Nénie

II

V zasněženém horském kraji starý kostelík uprostřed zpustlého, zapadlého hřbitova. Proti dveřím vysoká, srázná skalina, k jejímuž čelu vinou se zdola chmurné borovice. Okna chrámku září a hlaholí zvony, a táhle zní: „Narodil se Kristus Pán“. EMINKA přichází tiše od hřbitovních vrat.

EMINKA: Jeníčku, Jeníčku, snad jsi zapomněl.

Někdo vychází z kostela, ona pokročí prudce vpřed.

Snad on! Snad on to přichází, snad nezapomněl, snad vzpomněl na ony krásné večery v starých alejích, či…? Ba, to bude lépe – Kdybych jej uviděla aspoň.

MARIE vychází se slečnou FANY, nevidouce hned EMINKY.

MARIE: Jako blázen sápal se na mne, nevěděl, co dělá, jak to psaní dostal.

FANY: Byl rád? To si myslím. Proto pořád tak stýskal, proto byl tak smuten. To se věru nedivím.

MARIE: A líbal je a plakal.

EMINKA (k sobě): Bože, on posud nezapomněl.

Spěchá blíž ke dveřím. Zastaví se a vejde do chrámu.

FANY: Není to ona?

MARIE: Je, opravdu je to ona.

FANY: Já pořád, jaké to má psaní. Přijdu do pokoje, aby šel dolů. Ležel na klekátku, jako by se modlil, něco šeptal a psaní měl v ruce, tisk je jako v křeči. Lekla jsem se a volám pana faráře. Byl v mdlobě. Co člověku strachu nahnal.

MARIE: Ba věru.

Pauza.

FANY: Bude již brzy konec?

MARIE: Bude asi. – Slečno, slečno, již jde z kostela.

FANY: Pojďme honem.

JAN přichází s hlavou svěšenou, zemdlen maně potácí se ke skalině.

JAN: Ach, ten oheň tu pálí. Je možno být šťastným?! Odříkat, zapírat tiše, zvolna mřít k jinému životu. A není-li dál života? – – – Nechťsi, pak bude aspoň noc, krásná věčná noc, bez hvězd, věčná a nebude tam světel. Ó jak uvidíme světlo, to jako červi nepřestaneme se svíjet až zas pod tou studenou zemí… Tak… Svatá noc – jak šumí ty borovice!

Vystoupí si na skalinu. EMINKA vyjde z chrámu.

JAN (hledě do dálky, kde zrcadlí se řeka): Kam bloudí ta řeka? Hučí temně, nejasně. A kam jdu já, já také do nekonečného moře. Bože můj… Závrať mnou lomcuje, bojím se dýchnout – co to šeptá, slova ta jsou sladká – – že stojím blízko té, po které toužím…

EMINKA (hlasem harmonického unesení): Jeníčku!

JAN: Ona mne volá?…