Vyhoďme ho z kola ven

A tak si myslím, že to, co se ten den odpoledne stalo ve sprchách, byla spíš moje vina než koho jinýho. A proto jsem to taky moh napravit jen tím, že jsem udělal to, co jsem udělal, a ani mě přitom nenapadlo, že bych si měl dávat majzla, neriskovat nebo myslet na následky, které to pro mě bude mít - tentokrát mi nezáleželo na ničem jiném než na tom, co musím udělat, a pak na tom, abych to udělal.

Sotva jsme vyšli z latríny, přišli tři černí frajeři a sehnali nás do houfu. Nejmenší černý kluk, který šmejdil dole kolem ostění a černou, hákovitou rukou, studenou jako pajcr, odtahoval od zdi chlapy, co se o ni opírali, nám oznámil, že se nám dostane varovné očisty, jak tomu říká Velká sestra. Vzhledem ke společnosti, ve které jsme se pohybovali, máme projít důkladnou očistou, ještě než něco rozneseme po celé nemocnici.

Seřadili jsme se nahatý u kachlíčkové zdi a pak přišel jeden ten černý kluk s černou plastikovou tubou v ruce a stříkal na nás smradlavou pastu, hustou a lepkavou jako vaječný bílek. Nejdřív do vlasů, potom otočit, předklonit a roztáhnout půlky!

Chlapi reptali, utahovali si ze sebe a vtipkovali, ale jeden před druhým uhýbali očima, stejně jako před těma břidlicovýma maskama za tubama, které plavaly před naší řadou jako strašidelné tváře z negativu a mířily na nás měkkýma strašidelnýma pistolema. Dělali si z černých kluků srandu, dobírali si je: "Hej, Washingtone, čímpak se vy hošani bavíte těch zbejvajících šestnáct hodin?" nebo "Hej, Williamsi, jestlipak poznáš, co jsem měl k snídani?"

Všichni se chechtali. Černý frajeři zatínali zuby a neodpovídali; nebyli na něco takového zvyklí, dokavad nepřišel ten zatracenej zrzoun.

Když na ně Fredrickson roztáhnul půlky, ozvala se taková prda, až jsem si pomyslel, že to toho nejmenšího černýho kluka připlácne na zeď.

"Slyšme!" povídal Harding a přiložil si k uchu dlaň. "Trub andělských líbezný hlas."

Všichni řvali smíchy a trumfovali vtip vtipem, dokud černý kluk nepostoupil dál a nezastavil se před dalším v řadě - najednou bylo ticho jako v kostele. Tím dalším byl George. A v té jedné vteřině, kdy všechen smích, vtipkování a reptání umlklo, kdy se Fredrickson vedle George narovnal a obrátil k velkému černému frajerovi, který se už chystal Georgeovi říct, aby sklonil hlavu, a stříknout mu do ní tu palčivou břečku - v tu chvíli jsme si všichni uvědomili, co se stane, proč se to musí stát a proč jsme se v McMurphym mýlili.

George se ve sprše nikdy nemyl mejdlem. Dokonce ani nedovolil, aby mu někdo podal ručník na osušení. Černí kluci na večerní šichtě zjistili, že je pro ně jednodušší, když mu vyhoví, a nikdy ho do ničeho nenutili. Chodilo to tak už pěkné dlouho. A všichni černí frajeři to věděli. Ale teď bylo všem jasné - všem včetně George, který se zakláněl, vrtěl hlavou a zakrýval se velkýma dlaněma podobnýma dubovému listí - že tenhle černý frajer s přeraženým nosem, duší plnou nenávisti a dvěma kámošema za zadkem, kteří čekali, co udělá, si tuhle příležitost za žádnou cenu nenechá ujít.

"Áááá, vohni tu šišku, Georgi..."

Chlapi už točili hlavy po McMurphym, který stál o pár míst dál.

"Áááá, tak dělej, Georgi..."

Martini a Sefelt stáli pod sprchou a nehýbali se. Kanálek u jejich nohou se zalykal krátkými hlty vzduchu a mejdlové vody. George zaletěl očima ke kanálku, jako když poslouchá, co mu povídá. Koukal, jak bublá a zalyká se. Pak se podíval zpátky na tubu v té černé ruce před sebou, na slizkou nudli, která se líně plazila z tuby na litinové klouby sevřené pěsti. Černý frajer nastrčil tubu o kus blíž a George se ještě víc zaklonil a znova zavrtěl hlavou.

"Ne - nechci."

"Ale neujdeš tomu, Cachtale," povídal černý kluk a znělo to bezmála omluvně. "Musí to bejt. Nechceš přeci, aby se nám tady hemžily ňáký muňky, že ne? A co já vím, můžeš mít v sobě těch muněk nalezlejch celý mraky."

"Nemám!" povídal George.

"Ááááá, Georgi, ty vo tom prostě nemáš šajna. Tyhle breberky sou strašně, strašně mrňavý - mrňavější než špendlíková hlavička. Přichytěj se tě chloupkama a pak se ti zavrtávaj hloubš a hloubš do těla, Georgi."

"Nemám breberky!" povídal George.

"Ááááá, nech si to vysvětlit, Georgi; viděl sem případy, kdy tyhle hrozný breberky -"

"Stačí, Washingtone," ozval se McMurphy.

Jizva na přeraženém frňáku toho černého kluka zablikala jako neón. Černý kluk věděl, kdo to na něj promluvil, ale neotočil se. Jediné, čím dal najevo, že ho vůbec slyšel, bylo to, že zmlknul, zdvihnul dlouhý šedivý prst a přejel si jím po jizvě, kterou utržil při tom basketbalovým utkání. Chvíli se drbal na nose a pak nastrčil Georgeovi před obličej ruku a drápal do vzduchu prstama. "Krab, Georgi. Vidíš ho? Víš přece, jak vypadá krab, že jo, Georgi? No a zrovna takovýhle kraby si chytil na tý rybářský lodi. Nechceš přece, aby se do tebe zavrtávali krabi, že ne, Georgi?"

"Nemám kraby!" zaječel George. "Ne!" Narovnal se a obočí mu vyjelo tak vysoko, že jste mu viděli do očí. Černý frajer kousek couvnul. Druhý dva se tomu zasmáli. "Copak, copak, Washingtone, copak je?" zeptal se ten velký. "Zdržuje tě snad něco ve výkonu tvýho očistnýho poslání, hochu?"

Přistoupil zas blíž. "Georgi, povídám ti: vohni hlavu! Buď vohneš hlavu a necháš si do ní stříknout tuhle srágoru - nebo tě potlápám rukou!" Ukázal mu znova ruku; měl ji velikou a černou jako bahnisko. "Vošahám tě touhle černou! špinavou! smradlavou rukou!"

"Nechci!" povídal George a zdvihnul pěst nad hlavu, jako by chtěl tu břidlicovou lebku rozbít na padrť, zaplavit podlahu ozubenýma kolečkama, střepinama a šroubkama. Ale černý frajer jenom přiložil tubu Georgeovi na pupík a stisknul. George do sebe sípavě natáhnul vzduch a přelomil se v půli. Černý frajer mu stříknul další dávku do chomáčovitých bílých vlasů, hrábnul do nich a…