Majorka Barbora

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Nazítří po obědě si LADY LIBROMILA něco píše v knihovně na náměstí Wilton Crescent. V křesle u okna čte SÁRA. BARBORA v normálních šatech sedí bledá a ustaraná na pohovce. Vejde KAREL LOMAX. Jak prochází mezi pohovkou a psacím stolem, všimne si s leknutím, že je BARBORA v civilu a celá sklíčená.

LOMAX: Ty jsi odložila stejnokroj!

BARBORA nic neříká, jenom se jí po obličeji mihne bolestný výraz.

LADY LIBROMILA (potichu ho nabádá k šetrnosti): Karle!

LOMAX (plný sympatie posadí se starostlivě na pohovku vedle BARBORY): To mě, Barboro, moc mrzí. Víš, jak jsem ti pomáhal s tou harmonikou a vůbec. (Důležitě.) Přitom jsem ovšem nezavíral oči nad tím, že celá Armáda spásy je kapánek blemblem. Naproti tomu práva anglikánské církve –

LADY LIBROMILA: Už dost, Karle. Mluvte o něčem, na co váš rozum stačí.

LOMAX: Na anglikánskou církev snad rozum ještě stačí každému, ne?

BARBORA (stiskne mu ruku): Děkuji ti, Kájo, že máš se mnou takový soucit. Jdi se cukrovat se Sárou.

LOMAX (vstane a jde k SÁŘE): Jak se má moje znejmilejší?

SÁRA: Barboro, neříkej Kájovi, co má dělat. On to pak vždycky rovnou udělá. Odpoledne si, Kájo, zajedeme do závodu v Perivale St. Andrews.

LOMAX: Co je to za závod?

SÁRA: Zbrojovka.

LOMAX: Ten podnik tvého táty?

SÁRA: Ano.

LOMAX: No né!

Vstoupí CUSINS, celý zničený. Když uvidí, že BARBORA není v stejnokroji, i on se zřejmě zarazí.

BARBORA: Čekala jsem, Ádo, ráno na tebe. To tě nenapadlo?

CUSINS (usedne vedle ní): Odpusť, já jsem teprve snídal.

SÁRA: My už jsme po obědě.

BARBORA: To ti zas bylo v noci zle?

CUSINS: Ne, docela dobře. Abych řekl pravdu, tak báječně mi jakživ nebylo.

BARBORA: To na tom shromáždění?

CUSINS: Ne, až po shromáždění.

LADY LIBROMILA: Po shromáždění jste měl jít spat. A copak jste dělal?

CUSINS: Pil jsem.

LADY LIBROMILA: Adolfe!

SÁRA: Ádo!

BARBORA: Ádo!

LOMAX: No né!

LADY LIBROMILA: A smím se vás zeptat, co?

CUSINS: Čerchmantské burgundské ze Španěl; do toho zaručeně nepřidali ani špetku alkoholu. Učiněné burgundské pro abstinenty. Mělo v sobě tolik přírodního alkoholu, že bylo zbytečné ještě do něho přidávat.

BARBORA: To si nás, Ádo, dobíráš?

CUSINS (trpělivě): Flámoval jsem s formálním přednostou vaší domácnosti.

LADY LIBROMILA: To vás opil Ondřej?

CUSINS: Ne. On jenom poručil víno. Myslím, že mě opil Dionýsos. (K BARBOŘE.) Neříkal jsem ti, že jsem bohem posedlý?

LADY LIBROMILA: Vy jste ještě nevystřízlivěl. Hned se jděte vyspat!

CUSINS: Jakživ jsem se, lady Mílo, neopovážil něco vám vytknout. Ale jak jste si mohla vzít knížete pekel?

LADY LIBROMILA: Že jsem si ho vzala, je mnohem menší poklesek, než že vy jste se s ním opil. Tohle je u Ondřeje zcela nový rys. Dříve nepil.

CUSINS: Nepije ani teď. On jen seděl a nadobro podkopal mé mravní zásady, vyvrátil mé názory a koupil si mou duši. Má tě, Barboro, rád. Proto je mi tak nebezpečný.

BARBORA: To s tím, Ádo, nesouvisí. Nad rodinné štěstí jsou ještě slavnější city a božštější sny. Vždyť to víš, ne?

CUSIN…