Eseje

Imaginace, inspirace, únik

Neboli – řekl přednášející na počátku svého projevu – to jsou tři stupně, tři etapy, po kterých se pídí a jež propátrává každé opravdové umělecké dílo, veškerá literární historie v úsilí dovést věc do konce, aby se mohlo začít znovu, a každý básník vědomý si pokladu, s nímž zachází z milosti boží…

Vím naprosto přesně, jak je toto téma nesnadné, a proto nemám v úmyslu něco definovat, nýbrž pouze zdůraznit; nechci zde něco vykreslit, nýbrž pouze nadhodit. Poslání básníka spočívá v oduševnění, a to v přesném smyslu toho slova: má vdechnout duši… Ale neptejte se mě, co je pravé a co falešné, protože „básnická pravda“ je výraz, který se mění v závislosti na jejím vyjádření. To, co je u Danta světlem, může být u Mallarmého ohyzdností. A každý samozřejmě ví, že poezii je třeba milovat. Ať nikdo neříká „tohle je temné, nejasné“, protože poezie je jasná. Což znamená, že musíme poezii usilovně a čestně hledat, chceme-li, aby se nám odevzdala. Musíme nejdřív na poezii úplně zapomenout, aby nám nahá padla do náruče. Básnická hlídka ve strážním koši a lid. Jestli poezie něco naprosto nesnáší, pak je to lhostejnost. Lhostejnost je ďáblovo pohodlné křeslo; a přece právě ona žvaní v ulicích, groteskně oděná sebeuspokojením a kulturou.

Přednášející rozebírá nejdříve pojem „imaginace“ a jeho fungování v oblasti umění. Pokračuje takto:

Pro mě je imaginace synonymem schopnosti objevovat. Představovat si, objevovat, vnášet tu trochu našeho světla do životního polostínu, kde existují všechny nekonečné možnosti, formy a čísla. Imaginace ustaluje a modeluje v živé tvary fragmenty neviditelné skutečnosti, v níž se pohybuje člověk.

Rodnou dcerou imaginace je „metafora“, zrozená někdy rychlým úderem intuice, porozené po dlouhých mukách předtuchy. Ale imaginace je ohraničena skutečností – nelze si představit něco, co neexistuje. Potřebuje předměty, krajiny, čísla, planety, a vztahy mezi nimi se určují v rámci té nejčistší logiky. Nelze skočit do propasti ani obejít se bez reálných výrazů. Imaginace má své obzory, chce vykreslit a konkretizovat všechno, co zahrnuje.

Básnická imaginace cestuje a proměňuje věci, dává jim jejich nejryzejší význam a definuje vztahy, které nelze zpochybnit; ale vždy, vždy, vždy operuje s fakty nejčistší a nejpřesnější skutečnosti. Pohybuje se v rámci naší lidské logiky kontrolované rozumem, od níž se nemůže odtrhnout. Její zvláštní tvůrčí způsob potřebuje řád a hranice. Imaginace vymyslela čtyři světové strany a odhalila příčinné souvislosti věcí. Ale nikdy nemohla vložit ruku do ohně bez logiky a beze smyslu, kde se pohybuje „inspirace“ volná, utržená z řetězu. Imaginace je první stupeň a základ veškeré poezie… Básník buduje z jejího materiálu jakousi věž proti živlům a proti tajemství. Nelze ho zdolat útokem, on rozkazuje a je slyšen. Ale skoro ti nejlepší ptáci a ta nejzářivější světla mu téměř vždycky uniknou. Čistě imaginativní básník (nazvěme ho tak) těžko vyvolá svou tvorbou intenzivní emoce. Samozř…