Když je člověk někdo

PRVNÍ DĚJSTVÍ

1

Redakční pracovna Pietra, který se stal nakladatelem pro vlastní potěchu. Světlá místnost s trochou nábytku, který lze snadno rozložit a odklidit. Na stěně v pozadí ohromný barevný plakát s americkou reklamou knihy „V paprscích rána“, Delagovy lyrické sbírky. Po obou stranách plakátu dva zvětšené portréty, obrácené zády k sobě: na pravé straně XXX ve svém už proslulém postoji, jak byl tisíckrát reprodukován v knihách a časopisech všeho druhu. Na levé straně portrét domnělého Delaga, hezkého dvacetiletého mladíka, mohl by to být také starý obraz mladého XXX, jak ho nikdo nezná a nepozná.

Místo pravé stěny je přepážka z matného skla, která nesahá až ke stropu a odděluje tu část místnosti, která je vyhrazena řediteli, od druhé (neviditelné) poloviny, kde pracují jeho podřízení, sekretář a písařky. Dnes tam nejsou, protože je neděle. U levé stěny divan, dvě křesla a pak vchod. Uprostřed jeviště Pietrův psací stůl. Okno si představujeme před stolem, v imaginární čtvrté stěně.

2

Ale tentokrát čtvrtou stěnu v jistém okamžiku spatříme. Shora sjede část vnější vilové zdi s dvěma řadami oken. A aby měli diváci pocit okamžité změny perspektivy, okno kanceláře, v němž se na okamžik objeví Věra, nebude v přízemí průčelní stěny, ale až v patře a poněkud stranou. Aby se ta změna provedla dost rychle, stačí umístit za spuštěnou stěnu dvoumetrový žebřík, aby po něm herečka mohla vystoupit a vyklonit se z okna.

3

Přepychová hala vily, v pozadí dobře viditelné schodiště, které vede do vyšších poschodí. Vchod si představujeme v popředí, v proscéniu, to jest pod dvěma řadami oken průčelní stěny. Několik kusů drahého moderního nábytku budí dojem, že se sem dočasně nastěhovali cizinci, kteří se tu nahonem zařídili. (Tento třetí obraz bude již připraven za prvním, protože proměny musí proběhnout před očima diváků co nejrychleji.)

Když se zvedne opona, je na scéně Pietro a Nataša. Pietro se chystá psát, Nataša sedí na divanu a vyšívá. Pietrovi je asi třicet, je vlasatý a vousatý – à la de Musset – ryšavý a pihovatý – mluví se zápalem, pak se najednou uzavře do vyčkávaného a opatrného mlčení a jeho oči těkají sem a tam. Ale stačí, aby Nataša vzhlédla a podívala se na něho, hned ji běží políbit a uklidní se. Nataša je totiž strašlivě klidná. Bláznivé nápady, které se jí honí hlavou, se dají vyčíst leda z jejího vyšívání, v tom se nikdo nevyzná. Ale ona se v tomhle vyžívá a potom zase dělá moudrou ženušku a laskavou sestru. Pauza. Najednou se za přepážkou z matného skla ozve výkřik. Je to XXX, Věra mu úkladně ustřihla kus kštice. Celá první část tohoto obrazu se odehrává po obou stranách přepážky.

XXX: Ne! Zbláznila ses? Co to vyvádíš?

VĚRA (živě a rozhněvaně): Ještě tadyhle, tak počkej!

XXX (protestuje): Ani nápad! Dej ty nůžky pryč!

VĚRA: Ne! Ještě tohle! Ukaž!

XXX: Nech toho, Věro, prosím tě, vždyť se na to podívej: takovýhle chumáč!

VĚRA: A teď na druhé straně, pusť!

NATAŠA (se zvedne, aby viděla, co se tam děje): Copak…