CXXI.
PŮLNOC — ZÁBRADLÍ
NA PŘEDNÍ PALUBĚ
[Stubb a Flask sedí na zábradlí a připoutávají zavěšené tam kotvy dalšími lany.]
Ne, Stubbe, můžeš tam do toho uzlu tlouci, jak chceš, ale do mne nikdy nevtlučeš, cos právě povídal. Jak je to dlouho, cos říkal pravý opak? Neříkals jednou, že každá loď, na které pluje Achab, měla by platit zvláštní zvýšené pojistné, jako kdyby byla naložena na zádi soudky prachu a na přídi bedničkami sirek? Počkej, neříkals to?“
„Nu, a kdyby? Co na tom? Jestliže jsem od té doby zčásti změnil svou kůži, proč bych neměl změnit také svůj názor? Ostatně, dejme tomu, že opravdu máme na zádi soudky s prachem a na přídi bedničky se sirkami. Jak by u ďábla mohly sirky chytit při takovém lijáku? Ty, človíčku, máš také hezky rudé vlasy, a přece teď nechytneš. Otřepej se! Jsi Aquarius neboli Vodnář, Flasku; mohl bys z hrnce svého kabátu nalévat vodu do džbánů. Cožpak nevíš, že pro tato zvláštní nebezpečí mají námořní pojišťovací společnosti také zvláštní záruky? Tady jsou hydranty, Flasku. Ale pozor, odpovím ti ještě na tu druhou věc. Nejdřív zvedni nohu z hlavice kotvy, abych mohl provléknout lano, a teď poslouchej! Jak velký je v tom rozdíl, držíme-li za bouře drát od stožárového hromosvodu nebo stojíme-li také za bouře u samého stožáru, který nemá žádný hromosvod? Cožpak nevidíš, chytráku, že tomu, kdo drží hromosvod, se nemůže nic stát, dokud není stožár zasažen? O čem tedy mluvíš? Ze sta lodí má sotva jedna hromosvody, a Achab, ano, člověče, a my všichni jsme podle mého skromného mínění nebyli ve větším nebezpečí nežli všechny posádky desetitisíců lodí, které jsou teď na moři. Vždyť ty, King-Poste, ty bys asi chtěl, aby ka…
Olíina Krčmářová –
Tuhle výbornou klasiku jsem chtěla mít ve své knihovně, ale měli ji už jen v antikvariátech, tak jsem dala přednost e-knize. Je to dost obsáhlý román, ale svou čtivostí vás chytne a nepustí. Film jsem viděla dřív, ale musím uznat, že kniha je v tomto případě o něco lepší. Aspoň podle mě.
Filip Bohemský –
Tuhle knížku jsem přečetl v podstatě jedním dechem. Krásný příběh. A kdo má rád moře a námořnické prostředí, užije si jeho čtení ještě víc.
P. Wohlrábová –
Kniha mi padla do oka na základě anotace, ale podle dalších recenzí jsem se spíš psychicky připravovala na to, že knihu možná ani nedočtu. Ale ona se mi kupodivu dost líbila. Některé pasáže by asi šly zkrátit, ale zase lidi, kteří mají rádi moře a věci okolo to budou vidět jinak. Takže ve výsledku nelituju rozhodnutí si tenhle dneska už klasický příběh přečíst.