Přítelkyně paní Maigretové

VIII / Rodina hračkáře

„Jste zklamán, pane Maigrete?“

Mladý Lapointe by rád řekl šéfe, jako Lucas, Torrence a většina těch ostatních ze skupiny, ale cítil se stále ještě nováčkem; zdálo se mu, že je to privilegium, které si musí vysloužit, jako třeba nějakou hodnost. Dovezli domů doktora Paula a vrátili se na Zlatnické nábřeží. Do Paříže, která se jim zdála mnohem zářivější po hodinách strávených plahočením po temném Lagny. Ze svatomichalského mostu mohl Maigret dokonce zahlédnout světlo ve své vlastní kanceláři.

„Nejsem zklamán. Ani jsem nečekal, že by si nádražáci vzpomněli po měsíci, komu štípali jízdenky.“

„Rád bych věděl, na co myslíte.“

Odpověděl docela přirozeně:

„Na zavazadlo.“

„Přísahám vám, že bylo v dílně, když jsem poprvé navštívil knihaře.“

„Nepochybuj i o tom.“

„Jsem si jist, že to nebylo to zavazadlo, které našel inspektor Lucas v suterénu.“

„Ani o tom nepochybuji. Nech vůz na dvoře a přijď nahoru.“

Ze vzrušení několika mužů v pohotovosti vycítili, že se něco událo a Lucas, jakmile slyšel Maigreta vstoupit, otevřel prudce dveře jeho kanceláře.

„Informace o Mossovi, šéfe. Mladá dívka a její otec před chvilkou odešli. Chtěli s vámi mluvit osobně, ale po dvou hodinách čekání se rozhodli se mi svěřit. Mladé a hezké dívce je asi šestnáct nebo sedmnáct let, má kulatý růžový obličej a dívá se lidem zpříma do očí. Otec je sochařem, který, pokud jsem to správně pochopil, získal kdysi Římskou cenu. Má ještě ženu a starší dceru. Bydlí na Pasteurově bulváru a vyrábějí hračky. Pokud se nemýlím, slečna doprovázela otce, aby mu zabránila cestou pít; je to asi jeho slabůstka. Nosí široký černý klobouk a uměleckou mašli pod bradou. Poslední měsíce strávil Moss právě u nich pod jménem Peters.“

„Ještě je tam?“

„Kdyby tam byl, poslal bych už inspektory, aby ho zatkli nebo bych tam šel sám. Odešel od nich 12. března.“

„Jinak řečeno v den, kdy i Levine, Gloria a dítě zmizeli po scéně v parčíku na Anverském náměstí.“

„Neoznámil jim, že odchází. Odešel ráno jako obvykle a potom se už nevrátil. Myslel jsem, že dáte přednost tomu je osobně vyslechnout. Ah, ještě jedna věc. Philippe Liotard již dvakrát telefonoval.“

„Co chce?“

„Mluvit s vámi. Žádal, abyste mu zavolal do Chope du Negre, pokud se vrátíte před jedenáctou večer.“

Byla to pivnice na bulváru Bonne Nouvel e a Maigret ji znal.

„Spojte mne s Chope!“

Ozvala se pokladní. Nechala advokáta vyvolat.

„To jste vy, pane komisaři? Předpokládám, že jste zavalen prací. Našli jste ho?“

„Koho?“

„Mosse. Šel jsem dnes odpoledne do kina a pochopil jsem. Nemyslíte, že náš vzájemný neúřední rozhovor by mohl být užitečný nám oběma?“

Byla to náhoda. Chvilku předtím v autě myslel Maigret na kufr. A právě v průběhu hovoru malý Lapointe vstoupil do jeho pracovny.

„Jste s přáteli?“ zeptal se komisař Liotarda.

„To nevadí. Když přijdete, odloučím se od nich.“

„Vaše přítelkyně?“

„Ano.“

„Někdo jiný?“

„Někdo, koho nemáte příliš v lásce, divím se proč, poněvadž ho to velice mrzí.“

Byl tam i…