Druhá Nadace

ČÁST I - MEZEK PÁTRÁ

1. DVA MUŽI A MEZEK

MEZEK. Konstruktivní Mezkův režim se zformoval po pádu První Nadace. Poté, co se definitivně rozpadla první Galaktická Říše, to byl on, kdo opět vesmír sjednotil. Mezkovo impérium nelze srovnávat s dřívější obchodní Říší padlé Nadace, která byla rozmanitá a vzájemně jen volně propojená, pomineme-li nehmatatelné vazby předpovědí psychohistoriků. Mezkův "Svaz světů" byl přísně řízený, zahrnoval jednu desetinu Galaxie a žila v něm jedna patnáctina galaktické populace. Zvláště během éry zvané Pátrání...

Encyclopedia Galactica*1

Je toho mnohem více, co encyklopedie říká k předmětu Mezka a jeho Říše, ale téměř všechno je pro otištění v tomto rukopise nepodstatné a většina z toho je navíc pro naše účely příliš suchopárná. Hlavně odstavec týkající se ekonomických podmínek, které vynesly "Prvního Občana Svazu" - Mezkovo oficiální označení - a ekonomických důsledků, které z toho vyplynuly.

Pokud se pisatel jakkoli podivuje nad rychlostí, s jakou Mezek vytvořil z ničeho za pět let ohromné dominium, zakrývá to. A pokud byl dále překvapen náhlým přerušením expanze a v důsledku toho i pětiletou konsolidací území, zakrývá to rovněž.

Proto opustíme encyklopedii a budeme pokračovat svou vlastní cestou s tím, že se blíže seznámíme s historií Velkého Bezvládí - obdobím mezi První a Druhou Galaktickou Říší - na konci pětileté konsolidace.

* Všechny zde uvedené citace z Encyclopedia galactica byly se svolením vydavatele převzaty z jejího 116. vydání, které v roce 1020 e.n. vyšlo péčí Nakladatelství pro Galaktickou encyklopedii na Terminu.

Politicky je Svaz klidný, ekonomicky prosperující. Je jen málo těch, kteří by vyměnili Mezkem nastolený mír za chaos, jež mu předcházel. Na světech, které ještě před pěti lety znaly Nadaci, snad mohla vládnout nostalgická lítost, ale nebylo tomu tak. Vůdci Nadace byli mrtví, a tedy k ničemu a pozměnění byli na koni. Nejvýkonnějším z pozměněných byl Han Pritcher, tehdejší generálporučík.

V dobách Nadace byl Han Pritcher kapitánem a členem podzemní Demokratické Opozice. Když se Nadace vzdala Mezkovi bez boje, Pritcher mu kladl odpor. Dokud se nestal pozměněným.

Pozměnění nebylo prostým zlomem způsobeným silou nadřazeného rozumu. Han Pritcher si toho byl vědom. Byl pozměněn, protože Mezek byl mutant s duševními schopnostmi, které mu umožňovaly upravovat si běžné lidi do stavu který by jemu samotnému vyhovoval. A právě toto cítil Pritcher jako jisté zadostiučinění. Bylo to tak, jak to být muselo. Neurčitý náznak potěšení z toho, že byl pozměněn, bylo prvním příznakem.

Nyní, když se vracel ze své páté výpravy do hlubin Galaxie ležících mimo Svaz, setkal se s něčím, co se blížilo obhroublému vtipu. Vysloužilý kosmonaut a agent tajné služby měli posoudit, zda mu bude umožněno předstoupit před "Prvního Občana".

Jeho tvrdá, potemnělá tvář, o které by se dalo říci, že není schopna úsměvu, aniž by popraskala, nic nenaznačila. Ale nebylo to ani zapotřebí. Mezek dokázal zachytit i ty nejnepatrnější pohnutky na rozdíl od obyčejných lidí, kteří maximálně postřehnou zachvění obočí.

Pritcher opustil svůj vzdušný vůz u starého místokrálovského hangáru a jak bylo žádáno, vstoupil na palácové pozemky prostou nohou. Kráčel jednu míli po úzké silnici, která byla prázdná a tichá. Pritcher věděl, že dobrou čtvrt míli nepotká žádného vojáka, žádnou stráž ani žádného jiného ozbrojeného muže.

Mezek nepotřeboval ochranu.

Mezek si byl sám sobě nejlepším a nejmocnějším ochráncem.

Pritcherův krok zněl měkce v jeho uších. Palác před ním se tyčil v zářícím jasném světle, neuvěřitelně silné kovové zdi a zastaralé nízké oblouky charakterizovaly architekturu Pozdní Říše. Světlo se snášelo nad prázdnými pozemky i nad přeplněným městem na obzoru.

Uvnitř paláce přebýval jeden osamělý muž, na jehož nelidských duševních vlastnostech byla závislá nejen nová aristokracie, ale i celá stavba Svazu.

Obrovské vyhlazené dveře se pod generálovým dotykem lehce otevřely a on vstoupil: Vkročil na širokou vycíděnou rampu, která se pod ním pohybovala. Bezhlučný dopravník ho rychle vyvážel do horních částí paláce. Stál před malými prostými dveřmi osobního pokoje Mezka v nejjasnější a nejtřpytivější z palácových věží.

Pomalu se otevřely...

Bail Channis byl mladý a Bail Channis byl nepozměněný.

To znamená, jednoduše řečeno, že jeho emotivní ustrojení nebylo seřízeno Mezkem. Zůstalo přesně takové, jaké bylo původně, zformováno dědičností a následně modifikováno prostředím.

Ještě mu nebylo třicet a už měl v hlavním městě velice dobrou pozici. Byl pohledný a vtipný, a proto úspěšný ve společnosti.

Byl inteligentní a duchaplný, a proto oblíbený u Mezka.

A byl svými úspěchy maximálně potěšený.

A nyní si ho Mezek poprvé předvolal k osobní audienci.

Jeho nohy ho nesly dlouhou ozářenou silnicí vedoucí k blyštícím se hliníkovým věžím. Rezidence, která se před ním tyčila, bývala sídlem místokrále z Kalganu, který vládl ještě za starých imperátorů, pozdějším sídlem nezávislých knížat z Kalganu, jež se samozvaně ujaly vlády a konečně dnešním sídlem Prvního Občana Svazu, který odsud vládl své Říši.

Channis si tiše pobrukoval. Nepochyboval o tom, co ho tady obklopuje. Druhá Nadace pochopitelně! Ten všudypřítomný přízrak který přinutil Mezka ustoupit od své bezmezné expanzivní politiky. Nahradil ji obezřelou nehybností, jejíž oficiální označení znělo "konsolidace".

Obíhaly fámy které nešlo zastavit. Mezek se chystá k další ofenzívě. Mezek už zjistil, kde leží Druhá Nadace a chce zaútočit.

Mezek se už dohodnul s Druhou Nadací a rozdělil se s ní o Galaxii. Mezek rozhodl že Druhá Nadace neexistuje a že bude sám vládnout celé Galaxii.

Není třeba vypočítávat všechny verze, které bylo možné v kuloárech zaslechnout. Nebylo to poprvé, co takovéto fámy existovaly. Ale nyní jim věřilo více lidí a všechny ty svobodné expanzivní duše, které vzkvétaly ve válkách a válečných dobrodružstvích a politickém chaosu a které pak chřadly v dobách stability a stálého míru, byly napln…