Povídky

Pan oficiál se žení

O politickém stranictví pana oficiála Popraše těžko jest určitým způsobem se vyjádřiti, mimo jiné také proto, že se zřídka v plné své síle projevovalo za denní doby. Od snídaně až do večera nevypustil pan oficiál z úst zbytečného slova ani o vnitropolitické, ani o zahraniční situaci, tu a tam z něho promluvilo pouze rozhorlení stavovské, těžko se smiřující s přetěžováním a ústrky, jimiž veřejnost obsypávala důležitý jím vyvolený obor životní práce.

Teprve po večeři se politická osobnost páně Poprašova vyhraňovala a to ne vždycky týmž způsobem. Při pivě byl pan oficiál celkem dosti konzervativní. Národní jeho vědomí sice nijak neochabovalo, spíše naopak, ale smiřoval se s naším politickým stavem i se ztrátou české samostatnosti a opakoval po Palackém, že kdyby Rakouska nebylo, musili bychom se ale honem přičiniti, aby jako bylo.

Při víně, při plamenném zlatém daru životodárného slunce, rozezvučela se v prsou páně Poprašových struna radikální. Dovolával se Palackého jako svědka, že jsme byli před Rakouskem a že budeme také po něm, mluvil o vojně, horoval pro balkánské Slovany, očekával, že záhy českému národu vzejde jitřenka nového dne – což se namnoze shodovalo se skutečností – a v důvěrném kroužku zapěl si dokonce bulharskou hymnu.

Prohřešili bychom se proti darům nebes, kdybychom opomněli zaznamenat na tomto místě politické účinky slivovice. Tyto byly druhu převážně demokratického a vzněcovaly v srdci lásku k širokým vrstvám lidu. V takovýchto okamžicích tykal si pan oficiál Popraš se sklepníky a v kavárně přistupoval ke stolkům neznámých mužů z řad tělesně pracujícího občanstva, tiskl vřele mozolné ruce, připíjel si, poroučel ještě jedno kolo a nazýval každého bratrem.

Pokud se zřetel pana oficiála obracel k veřejným zájmům, směřovala ovšem jeho snaha proti nespravedlnosti a proti prospěchářství, ale nebylo lze zařaditi do některé z četných politických zásuvek tuto silnou osobnost, zrovna tak, jako nebylo možno rozlišovati, byl-li Popraš pivař či vinař. Pivo ovšem píval častěji, ale vysvětloval to samé jednostrannou zálibou, nýbrž svým sklonem k řádnému vykonávání povinností. Neboť jedině počestná chmelovina připomene člověku sladkou únavou, že nadešla doba návratu a že jitrem začíná opět den zasvěcený práci, k němuž je nutno nalézati nových sil posilujícím spánkem.

Je ovšem pravda, že naše tělesné ústrojí je tak založeno, aby přirozeně a beze všech pomůcek mohlo klesnouti v onen stav klidu, jejž spánkem nazýváme. Než jsou tu jemné rozdíly, i když ne ve věci samé, tož za to tím více v souběžných i v předcházejících úkazech.

Pan oficiál Popraš znal dobře z vlastních svých zkušeností, ovšem již v šedé dávnověkosti ležících, jak těžce se usíná člověku dokonale střízlivému. Převaluje se ze strany na stranu a hlava neustále se zaměstnává různými neodbytnými malichernostmi a zbytečnými starostmi. Tu vystupuje před naším duševním zrakem přednosta kanceláře a udílí svému podřízenému nos, nijak nedbaje přítomnosti sluh…