Průsečík

IV

Rozhodl jsem se tohle doznání sepsat pro policii, protože jsem v televizi viděl, jak tam nějakej redaktor vykládá, že Tomáš Hauser, ten pražskej politik, prý nejspíš kdysi zavraždil svoji milenku. Její tělo našli poblíž Horšovského Týna s nějakým dalším tělem. Chci věci uvést na pravou míru.

Psaní mi moc nejde, ale je to lepší než policii tohle všechno vykládat, protože by se mě snažili nachytat, odváděli by mě od toho, co chci vypovědět, zbytečnejma otázkama.

Kde začít? Možná tím, že jsem neměl tenkrát, když se to stalo, moc kamarádů. Občas jsem zašel s klukama z práce na pivo, to bylo tak všechno. Hodně jsem hrával mariáš, ferbla a tak, pivo tuploval rumem, druhej den se mnou v práci nic nebylo, sotva jsem se držel na nohou. Když jsem byl doma, koukal jsem na televizi, dávali tam většinou kraviny. A chodil jsem taky občas hrát fotbálek.

Jako kluk jsem byl docel nadějnej hráč. Ale abych mohl dosáhnout víc, bylo třeba jezdit na zápasy, občas bylo třeba koupit nějaký vybavení, jenže můj fotr? Škoda o něm mluvit. Upil se, když mi bylo dvacet, a to už bylo pro mě pozdě. Ty peníze, co prochlastal, jsem potřeboval šest sedm let předtím. Takže jsem s tím praštil.

Vzali mě po škole do autoservisu ve Stříbře, i když jsem neměl jako automechanik žádnou průpravu. Ale jsem šikovnej, mám velkou sílu, to se počítá. Teprve pozdějš mně šéf umožnil, ať se při práci na automechanika řádně vyškolím, což jsem si cenil. Bylo to poprvé, co byl na mě někdo tak hodnej.

Když jsem byl mladej, nesnášel jsem ženský. Zdálo se mi, že většinou jsou prolhaný a nespolehlivý. Jako ta Marie, se kterou jsem chvíli chodil, když jsem se učil na automechanika. Napřed všechno dobrý, prý jí vůbec nevadilo, že mám v obličeji uhry a jsem plachej, mám prý dobrý srdce. Samý kecy.

Protože když jsem se s ní konečně dostal tak daleko, že se nechala hladit přes šaty na prsou a mezi nohama, a já myslel, že konečně zkusím, co měli všichni moji kamarádi už dávno za sebou, tedy aspoň to tvrdili, začala se bránit, prý na to není připravená, a bůhví co ještě. Zkusil jsem to silou, kousla mě, ubalil jsem jí jednu do ksichtu. Měl jsem tehdy za to, že je úplná kráva, že se tak chovaj všechny.

Utekla, a ještě na mě její rodiče poslali policajty, policie to má dodnes určitě v záznamech, pokud se tyhle věci po nějaký době nemažou. Byl jsem v tý době dost vzteklej na celej svět. V hospodě jsem vyvolal několik rvaček, možná to bylo zbytečný, ale fakt mě všichni tehdy srali, což mělo hodně co do činění s mojí mámou, ale o tom ještě budu psát. Kvůli jedný z těch rvaček, ta ale nebyla v hospodě, ta byla na náměstí, jsem pak dostal podmínku za ublížení na zdraví.

To taky jistě má policie všechno v zápisech, tak se k tomu už nebudu vyjadřovat, jen řeknu, že jsem byl tehdy přesvědčenej, že si ten chlápek neměl začínat. Šel jsem z hospody přes náměstí a von tam seděl nebo se o něco opíral, teď si už fakt nevzpomenu, a začal do mě rejt, že se sotva držím na nohou. U soudu pak tvrdil, ž…