Dcerka

Kapitola šestá

Slyš, dcerko! a viz, a přichyl ucho své. Slyš, že se máš káti, a viz, z čeho se máš káti; a přichyl ucho své vnitřní a slyš tělesným také, že právě se káti jest, minulých hříchů želeti, a již míti vůli jiných se nedopouštěti. A tak pravý kající jest ten, kterýž tak želí minulých hříchů, že se jiných úmyslně nedopustí, takže nižádného hříchu neoblibuje, ač bez všedního nemůže v tomto bídném životě býti.

Pravý kající drží Boží přikázání, jest v zarmoucení pro hříchy, že se jich dopustil, a jest v utěšení, že se jich kaje a od nich ustal. Pravý kající pracuje o radost nebeskou a nedbá utěšení tohoto světa; ale ten, kdo činí ještě to, čeho se má káti, neb míní učiniti, čehož by se měl káti, ten jest posměvač pokání. Protož ty, chceš-li se právě káti, žel hříchů minulých, měj v mrzkosti všechny hříchy, již více nehřeš; neb dí sv. Augustin: že daremné jest pokání, kteréž potomní poskvrňuje hřešení. Tak rozuměj: že kdyby se tisíckrát kál, a potom vždy hřešil, vždy by pokání tak zrušil, že, nekál-li by se konečně člověk, tak aby želeje již nikoli nechtěl hřešiti, tehdy všechna pokání prvnější k spasení by zmařil. Neb dí Pán Bůh: „Odvrátí-li se spravedlivý od spravedlnosti své, a učiní-li zlost, všechny spravedlnosti, kteréž učinil, nebudou jemu vzpomenuty, ale v hříchu svém umře.“^[9] Tak dí Bůh. Protož jako konečné pokání samo jest plné a dokonalé, jež člověka, kterakkoli by byl hříšný, spasí, tak konečné nekání, kterakkoli by byl člověk dobrý, toho zatratí.

Protož ty, jak doufám, žes kající, ostříhej se od hříchu, pilnost přilož a rozuměj, že sama sebe neostřežeš, než s pomocí Boží. Protož na jeho pomoc spoléhej, k němu volej, ať tě zbaví zlého a nedá padnouti v pokušení. Také pros svatých, ať jsou pomocni, ostříhej všech smyslů svých, život svůj každý den aspoň kratičce prober v mysli své a pilně znamenej, již-li prospíváš či hyneš ve ctnostech, jaká jsi v žádosti a obyčejích, kterak jsi podobna svému choti, Kristovi, ve skutcích a kterak nepodobna; neb máš pilna býti, aby ses s ním, jak nejvíce můžeš, shodla ve skutcích. A tak zřiď své žádosti, myšlení i skutky, abys ničeho ohavného se nedopustila. Postav se sama před sebou, jakobys jiného postavila, a vidíš-li cos nehodného, žel sebe, jakobys jiného želela a ještě více. Plač na své hříchy a srdce ukazuj Bohu a potom vezmi posilu, pojez chleba živého, těla Pána Ježíše, abys lačností nezemřela, jehož ten lépe požívá, kdož ho více miluje. Ty sama sebe zkus, jako sv. Pavel velí, a tak jsouc od hříchu smrtelného v naději čista, želíc hříchů minulých, varujíc se, abys v nižádný neupadla, majíc žádost, abys již vždy dobře živa byla a vystříhajíc se i všedních lehkých hříchů, na památku Pána Jezu Krista a ke svému prospěchu přistupuj k jeho svatému tělu. Míry tobě dáti neumím, jakož nemohu tobě dáti žádosti dobré ani daru Ducha svatého, protož tvá víra, naděje a láska, a tak žádost má tě vésti k tomu chlebu. Protož dí sv. Pavel: „Zkus sebe sám člověk, a tak (toti…