Krvavá svatba

TŘETÍ DĚJSTVÍ

PRVNÍ OBRAZ

Les. Je noc. Velké vlhké kmeny. Tísnivá atmosféra. Je slyšet dvoje housle. Přicházejí tři DŘEVORUBCI.

1. DŘEVORUBEC: Už je našli?

2. DŘEVORUBEC: Nenašli. Ale všude hledají.

3. DŘEVORUBEC: Však je najdou.

2. DŘEVORUBEC: Pssst!

1. DŘEVORUBEC: Co je?

2. DŘEVORUBEC: Jako by po všech cestách najednou jeli.

1. DŘEVORUBEC: Až vyjde měsíc, přijdou na ně hned.

2. DŘEVORUBEC: Měli by je nechat.

1. DŘEVORUBEC: Svět je velký. Všichni na něm mohou žít.

3. DŘEVORUBEC: Jenomže je zabijí.

1. DŘEVORUBEC: Člověk má dát na své srdce. Dobře tak, že utekli.

2. DŘEVORUBEC: Navenek se přemáhali, a krev byla silnější.

3. DŘEVORUBEC: Krev?

1. DŘEVORUBEC: Ta člověka dobře vede.

2. DŘEVORUBEC: Ale sotva ukáže se, vypije ji zem.

1. DŘEVORUBEC: Raděj být mrtvý bez krve než zůstat naživu bez srdce.

3. DŘEVORUBEC: Ticho.

1. DŘEVORUBEC: Co je. Slyšíš něco?

3. DŘEVORUBEC: Cvrčky, žáby, noční pasti.

1. DŘEVORUBEC: Ale koně ne.

3. DŘEVORUBEC: Toho ne.

1. DŘEVORUBEC: Teď se s ní asi miluje.

2. DŘEVORUBEC: Jeho tělo rostlo pro ni, její pro něho.

3. DŘEVORUBEC: Jdou po nich a zabijí je.

1. DŘEVORUBEC: Už smísili svoji krev a budou jak dva prázdné džbány, jak dva vyschlé potoky.

2. DŘEVORUBEC: Jsou husté mraky, v těch se měsíc lehko skryje.

3. DŘEVORUBEC: Ženich si je najde, s měsícem i bez měsíce. Já ho viděl vyjíždět. Jako divá hvězda letěl. Ve tvářích popel. Na čele svůj osud.

1. DŘEVORUBEC: Osud těch, co umírají uprostřed ulice.

2. DŘEVORUBEC: Právě tak!

1. DŘEVORUBEC: Myslíš, že tím kruhem projdou?

2. DŘEVORUBEC: Těžko projít. Na deset mil kolem jsou pušky a nože.

3. DŘEVORUBEC: Má dobrého koně.

2. DŘEVORUBEC: Ale veze ženu.

1. DŘEVORUBEC: Tady někde ten strom bude.

2. DŘEVORUBEC: Strom, co má čtyřicet větví. A za chvíli ho porazíme.

3. DŘEVORUBEC: Už vychází měsíc. Pojďte, pospěšme si.

Zleva vytryskne světlo.

1. DŘEVORUBEC:

Měsíci,
svítící přes listy.

2. DŘEVORUBEC:

Jasmínem krve vonící.

1. DŘEVORUBEC:

Tak samotný
jsi, měsíci, nad stromy.

2. DŘEVORUBEC:

Nevěstin šperku stříbrný.

3. DŘEVORUBEC:

Měsíci teskný,
přej milencům stín větví.

1. DŘEVORUBEC:

Měsíci zlý,
přej milencům pod větví stín.

Odejdou. Ve světle zleva se objeví MĚSÍC. Je to mladý dřevorubec s bílou tváří. Scéna se modře rozzáří.

MĚSÍC:

Oblá labuť v řece,
oko katedrály,
klamný rozbřesk já jsem:
marně utíkají!
Kdo se skryl? Kdo vzlyká
houštím do údolí?
Měsíc nechá trčet
ve vzduchu své ostří,
železnou past, která
touží hlodat v krvi.
Nechte mě, ať projdu
přes okna a stěny!
Pod střechou a v srdci
teplo dopřejte mi.
Mrznu! A můj popel
kovově mdlé barvy
hledá chochol ohně
po horách a návsích.
Sníh však odnáší mě,
bělouš mramorový,
a topím se v tůních
tvrdé, chladné vody.
Této noci zrudnou
moje tváře krví
a kopyta větru
vtrhnou do rákosí.
Nedopřát jim stín,
úkryt ani únik!
Za teplem chci vniknout
až do lidské hrudi!
Srdce pro mě! Horké!
Ať valí své vlny
přes hory mých prsou,
já chci dovnitř! Dovnitř!…