Nadace a říše

3. NEHYNOUCÍ ODKAZ

Bel Riose přestal nervózně pochodovat a s nadějí se zadíval na svého pobočníka, který právě vstoupil. "Máte nějaké zprávy o Hvězdičce?"

"Žádné. Průzkumná četa prohledala vesmír křížem krážem, ale přístroje nic nezjistily. Velitel Yume ohlásil, že Flotila je připravena k bezprostřednímu odvetnému útoku."

Generál zavrtěl hlavou. "Ne, kvůli hlídkové lodi ne. Ještě ne.

Řekněte mu, ať se vrátí - moment! Napíšu vzkaz. Necháte ho zakódovat a vysílat na úzkém svazku paprsků."

Jak to říkal, hned se dal do psaní a papír svěřil čekajícímu důstojníkovi.

"Už dorazil ten Siweňan?"

"Ještě ne."

"Postarejte se, ať ho tady mám, jakmile se objeví."

Pobočník rázně zasalutoval a odešel. Riose začal znovu pochodovat jako tygr v kleci.

Když se dveře otevřely podruhé, na prahu stál Ducem Barr. Pomalu, ve stopách pobočníka, který ho doprovázel, vešel do rozzářené místnosti, jejíž strop představoval ozdobný stereoskopický model Galaxie, a v jejímž středu stál Bel v polní uniformě.

"Zdravím vás, patriciji!" Generál mu nohou přistrčil židli a pobočníkovi dal pokyn k odchodu se slovy: "Ty dveře zůstanou zavřené, dokud je neotevřu."

Stoupl si před Siweňana s nohama rozkročenýma, rukou za zády si pevně držel zápěstí a přitom se pomalu, zamyšleně kolébal na bříškách chodidel.

Pak přísně spustil: "Patriciji, jste věrným poddaným svého Císaře?"

Barr, který do té chvíle zachovával lhostejné mlčení, chladně svraštil obočí. "Nemám důvod milovat vládu Říše."

"Což ještě zdaleka neznamená, že byste musel být zrádce."

"To je pravda. Ale pouhá skutečnost, že člověk není zrádce, také zdaleka neznamená, že přijme úlohu aktivního pomocníka."

"Za normálních okolností byste měl také pravdu. Ale když odmítnete pomoc v této chvíli," pronesl rozvážně Riose, "bude to pokládáno za vlastizradu a podle toho s vámi budeme jednat."

Barr stáhl obočí. "To slovní šermování si nechte pro své podřízené.

Mně teď bude stačit, když jasně vyjádříte své nároky a požadavky."

Riose se posadil a dal si nohy křížem. "Barre, před půl rokem jsme si o něčem povídali."

"O vašich kouzelnících?"

"Ano. Vzpomínáte si, co jsem měl tehdy v úmyslu?"

Barr přikývl. Ruce měl ochable složené v klíně. "Měl jste v úmyslu je navštívit v jejich vlastním prostředí a poslední čtyři měsíce jste tu nebyl. Našel jste je?"

"Jestli jsem je našel? Jak jinak," vykřikl Riose. Mluvil a jeho rty zůstávaly bez hnutí. Jako by ho stálo ohromné úsilí potlačit skřípání stoliček. "Patriciji, to nejsou kouzelníci, to jsou ďáblové. Je to skoro k nevíře, asi tak, jako nám při pohledu odtud připadají vzdálené mlhoviny.

Jen si to představte! Je to svět velký jako kapesník, jako nehet, jeho zdroje jsou tak zanedbatelné, energie mají takovou špetku a jejich obyvatel je taková hrstka, že by s tím nevystačily ani nejzaostalejší světy ubohých prefektství Temných hvězd. A přitom je to národ natolik hrdý a ctižádostivý, že v klidu a systematicky pomýšlí na ovládnutí Galaxie."

"A jsou tak sebejistí, že ani nemají naspěch. Postupují pomalu, flegmaticky, mluví o tom, že musí uplynout staletí. S klidem pohlcují světy a s loudavou samolibostí se plíží soustavami."

"A přitom mají úspěch. Nikdo je nedokáže zastavit. Vytvořili si nekalé obchodní společenství, které svými chapadly omotává soustavy ve větší vzdálenosti, než kam si troufnou doletět ty jejich mrňavé lodičky. Jejich kupci - jak si ti jejich agenti říkají - pronikají na vzdálenost celých parseků."

Ducem Barr přerušil ten příval hněvivých slov. "Nakolik se ty vaše informace zakládají na pravdě a nakolik z vás mluví jenom hněv?"

Voják zatajil dech a trochu se uklidnil. "Já nejsem zaslepený hněvem. Mohu vám říct, že jsem navštívil světy, které mají blíž k Siwenně než k Nadaci, na kterých je Říše jen vzdáleným mýtem a kupci žhavou skutečností. Nás samotné pokládali za kupce."

"A na samotné Nadaci vám řekli, že mají v úmyslu ovládnout Galaxii?"

"Jestli mi to řekli!" Riose se znovu rozzuřil. "Nejde o to, že by mi někdo něco vykládal. Státní úředníci neřekli ani slovo. Mluvili výhradně o obchodních záležitostech. Ale já jsem mluvil s obyčejnými lidmi. Nasál jsem do sebe představy prostého lidu, to jejich 'zjevné předurčení' a jak nevzrušeně přijímají svou velkou budoucnost.

Taková věc se nedá skrýt, všeobecný optimismus, který se ani nesnaží skrývat."

Siweňan dával nepokrytě najevo určité tiché uspokojení. "Ale račte si všimnout, že to zatím docela přesně odpovídá mé rekonstrukci událostí z těch ubohých údajů, které jsem k té věci shromáždil."

"Nepochybně," odvětil Riose s trýznivou ironií, "je to hold vaším analytickým schopnostem. Je to ovšem i jasný a arogantní komentář, pokud jde o rostoucí ohrožení panství Jeho císařského veličenstva."

Barr nezúčastněně pokrčil rameny a Riose se náhle předklonil, aby starce uchopil za ramena a s nezvyklou laskavostí mu pohlédl do očí.

"No tak, patriciji," řekl, "s tím na mě nechoďte. Já se nechci chovat jako primitiv. Podle mého názoru je zděděné nepřátelství Siwenny vůči Říši ohavným břemenem, a kdybych mohl, snažil bych se ho ze všech sil odstranit. Jenomže sféra mé působnosti je vojenská, a tak se nemohu plést do civilních záležitostí. To by mělo za následek mé odvolání a pak už bych nemohl být nijak užitečný. Chápete?

Vím, že to pochopíte. Takže, mezi námi, berte to tak, že ta zvěrstva z doby před čtyřiceti lety byla odčiněna vaší pomstou na jejich původci, a tak zapomenuta. Potřebuji vaši pomoc. Upřímně to přiznávám."

Hlas mladého muže zněl s ohromnou naléhavostí, ale Ducem Barr klidně a rozvážně vrtěl hlavou v odmítavém gestu.

Riose prosebně řekl: "Patriciji, vy mi nerozumíte a já pochybuji, že bych vás dokázal přesvědčit. Neumím diskutovat na vaší úrovni.

Vy jste učenec, já ne. Ale jedno vám mohu říct. Ať si o Říši myslíte, co chcete, musíte uznat její ohromné zásluhy. Jej…