KIRILOV
Všichni Dostojevského hrdinové uvažují o smyslu života. Tím jsou moderní: nebojí se směšnosti. Moderní senzibilita se odlišuje od senzibility klasické tím, že klasická senzibilita je živena morálními problémy, kdežto ta moderní problémy metafyzickými. V Dostojevského románech je tato otázka nastolena s takovou intenzitou, že může vyústit jedině v krajní řešení. Existence je lživá nebo věční. Kdyby se Dostojev-skij spokojil tímto zkoumáním, byl by filozofem. On však ukazuje důsledky, které tyto duchovní hry mohou mít v životě člověka, a právě tím je umělcem. Ze všech těchto důsledků ho upoutává ten poslední, který sám nazývá v Deníku spisovatele logickou sebevraždou. V číslech Deníku z prosince 1876 opravdu předkládá zdůvodnění „logické sebevraždy". Přesvědčen, že lidská existence je dokonale absurdní pro člověka, který nevěří v nesmrtelnost, dochází zoufalec k těmto závěrům:
...Jelikož na mé otázky týkající se štěstí mi mé svědomí odpovídá, že mohu být šťasten jedině v souladu s velkým celkem, který si nedokážu představit a nikdy nebudu s to si ho představit, což je samozřejmé...
...Ježto pak mi v tomto řádu věcí připadá úloha žalobce i ručitele, obžalovaného i soudce, a ježto mi tato komedie přírody připadá zcela pitomá a dokonce pokládám pro mne za pokořující přistoupit na tuto hru...
...Ve své nepopiratelné funkci žalobce i ručitele, soudce a obžalovaného odsuzuji tuto přírodu, která s drzou nestoudností připustila, abych se narodil pro utrpení - odsuzuji ji, aby byla spolu se mnou zničena."
V tomto postoji je pořád ještě trochu humoru. Ten sebevrah se zabíjí, protože metafyzicky viděno je uražen. V jistém smyslu se mstí. Tímto způsobem dokazuje, že „ho ne- dostanou". Víme však, že totéž téma je rovněž vtěleno, ovšem s obdivuhodnou rozmáchlostí, v Kirilovovi, postavě Běsů, který je rovněž zastáncem logické sebevraždy. Inženýr Kirilov kdesi prohlašuje, že si vezme život, protože „to je jeho idea“. Je jasné, že musíme brát toto slovo v jeho vlastním smyslu. Připravuje se na smrt pro ideu, pro myšlenku. To je vynikající sebevražda. Postupně, ve výjevech, v nichž se Kirilovova maska pozvolna vyjasňuje, se nám sděluje myšlenka smrti, jež ho podněcuje. Inženýr opravdu přejímá argumenty z Deníku. Cítí, že Bůh je nezbytný a že musí existovat. Ví však, že neexistuje a že existovat nemůže. „Cožpak nechápeš,“ křičí, „že to je dostatečný důvod, aby se člověk zabil?" Tento postoj u něho vede k některým absurdním důsledkům. 2 lhostejnosti dovoluje, aby jeho sebevraždy bylo využito pro věc, jíž pohrdá. „Dnes v noci jsem se rozhodl, že mi to je jedno.“ Připravuje své gesto ve směsi vzpoury a svobody. „Zabiji se, abych stvrdil svou insubordinaci, svou novou a strašlivou svobodu.“ Zde již nejde o pomstu, ale o vzpouru. Kirilov je tedy absurdní postava ovšem až na tu podstatnou výhradu, že se totiž zabije. On sám vysvětluje tento rozpor, a to tak, že zároveň odhaluje absurdní tajemství v celé jeho čistotě. Ke své logice smrti totiž připojuje…
Albert Camus
Gusta Jindrák –
Mýtus o Sisyfovi od Alberta Camuse je hluboké filozofické dílo, které se zabývá otázkou absurdity lidské existence a hledáním smyslu života ve světě, který se zdá být nesmyslný. Camus zde rozvíjí myšlenku absurdity jako střetu mezi lidskou touhou po smyslu a iracionálním, chaotickým světem, který žádné odpovědi neposkytuje.
Ústředním motivem knihy je postava bájného Sisyfa, jenž je odsouzen k nekonečnému tlačení balvanu do kopce, jen aby se kámen pokaždé skutálel zpět dolů. Camus v tomto mýtu vidí paralelu k lidskému údělu – nekonečná snaha a úsilí, které nikdy nevede k trvalému cíli. Přesto však autor tvrdí, že v přijetí tohoto osudu a ve vědomém rozhodnutí pokračovat navzdory absurditě spočívá skutečná svoboda a revoltující síla člověka.
Kniha je napsána srozumitelným, ale zároveň hlubokým stylem, který čtenáře nutí k zamyšlení nad vlastní existencí. Camus odmítá jakékoli definitivní odpovědi v podobě náboženství či ideologií a nabízí spíše přijetí absurdity jako způsobu, jak dosáhnout vnitřní svobody.
Mýtus o Sisyfovi je zásadním textem existencialistické a absurdní filozofie, který osloví každého, kdo se někdy zamyslel nad smyslem své existence. Je to kniha, která nejen klade důležité otázky, ale zároveň inspiruje k hledání vlastních odpovědí.
Cyril Holeček –
Camus v Mýtu o Sisyfovi řeší otázku, která asi napadla každého – jaký to má všechno smysl, když život často vypadá jako nekonečné tlačení balvanu do kopce. A jeho odpověď? Smysl si musíme najít sami, i když se svět zdá být nesmyslný. Žádné velké filozofování, žádné útěky k víře nebo ideologiím – prostě přijmout absurditu a jet dál.
Kniha je celkem krátká, ale nabitá myšlenkami, které vám v hlavě zůstanou ještě dlouho po dočtení. Camus píše srozumitelně, žádné složité vědecké teorie, a přesto to má hloubku. Pokud vás baví přemýšlet o životě a máte rádi existenciální témata, tohle je přesně pro vás.