Děti z Bullerbynu

Olle dostane sestřičku

Někdy mě Lasse a Bosse tak otráví, že si myslím, že by bylo líp nemít vůbec žádné bratry. Hašteří se se mnou, když si hraji s panenkami. A každou chvilku se boxují a jsou suroví. A vždycky říkají, že je na mně řada utírat nádobí. Jednou řekl

Lasse mamince, že nechápe, k čemu to je, mít holku. Že prý by bylo mnohem lepší mít ještě devět kluků kromě Lasse a Bosse, takže by to stačilo na fotbalovou jedenáctku. Ale maminka mu na to řekla:

„Já jsem ráda, že tu svou malou holčičku mám. A mít ještě devět kluků - jen to ne! Je toho až dost s vámi dvěma divousy.“

A tak Lasse se svým hloupým návrhem nepochodil.

Ale někdy si zas myslím, že je to dobře, mít dva bratry.

Když míváme večer bitvu s polštáři, nebo když přijdou ke mně a vyprávějí strašidelné historky, nebo zas když jsou vánoce a podobně. Jednou byl Bosse skvělý. Ve škole jsme měli kluka, který mi dal herdu, protože jsem do něho náhodou strčila, až mu vypadly knihy. Ale Bosse mu ji vrátil a řekl mu:

„Ještě jednou si to zkus, a uvidíš!“

„Co do mě teda strká,“ řekl Bengt. Tak se totiž jmenuje ten kluk.

„Copak za to mohla? Ani tě neviděla. Nemá přece oči na zádech, ty chytráku,“ řekl Bosse.

Ach, jak se mi tenkrát Bosse líbil! A Lasse i Bosse mi dávají vždycky karamely, když si je koupí. Takže to vlastně ani není tak špatné mít bratry, i když by samozřejmě bylo lepší mít sestry, to je přece jasné.

„Hlavní ale je, že člověk má vůbec nějaké sourozence,“ říká

Olle. Než dostal sestřičku, tak se navyváděl, že nemá žádné sourozence.

„Jiný lidi můžou mít děti, ale tady v tom baráku se jakživi na nic nezmůžeme,“ řekl Olle zlostně.

Ale pak přece dostal sestřičku. Ach, ten byl šťastný!

V ten den, co se narodila, se k nám přihnal, a že prý se musíme na ni hned jít podívat. Šli jsme.

„To je ona,“ řekl Olle a tvářil se, jako kdyby nám ukazoval nějaký dokonalý zázrak. „Není rozkošná“? řekl a byl celý pryč radostí.

Ale ona rozkošná nebyla. Byla celá červená a vrásčitá, ano, zdálo se mi, že vypadá strašně. Ačkoliv ručičky měla roztomilé, to zas ano.

Nikdy jsem neviděla, aby někdo byl tak překvapen jako

Lasse, když uviděl Ollovu sestru. Vyvalil oči a jen otevřel ústa. Ale neřekl nic.

„Ovšem, je velmi roztomilá,“ řekla Britta. A pak jsme odešli.

Potom řekl Lasse Bossovi:

„Chudák Olle! Představ si, mít takovouhle sestru! Ne snad, že by Lisa byla nějaká kráska, ale vypadá aspoň trochu jako člověk. Představ si, až tohleto dítě jednou začne chodit do školy, jak se Olle za ni bude muset stydět. Protože ošklivější holku v naší škole ještě neviděli.“

Potom uběhl asi týden, snad o něco málo víc, a my jsme po celý ten čas v Sörgaerdenu nebyli. Olle mluvil každý den jen o tom, jak je jeho sestra roztomilá, a Lasse se přitom pokaždé tvářil prapodivně. Ale pak jsme byli všichni pozváni na

Sörgaerden, protože Ollova sestřička měla mít křtiny.

„Ach, to ubohé dítě,“ řekl Lasse, když jsme šli na

Sörgaerden. „Bylo by pro ni asi nejlepší, kdyby mohla umřít, dokud je malá.“

Ve velkém pokoji na Sörgaerdenu to bylo moc krásné. Byla tam spousta květin, protože Ollova sestra se narodila zjara, když jsou petrklíče a konvalinky. Ve džbánu na krbu byly zelené větvičky a stůl byl prostřen ke kávě. Olle byl svátečně oblečen. To jsme byli my ostatně taky. Farář už čekal. A potom se najednou otevřely dveře a vešla teta Lisa s Ollovou sestřičkou v náručí. Ach jejej, jak ta maličká zatím zkrásněla! Měla velké tmavomodré oči a v obličeji byla úplně růžová, a pusu, ne, to nejde ani vylíčit, jakou měla roztomilou pusinku! A byla ustrojena do dlouhých, krásných bílých křestních šatů.

Lasse vypadal stejně překvapeně, jako když ji uviděl poprvé.

„Dostali jste novou?“ šeptal Ollovi.

„Novou? Co tím myslíš?“ řekl Olle.

„Nový dítě,“ řekl Lasse.

„Nedělej, že jsi už zapomněl, že jsem dostal sestru,“ řekl

Olle, který nepochopil, že Lasse myslí, že tohle je jiný dítě.

Pak už Lasse nic neříkal.

Farář pokřtil Ollovu sestru na Kerstin.

Ach, jak mám Kerstin ráda! Je to nejroztomilejší dítě na světě. Anna a Britta a já letíme na Sörgaerden a skoro každý den, abychom se podívaly, jak ji teta Lisa ošetřuje. Panečku, jak při tom třepá rukama a mrská nohama, no, ne teta Lisa, ale

Kerstin samozřejmě. Vypadá to hrozně roz…