(NE)MUSÍME SI PŘEDSTAVIT, ŽE SISYFOS JE ŠŤASTEN, ANEB CAMUSOVO VĚČNÉ „POKUŠENÍ NADĚJÍ"
Faust naruby. Mladý muž žádá po dáblovi pozemské statky. Ďábel (který má sportovní oblek a rád prohlašuje, že velkým, pokušením inteligence je cynismus) mu vlídně řekne: „Ale pozemské statky už přece máš. O to, co ti schází - jestli si myslíš, že ti něco schází -, si musíš říct Bohu. Ujednáš si s Bohem obchod a za statky zásvětní mu prodáš svoje tělo. “ Ďábel se odmlčí, než si zapálí anglickou cigaretu, a potom dodá: „A to bude tvůj věčný trest. “
(Zápisníky I, prosinec 1938)
„Ne, nejsem existencialista. Sartre i já jsme vždy překvapeni, když si lidé naše jména spojují. Dokonce jednou hodláme uveřejnit menší inzerát, kde níže podepsaní prohlásí, že spolu nemají nic společného a že odmítají uznávat jakékoli vzájemné pohledávky,“ žertuje Camus v rozhovoru, který v listopadu 1945 poskytuje listu LesNouvelles littéraires.
O měsíc později pro časopis Servir ještě upřesňuje svůj odmítavý postoj k filozofickému směru, do něhož jej publikum proti jeho vůli neustále zařazuje: „Existencialismus má dvě podoby: Jedna s Kierkegaardem a Jaspersem vede k uznání Boha prostřednictvím kritiky rozumu. Dmhá, kterou budu nazývat ateistickým existencialismem, s Husser- lem, Heideggerem a brzy i Sartrem rovněž končí zbož- štěním, tentokrát dějin považovaných za jedinou absolutní hodnotu... Já sám dobře rozumím významu náboženského řešení a vnímám i důležitost dějin. Nicméně v absolutním smyslu nevěřím ani jednomu, ani druhému."
Po celý život se Camus bude bránit „nálepce existencia- listy“ a zdůrazňovat odlišnosti svého pojetí filozofie a literatury oproti starším předchůdcům na jedné straně a Sartrovi (i jím ovlivněné generaci mladých mužů sdružených kolem časopisu Moderní doba) na straně druhé.
Marně. Mýtus o Sisyfovi, tento esej, který byl zamýšlen jako nemilosrdná kritika Camusem výše definované „existencialistické filozofie", se v očích francouzského publika naopak brzy stává jedním z jejích základních textů. Pravda, ve filozofii ne vždy zběhlé pařížské kruhy si pod samotným pojmem „existencialismus" představují něco citelně odlišného než sám autor. Pokud tedy chceme pochopit tak trochu paradoxní (spíše literární než čistě filozofický) úspěch Mýtu o Sisyfovi, podívejme se nejprve podrobněji na dobová očekávání.
Pro osvětlení termínu „existencialismus" tehdejší (a do značné míry i dnešní) francouzské příručky používají vědomě vágních označení typu „duch", „atmosféra doby", „filozofické klima", „poválečná senzibilita", „mytická entita", „móda“, „velká literární rodina" či „soubor specifických témat, jež poznamenala období mezi roky 1945 a 1955“. Nikde se nemluví o žádném konkrétním hnutí nebo filozofické škole s jasně stanoveným programem.
Zatímco evropské myšlenkové předchůdce francouzského existencialismu (Kierkegaarda, Husserla, Heideggera, Jasper- se, případně Berdájeva či Šestova) četl v poválečné Francii kromě profesionálních filozofů málokdo a znalci S…
Albert Camus
Gusta Jindrák –
Mýtus o Sisyfovi od Alberta Camuse je hluboké filozofické dílo, které se zabývá otázkou absurdity lidské existence a hledáním smyslu života ve světě, který se zdá být nesmyslný. Camus zde rozvíjí myšlenku absurdity jako střetu mezi lidskou touhou po smyslu a iracionálním, chaotickým světem, který žádné odpovědi neposkytuje.
Ústředním motivem knihy je postava bájného Sisyfa, jenž je odsouzen k nekonečnému tlačení balvanu do kopce, jen aby se kámen pokaždé skutálel zpět dolů. Camus v tomto mýtu vidí paralelu k lidskému údělu – nekonečná snaha a úsilí, které nikdy nevede k trvalému cíli. Přesto však autor tvrdí, že v přijetí tohoto osudu a ve vědomém rozhodnutí pokračovat navzdory absurditě spočívá skutečná svoboda a revoltující síla člověka.
Kniha je napsána srozumitelným, ale zároveň hlubokým stylem, který čtenáře nutí k zamyšlení nad vlastní existencí. Camus odmítá jakékoli definitivní odpovědi v podobě náboženství či ideologií a nabízí spíše přijetí absurdity jako způsobu, jak dosáhnout vnitřní svobody.
Mýtus o Sisyfovi je zásadním textem existencialistické a absurdní filozofie, který osloví každého, kdo se někdy zamyslel nad smyslem své existence. Je to kniha, která nejen klade důležité otázky, ale zároveň inspiruje k hledání vlastních odpovědí.
Cyril Holeček –
Camus v Mýtu o Sisyfovi řeší otázku, která asi napadla každého – jaký to má všechno smysl, když život často vypadá jako nekonečné tlačení balvanu do kopce. A jeho odpověď? Smysl si musíme najít sami, i když se svět zdá být nesmyslný. Žádné velké filozofování, žádné útěky k víře nebo ideologiím – prostě přijmout absurditu a jet dál.
Kniha je celkem krátká, ale nabitá myšlenkami, které vám v hlavě zůstanou ještě dlouho po dočtení. Camus píše srozumitelně, žádné složité vědecké teorie, a přesto to má hloubku. Pokud vás baví přemýšlet o životě a máte rádi existenciální témata, tohle je přesně pro vás.