Popis
E-kniha Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti
Anotace
Staré řecké báje a pověsti je pravděpodobně nejznámější kniha Eduarda Petišky, která obsahuje příběhy z řecké mytologie převyprávěné pro děti a mládež. Jednotlivé příběhy pojednávají o řeckých bozích, hrdinech, mýtických postavách a nestvůrách. Do roku 2012 byla kniha jen v Čechách vydána celkem patnáctkrát.Eduard Petiška v začátcích komunistické totality nevěřil, že se mu ještě v životě podaří vydat knihu pro dospělé. Proto ji pojal, jak později sděloval, jako „román o životě v Čechách“, o českých zoufalstvích a nadějích, tedy jako klíčový román, kde jednotliví bozi představovali jednotlivé politiky a postoje. V tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její mezinárodní úspěch, není to jen převyprávění antických mýtů, je to jednolitá zpráva o lidském životě a charakteru, tato zpráva je srozumitelná ve všech z mnoha jazyků, do kterých byla kniha přeložena a vydávána. Dá se říci, že Staré řecké báje a pověsti jsou úhelným kamenem Petiškovy tvorby.
O autorovi
Eduard Petiška[14.5.1924-6.6.1987] Český básník, prozaik a překladatel. Narodil se roku 1924 v Praze. Vystudoval gymnázium v Brandýse nad Labem, poté studoval v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny literatury a germanistiky, kde získal titul PhDr. Překládal z němčiny, především J.W. Goetha. Petiška je autorem mnoha knih, především pro dětské čtenáře a stal se jedním z nejoblíbenějších českých pohádkových autorů. V...
Eduard Petiška: životopis, dílo, citáty
SISYFOS
Za starých časů se lidé báli bohů. Kdo se bohů nebál, měl strach aspoň ze smrti. Lstivý král Sisyfos se nebál ani bohů, ani smrti. Založil bohaté město Korint a postavil korintský hrad. Hrad neměl pramen a Sisyfos přemýšlel, jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Pomohla mu šťastná náhoda.
Osud, který vládne lidem i nesmrtelným bohům, způsobil, že se říční bůh Asópos dostal do sporu s vládcem bohů Diem. Hledal Dia, ale nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o Asópově sporu a lstí se dověděl, kde Zeus žije. Ihned pospíšil k Asópovi a řekl mu: „Vím, která končina skrývá vládce bohů, a rád ti to povím, pomůžeš-li mi v nesnázi. Postavil jsem hrad, a nemám v něm vodu. Služebníci ji musí donášet ze vzdálených studní. Pomoz mi a já pomohu tobě.“Asópos přikývl. Navštívil Sisyfův hrad a dotkl se na nádvoří skály. Ze skály vytryskl průzračný proud chladné vody. Vděčný Sisyfos mu za tu službu prozradil Diův úkryt.
Rozhorlený Asópos začal Dia pronásledovat. Zapomněl, že je Zeus vládcem bohů i lidí, a zapomněl, že rozkazuje bleskům. Zeus hněvivě pozoroval blížícího se Asópa. Mrštil po něm bleskem a sežehl ho. Popálený bůh se zřítil do řeky a řeka, jež ho přijala, přinášela od těch dob ve svém proudu i kousky uhlí.Když Zeus zahubil Asópa, obrátil svůj hněv i proti Sisyfovi.“Jdi,“ poručil Smrti, „odveď Sisyfa do říše stínů, tam nebude moci prozrazovat tajemství.“A Smrt šla.Král Sisyfos stál na hradbách svého hradu a díval se do krajiny zalité sluncem. V poledním žáru žloutla tráva a na zemdlených stromech se nepohnul ani list. Krajina byla bez lidí, všichni odpočívali ve stínu svých příbytků. Jen král nevyhledával stín. Měl zlou předtuchu, že se blíží Diův trest. Tu spatřil, jak se prašnou cestou ubírá k hradu Smrt Seběhl z hradeb do hradu, vyhledal dva silné provazy a postavil se ke dveřím.Nic netušící Smrt vstoupila do síně. Sisyfos přehodil přes ni provaz a utáhl jej, jiným provazem ji sešněroval a spoutanou zavřel do komory. Oddechl si. Teď mu nemohla Smrt ublížit.
Sisyfos nezemřel a nikdo na světě neumíral. Smrt ležela spoutána na hradě. Bolesti a nemoci navšt…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.