Popis
Denis Diderot: Jeptiška
Anotace
Jeden z prvních moderních psychologických románů vypráví o osudu dívky uzavřené proti své vůli za zdmi kláštera.
Diderot v něm odhaluje nelidskost a pokrytectví církve, ale i nelidskost a pokrytectví své vlastní třídy, pro níž se majetek stává nedotknutelnou svátostí. Matka se dovede smířit s tím, že dcera nosí jméno otce, který není jejím otcem. Nesnese však pomyšlení, že by se tato dcera někdy mohla přihlásit o podíl na rodinném majetku, a raději ji pohřbí za živa v klášteře.
Denis Diderot – životopis, dílo, citáty
„Milé dítě, je to málo, ale mé svědomí mi nedovoluje naložit podle vlastní vůle s větším obnosem; nechávám vám jen to, co se mi podařilo ušetřit z příležitostných dárků pana Simonina. Žijte zbožně, v tom je jediné štěstí na tomto světě. Modlete se za mne; dopustila jsem se tím, že jsem vás přivedla na svět, svého jediného velkého hříchu; pomozte mi jej odpykat; kéž mi jej za vaše dobré skutky Bůh odpustí. Hlavně nerušte klid svých příbuzných, a přestože jste si nezvolila duchovní stav tak svobodně, jak bych si byla přála, neměňte jej! Proč jsem jen já nebyla zavřená v klášteře celý svůj život! Neznepokojovala by mě teď myšlenka, že zanedlouho stanu před obávaným soudem. Uvažte, dítě, že osud vaší matky na onom světě závisí hodně na vašem chování zde na zemi; vševidoucí Bůh mi přičte spravedlivě všechno dobro i zlo, které učiníte. Sbohem, Zuzano; nežádejte nic na svých sestrách; nedaří se jim tak,aby vám mohly pomocí; nespoléhejte na svého otce, odešel dřív než já, už spatřil slavný den a čeká na mne; má přítomnost bude pro něho méně hrozná než jeho pro mne. Ještě j…
Petra Trpalová –
Tahle Diderotova kniha je hodně čtivá, i přes poměrně dávnou dobu svého vzniku (18. století). Děj je pikantní, drsný a zajímavý, a to i pro mladistvé čtenáře. Ukazuje, že nemanželské děti kdysi neměly zrovna na růžích ustláno (chlapci často končili v armádě a dívky byly proti jejich vůli odesílány do kláštera jako v tomto případě) a v kombinaci s pokrytectvím a řádem círekvního systému to platí tím spíše.
Káťa Křížová –
Jímavý příběh beroucí si na paškál nešvary církve, jedna z nesmrtelných klasik, kterou jsem si vybrala k maturitě a udělala jsem dobře.
Zajímavá už je i samotná forma (psáno jako korespondence).
Iveta K. –
Velmi nadčasové úvahy o svobodě a její křehkosti, o manipulaci a nátlaku. Bez církevních hábitů se to dá skvěle aplikovat na jakoukoliv totalitu, ale i na běžné situace, kdy je jedinec zahnán do kouta nebo nesouhlasí s většinovým názorem nebo postojem.
A také díky tomuhle webu, který je jediný, kde se tahle knížka dala vůbec ještě sehnat (po antikvariátech se mi fakt běhat nechtělo), a navíc docela lacino.
Viktor –
Děkujeme za kladnou odezvu. Opravdu, Literární doupě je jediné místo, kde tuto knihu v elektronické formě seženete. V papírové, jak píšete, jen někde v antikvariátech, když budete mít štěstí.