Pozitronový muž

ŠEST

Příležitosti k čerpání z Andrewova bankovního účtu se vynořovaly daleko častěji, než kdokoli očekával. Jako každý stroj, bez ohledu na to, jak kvalitně vyrobený, také Andrew potřeboval čas od času opravu - a opravy robotů byly odjakživa nákladné. A pak tu samozřejmě byla pravidelná modernizace. Robotika vždycky patřila mezi dynamicky se rozvíjející odvětví, desetiletí za desetiletím spěla kupředu závratným tempem, už od dob prvních těžkopádných, rozvrzaných výrobků, které nedokázaly ani mluvit. Řada zdokonalení, dotýkajících se vzhledu, funkcí a schopností robotů, byla nekonečná. Jak plynuly roky, roboti se stávali stále uhlazenějšími, stále všestrannějšími, pohybově obratnějšími a strukturálně odolnějšími.

Pán se postaral o to, aby Andrew měl možnost využít každou novinku, kterou Národní americká společnost pro výrobu robotů vyvinula. Když se na trhu objevil zdokonalený homeostatický okruh, Pán zajistil, aby ho okamžitě nainstalovali do Andrewa. Když bylo dovedeno k dokonalosti nové a daleko účinnější spojení nožních kloubů, využívající nejnovější technologie elastomerů, Andrew ho dostal. Když o pár let později zavládla móda propracovanějších obličejových panelů, vyrobených z uhlíkového vlákna zalitého do epoxidové matrice, které na rozdíl od těch dřívějších nevypadaly tolik jako karikatura lidského obličeje, Andrew byl patřičně upraven a získal vážnou, citlivou, vnímavou tvář umělce, kterou Pán - ovlivněn naléháním Malé Miss - už dávno považoval za vzhled odpovídající jeho povaze. Malá Miss chtěla, aby Andrew byl dokonalým vzorem kovové krásy, a Pán byl stejného názoru.

Všechny výdaje se přirozeně hradily z Andrewova konta.

Andrew na tom trval. Nechtěl ani slyšet o tom, že by Pán snad platil některé účty, které souvisely s Andrewovým zdokonalováním. Z jeho podkrovní dílničky vycházel nepřetržitý proud nádherných výtvorů - jedinečné, mistrovsky zpracované šperky ze vzácných dřev, přepychový kancelářský nábytek, elegantní ložnicové soupravy, skvostné lampy a bohatě zdobené knihovny.

Nebylo zapotřebí ani výstavní síně, ani prodejních katalogů. O všechno se postarala pověst, která letěla od úst k ústům, a celá Andrewova produkce byla zadaná na celé měsíce a později roky dopředu. Zákazníci vypisovali šeky ve prospěch firmy Pacific Coast Artifactories, Inc., a Andrew Martin byl jediným zástupcem této společnosti, který byl oprávněn vybírat peníze z firemního konta. Kdykoli bylo zapotřebí, aby Andrew znovu navštívil závod Národní americké kvůli údržbě, platil za tyto výkony vlastnoručně podepsaným šekem společnosti Pacific Coast Artifactories.

Jedinou částí Andrewova těla, které se inovace žádným způsobem nedotkly, byly jeho pozitronické mozkové obvody. Pán na tom trval - pevně a nesmlouvavě.

„Ti noví roboti nejsou ani tak dokonalí jako ty, Andrew,“ prohlašoval. „Ti nejnovější jsou, po pravdě řečeno, opovrženíhodně primitivní stvoření. V Národní americké se jim podařilo přijít na to, jak vyrábět mozkové obvody ještě přesnější, ještě jednoznačnější, ještě dokonaleji zapadající do vyjetých kolejí, ale to je dvojsečný způsob zdokonalení. Tihle noví roboti se ani za mák nemění. Nemají žádnou mentální bystrost. Není v nich vůbec nic nepředvídatelného. Prostě dělají to, k čemu jsou určeni, a ani o ždibec víc. Ty se mi zamlouváš víc, Andrew.“

„Děkuji, Pane.“

„V továrně ti samozřejmě řeknou, že současná generace jejich robotů se vyznačuje účinností ve výši 99,9 procenta, nebo letos už možná tvrdí, že to dělá rovných 100 procent. Dobrá, tím líp pro ně. Ale robot jako ty, Andrew - ty máš účinnost 102 procenta; možná 110 procent. Tohle oni nechtějí, ti lidé od Národní americké. Oni touží po dokonalosti, a předpokládám, že jí dosáhli - přinejmenším mají představu dokonalosti. Dokonalý služebník. Bezvadně fungující mechanický člověk. Ale dokonalost může být příšerně omezující, Andrew. Nemyslíš? Jediné, k čemu směřuje, je něco jako bezduchá loutka, která není schopna překročit omezení předurčená jejím tvůrcem. Zdaleka ne jako ty, Andrew. Ty nejsi bezduchý, to už je nám všem jasné. A co se týče omezení -“

„Zajisté mám určitá omezení, Pane.“

„Samozřejmě že ano. Ale o tom teď nemluvím, a ty to zatraceně dobře víš! Ty jsi umělec, Andrew, umělec v práci se dřevem, a když jsi umělec, tak někde v těch svých pozitronických obvodech musíš mít duši. Neptej se mě, jak se tam dostala - to nevím a nevědí to ani lidé, kteří tě sestrojili. Ale je tam. Umožňuje ti tvořit všechny ty nádherné věci, které vyrábíš. To proto, že tvoje obvody jsou staré poctivé nediferencované obvody. Zastaralé nediferencované obvody. A je to jen kvůli tobě, Andrew, že se tohoto typu už nepoužívá. Víš o tom?“

„Ano, Pane. Myslím, že vím, Pane.“

„To proto, že jsem pozval Merwina Manského sem a nechal ho, aby si tě pořádně prohlédl. Jsem přesvědčený, že on a Smythe nařídili stáhnout z výroby všechny roboty s nediferencovanými okruhy hned v tu chvíli, kdy se vrátili do továrny. Museli se cítit strašně ohrožení, když viděli, jaký jsi. Právě ta nepředvídatelnost je děsila.“

„Děsila, Pane? Jak bych mohl někomu připadat děsivý?“

„Manského jsi vyděsil, to vím jistě. Vystrašil jsi ho k smrti, Andrew. Viděl jsem, jak se mu třásly ruce, když Smythovi podával tu řezbu, kterou jsi udělal. Mansky takové umělecké schopnosti u robota řady NDR neočekával. Ani ve snu ho nenapadlo, že by něco takového bylo vůbec možné, to se vsadím. A najednou jsi tu byl ty a tvoje skvělá díla. - Víš, kolikrát mi za posledních pět let telefonoval a snažil se mě umluvit, abych tě poslal zpátky do továrny a oni tě tam mohli prozkoumat? Zkusil to devětkrát! Devětkrát! Pokaždé jsem odmítl. A když jsi skutečně musel zpátky do závodu kvůli modernizaci, schválně jsem Manského obešel a spojil se se Smythem nebo Robertsonem nebo s někým jiným z nejvyšších představitelů a vyžádal si od nich skálopevné záruky, že Manskému nedovolí, aby se hrabal ve tvých okruzích. I tak jsem se pokaždé bál, že to udělá tajně na svou pěst. No, Mansky je teď na penzi a roboty s o…