Stopařův průvodce po galaxii

Kapitola 12

Hlasitý randál hudebního guláše zaplavil kabinu Srdce ze zlata. Zafod lovil v pásmech subéterických vln zprávy o sobě. Zacházet s rádiem nebylo zrovna snadné. Po celá léta se rádia ovládala mačkáním knoflíků a laděním stanic. Potom s vyspělejší technikou přišly senzory - stačilo lehce přejet prsty po panelu. V současné době nebylo zapotřebí nic jiného než mávnout rukou v přibližném směru ladících prvků a doufat. Ušetřilo se tím samozřejmě spousta svalové námahy, ale také to znamenalo, že člověk musel sedět k zbláznění klidně, pokud chtěl poslouchat stále stejný program.

   Zafod mávl rukou. Zase jiná stanice. Znovu hudební guláš, ale tentokrát jen jako pozadí pro zprávy. Byly vždycky přizpůsobeny rytmu hudby.

   "... a zpravodajství, které vám přinášíme v pásmu subéterických vln po celé Galaxii po celých čtyřiadvacet hodin," zakdákal hlas. "Tak tedy ahoj, všechny inteligentní formy života, ať jste kdekoliv..., ahoj i všichni ostatní, chce to jen pořádně prošejkrovat pár atomů, nic víc, kamarádi. A hlavní novinka dnešního večera je ovšem senzační krádež nového prototypu lodi poháněné nekonečnou nepravděpodobností, spáchaná kým jiným než prezidentem Galaxie Zafodem Bíblbroxem! Otázka, kterou si všichni klademe, je... copak Velkému Z konečně přeskočilo? Bíblbrox, muž, který vynalezl slavný Pangalaktický megacloumák, bývalý podvodník, jehož Excentrica Gallumbits kdysi charakterizovala jako nejtřeskutější číslo od dob velkého třesku a který byl nedávno již posedmé prohlášen Nejhůř oblečeným myslícím stvořením ve známém vesmíru..., může snad tentokrát nějak vysvětlit své chování? Zeptali jsme se jeho soukromého mozkového specialisty Gaga Halfrunta..."

   Hudba zavířila a na chvíli umlkla. Ozval se další hlas, patrně Halfruntův. "No, fíte, Zafod je prostě takofá pšípad," ale dál se nedostal, protože kabinou prolétla elektrická tužka a proťala prostor před rádiem, citlivý na ovládání. Zafod se otočil a zaškaredil se na Trillian. To ona hodila tužku.

   "Hele, proč to děláš?"

   Trillian zaťukala prstem na obrazovku plnou čísel: "Zrovna mě něco napadlo."

   "Jo? A stojí to za to, abys kvůli tomu přerušila zpravodajský pořad o mně?"

   "Slyšíš toho o sobě už tak dost."

   "Potřebuju ujišťování. Oba to přece víme."

   "Mohli bychom na chvíli nechat tvé ego stranou? Tohle je důležité."

   "Jestli existuje něco důležitějšího než moje ego, dám to okamžitě chytit a zastřelit." Znovu se na ni zaškaredil. Pak se zasmál.

   "Poslyš," řekla Trillian, "nabrali jsme ty dva kluky..."

   "Jaké dva kluky?"

   "Ty dva kluky, co jsme nabrali."

   "Joaha, ty dva kluky."

   "Nabrali jsme je v sektoru ZZ9 plurál Z alfa."

   "Jo?" Zafod zamžikal.

   "Říká ti to něco?" zeptala se tiše Trillian.

   "Mmmm. ZZ9 plurál Z alfa. ZZ9 plurál Z alfa?"

   "No?"

   "Ehm... co znamená to Z?"

   "Které?"

   "Kterékoliv."

   Jedna z nejobtížnějších věcí, s kterými se Trillian musela potýkat ve vztahu se Zafodem, bylo naučit se rozlišovat, kdy předstírá hloupost, jen aby si ostatní přestali dávat pozor, kdy předstírá hloupost prostě proto, že se neobtěžuje myslet a chce, aby to někdo udělal za něho, kdy předstírá donebevolající hloupost, aby zakryl skutečnost, že vlastně nechápe, co se děje, a kdy je prostě doopravdy hloupý. Tvrdilo se o něm, že je neuvěřitelně chytrý a určitě taky byl - ale ne pořád, což mu zjevně dělalo starosti, a proto ta komedie. Raděj lidi mátl, než aby čelil jejich pohrdání. To připadalo Trillian úplně ze všeho nejhloupější, ale už ji prostě přestalo bavit o tom diskutovat.

   S povzdechem nacvakala na obrazovku hvězdnou mapu, aby mu to tedy zjednodušila, ať už to tak chtěl z jakýchkoli důvodů.

   "Tady," ukázala, "přímo tady."

   "Aha... nojo."

   "No tak?"

   "No tak co?"

   Jisté partie vnitřku její hlavy přímo řvaly na jiné partie vnitřku její hlavy. Řekla velmi klidně: "V tomhle sektoru jsi mě kdysi nabral."

   Pohlédl na ni a hned zase zpět na obrazovku.

   "Aha, jo. No to mě tedy podrž. Měli jsme to přeci napálit přímo doprostřed mlhoviny Koňské hlavy. Jak to, že jsme tady? To je jako nebýt nikde."

   Přešla to bez odpovědi.

   "Nekonečná nepravděpodobnost," řekla trpělivě. "Sám jsi mi to vysvětloval. Prolétáme každým bodem ve vesmíru, vždyť přece víš."

   "Nojo, to je ale strašná náhoda."

   "To je."

   "Nabrat někoho zrovna tady? Zrovna tady z celého vesmíru? To je přece jenom trochu... tomuhle musím přijít na kloub. Počítač!"

   Palubní počítač firmy Sirius Cybernetics, který ovládal celou loď a měl ji do poslední částice pod kontrolou, se zapnul na ko…