Canterburské povídky

Abecední rejstřík

Kurzivou tištěná slova v textu jednotlivých hesel jsou sama hesly v rejstříku.

Jména starořeckých bohů používá Chaucer v latinské podobě, dosazuje vlastně za ně příbuzná jim božstva římská. Tak jsou uváděna v textu i v rejstříku. Protože však báje vztahující se k řeckým božstvům se vždy přesně nekryjí s bájeslovím římským, jsou vedle latinských jmen bohů, tištěných kurzivou jako hesla, uváděny i tvary řecké.

Abradates – král starověkého města Sus v západní Persii, spojenec Asyřanů v boji proti perskému králi Cyrovi. Když padl, jeho žena Panthea se zabila na jeho mohyle.

Abrahám – v biblickém Starém zákoně jeden z židovských patriarchů. Měl děti se svou ženou Sárou a děvečkou Agar.

Absoluce – rozhřešení, odpuštění hříchů.

Absorpce – vstřebávání, pohlcování hmot, tekutin nebo plynů.

Adonis – v řeckém bájesloví krásný mladík, jehož milovala bohyně Venuše (Afrodité). Když byl zabit divokým kancem, byl její žal takový, že mu bohové povolili trávit v podsvětí, sídle zemřelých, jen část roku.

Aegeus (čti Egeus) – otec Théseův, bájeslovný král starořeckých Athén.

Aeneida (Čti Eneida) – epická báseň Vergilia. Líčí osudy trojského hrdiny Aenease, který po pádu Tróje dorazil po dlouhých dobrodružných cestách do Itálie a stal se předchůdcem zakladatelů Říma. Jedna z epizod Aeneidy líčí sestup hrdinův do podsvětí.

Acheolus – v řeckém bájesloví bůh stejnojmenné řeky. Svedl s Herkulem (Héraklem) zápas o Dejaniru, přičemž opětovně měnil podoby. Když se proměnil v býka, urazil mu Hérakles roh, z něhož pak nymfy učinily roh hojnosti.

Achilles – přední řecký hrdina ve válce proti Tróji. Zabil trojského reka Hektora, ale sám padl šípem Trójana Parise, který ho zasáhl do paty – jediného Achillova zranitelného místa.

Akteon – v řeckém bájesloví lovec, který náhodou spatřil bohyni Dianu (Artemidu) v lese nahou při koupání a byl jí za to proměněn v jelena a roztrhán pak svými vlastními psy.

Alcestis – v řeckém bájesloví věrná žena Admeta, krále kraje thesalského, jehož život zachránila tím, že zemřela místo něho. Herkules (Hérakles) ji pak vysvobodil ze sídla mrtvých v podsvětí.

Alexandrie – staré město v Egyptě, ve starověku významné středisko řeckoegyptské kultury, později ve středověku ovládáno mohamedány, s nimiž o město bojovali křesťanští rytíři za křižáckých výprav,

Algesir – španělský Algeciras, přístav v jižním Španělsku.

Alchymie, alchymista – středověká pavěda, jejímž cílem bylo objevit elixír života a kámen mudrců. Ve středověké literatuře je často zaměňován pojem „alchymie“ a „filosofie“.

Alkibiades – athénský státník a vojevůdce z 5. stol. př. n. l., z dob válek proti vojenskému spolku vedenému Spartou. Když byl zabit, pohřbila jeho milenka Timandra nebo Theodota jeho tělo, třebaže na to byl stanoven jeho nepřáteli trest smrti.

Almagest – ve své době proslulé hvězdářské dílo Ptolemaiovo. Do západní Evropy se z egyptské Alexandrie dostalo prostřednictvím Arabů, odtud jeho arabské jméno (znamená „Veliké dílo“).

Amazonky – v řeckém bájesloví kmen bojovných žen, které měly své vlastní královny. Za jejich území jsou označovány různé kraje, mezi nimi i starověká Skythie. Jednu z jejich královen, Hippolytu, zabil podle pověsti Herkules (Hérakles). Podle jiné pověsti ji dostal Théseus, který se zúčastnil Héraklovy výpravy proti Amazonkám.

Amfiaraos – v řeckém bájesloví král města Argos. Odpíral vytáhnout do boje proti Thébám, až ho jeho ješitná manželka Erifyla, podplacená jeho nepřáteli, k předem ztracenému tažení přinutila.

Amfion – v řeckém bájesloví syn Diův (Jupiterův), který vybudoval hradby města Théb z kamenů, jež se samy seskupily na místo, očarovány Amfionovou hrou na lyru.

Andromacha – žena Hektora, který padl při obraně Tróje.

Anteus (Antaios) – v řeckém bájesloví obr, syn bohyně země Gaie. Přemohl jej Herkules (Hérakles) tím, že jej odtrhl od země, z níž Anteus čerpal dotekem svou sílu.

Antonius Marcus – římský vojevůdce a státník v 1. stol. př. n. l., člen triumvirátu (spolku tří vladařů), který si po smrti Césarově rozdělil vládu nad římskou říší. Později následkem svého poměru k egyptské královně Kleopatře zabředl do války se svými bývalými druhy, byl Octaviem poražen a po zprávě, že Kleopatra spáchala sebevraždu, se sám zabil.

Apelles – nejslavnější starořecký malíř ve 4. stol. př. n. l.; žil v Malé Asii.

Apollo – v řeckém bájesloví bůh mužské krásy, básnictví, hudby a věštění, též bůh léčivých sil a původce morových ran. Především však bůh sluneční, nazývaný též Foibos (Jasný), latinsky Phoebus.

Argus (Argos) – v řeckém bájesloví mnohooký nestvůrný obr, který nikdy nespal; jeho oči si odpočívaly střídavě; proto bdělý hlídač. Héra (Juno) mu dala hlídat pannu Io, kterou proměnila v jalovici, protože se o ni ucházel Héřin manžel, pán bohů Zeus (Jupiter). Přemohl jej teprve Hermes, když jej uspal.

Aristoklides – samovládce ve starověké Arkádii ve středním Řecku. Dal zavraždit otce dívky Stymfalis, aby se jí mohl zmocnit.

Aristoteles – největší myslitel a mnohostranně nadaný učenec řeckého starověku ve 4. stol. př. n. l. Jeho názory se dlouho udržovaly i v křesťanské feudální éře a byly přes celý středověk jednou z nejsilnějších spojnic s antickou vzdělaností.

Armorica (čti Armorika) – starý latinský název pro Bretaň.

Arnold z Villanovy – proslulý lékař a alchymista ve 14. stol., buď z Villanovy v jihofrancouzské Provenci, nebo ze stejnojmenného místa ve španělské Katalánii. Napsal mimo jiné „Rosarius Philosophorum“ (latinsky Růženec filosofů), alchymisty velmi ceněnou knihu.

Árón – v biblickém Starém zákoně bratr Mojžíšův, první židovský velekněz po zřízení bohoslužebného svatostánku.

Artemisia – ve 4. stol. př. n. l. manželka krále Mausola, jenž vládl v maloasijské Karii. Z lásky k němu mu po smrti dala vystavět ve městě Halikarnassu nádhernou hrobku, odtud výraz „mauzoleum“.

Artois (čti Artua) – kraj v severní Francii s hlavním městem Arras.

Artuš – v 6. století jeden z posledních králů keltských Britů, původních obyvatel Anglie,…