Bílá velryba

CVII.
TESAŘ

Usaďte se jako sultán mezi měsíce Saturnovy a podívejte se jen na člověka naprosto osamoceného, na pojem člověka; připadá vám jako zázrak, jako cosi velkolepého a strastného. Ale podívejte se z téhož hlediska na lidstvo vcelku, a bude se vám z větší části zdát stádem zbytečných duplikátů současných i dědičných. Tesař na Pequodě nebyl duplikátem, třebaže byl nejskromnější, a zdaleka nepředstavoval vznešenou lidskou odloučenost, a proto přichází osobně na toto jeviště.

Jako všichni lodní tesaři, sloužící na moři, a zejména ti, kteří patří k lodím velrybářským, byl do jisté míry prakticky zběhlý a pohotový v četných řemeslech a zaměstnáních spřízněných s jeho řemeslem; tesařství je totiž starodávný, rozvětvený kmen všech četných řemesel, která mají více nebo méně co dělat se dřevem. Ale kromě toho, že se na něho vztahuje všeobecná poznámka, vyslovená výše, byl tesař na Pequodě neobyčejně zručný v oněch tisícerých mechanických úkonech bezejmenných, potřebných v naléhavých případech, které se znovu a znovu vyskytují na velké lodi za tříleté nebo čtyřleté plavby v necivilizovaných a dalekých mořích. Nezmiňujeme-li se ani o jeho pohotovém plnění běžných povinností, když opravoval děravé čluny, prasklá ráhna, předělával tvar špatně formovaných vesel, zasazoval očnice do paluby (tak se říká dřevěným prstencům se žlábkovitým okrajem pro smyčku lana) nebo nové dřevěné hřeby do bočních planěk a konal rozmanité jiné práce, které přímo příslušely jeho vlastnímu řemeslu, byl nadto ještě neobyčejně zručný ve všemožných nesourodých pracích, užitečných i jen pro zábavu.

Jediným velkým jevištěm, kde sehrával všechny své měnlivé rozmanité role, byl jeho ponk se svěráky, dlouhý, hrubý, těžký ponk, vybavený několika svěráky různé velikosti, železnými i dřevěnými. Ponk byl stále pevně připoután k zadní stěně kotlů na palubě, jenom ne v tu dobu, kdy měla loď po boku velrybu.

Někdo shledá, že hrot svorníku na ovíjení je příliš velký, aby se dal snadno zasadit do připraveného otvoru. Tesař jej sevře do jednoho ze svých stále pohotových svěráků a rychle jej opiluje. Zbloudilý suchozemský pták s podivným peřím zabloudí na palubu a je lapen; tesař pro něj udělá klec, jejíž čisté ostrouhané tyčky jsou z kostic grónské velryby a příčné trámce z vorvaní slonoviny, klec ve tvaru pagody. Veslař si vykloubí zápěstí: tesař připraví chladivou koupel. Stubb zatoužil po tom, aby na lopatce všech jeho vesel byly namalovány červené hvězdy. Tesař zašroubuje každé veslo do velkého dřevěného svěráku a symetricky namaluje souhvězdí. Některý námořník si vzpomene, že bude nosit náušnice ze žraločí kosti: tesař mu propíchne ušní lalůčky. Jiný má bolení zubů: tesař vezme kleště, plácne jednou rukou na ponk a požádá pacienta, aby si sedl. Když sebou ubožák při provádění operace neovladatelně škube, obrátí se tesař k dřevěnému svěráku, zatočí klikou a vybídne pacienta, aby si do něho dal sevřít čelist, chce-li, aby mu zub vytrhl.

Tak byl náš tesař veskrze pohotový a zároveň lhostejný a bez úcty ke všemu. Zuby považoval za kousky bílé kosti; hlavy pokládal jen za horní kladky; muže samé měl klidně za vratidla. Zdálo by se, že k těm rozma…