválenými přehledy. Pokud tomu rozumím, chtěl jste svými výzkumy zaměřenými na matematiku psychohistorie přesně zopakovat dílo Hariho Seldona a nakonec pro potřeby Nadace zjistit plánovaný průběh příštích dějin."

"Přesně tak," řekl suše Mis. "Když Seldon založil Nadaci, měl dost rozumu, aby mezi vědce, které sem umístil, nezařadil žádné psychology - takže Nadace vždycky slepě kráčela tam,…