Maigret v Picratt Baru

/8/

Arlettiny fotografie konečně vyndali z výlohy. Nahrazovalo ji jiné děvče, které mělo předvádět totéž číslo, a možná i v šatech, které nosila ona, ale Betty měla pravdu, byla to nesnadná úloha, nebylo nic platné, že děvče bylo mladé a kypré, pravděpodobně dost hezké, v gestu, kterým ze sebe stahovalo šaty, bylo i na fotografi něco urážlivě vulgárního; člověk musel myslet na všelijaké obscénní pohlednice a tak trochu taky na všelijaké ty špatně namalované nahotiny, které se kroutí na plátně jarmarečních bud.

Stačilo, aby Maigret vzal za kliku. Jedna lampa byla rozsvícena nad barovým pultem, druhá vzadu v sále a mezi oběma se táhl dlouhý pás šera. A Fred, v bílém svetru s ohrnutým límcem, s velkými kostěnými brýlemi na očích, četl zrovna vzadu večerník.

Byt byl tak malý, že Alfonsiovi museli přes den používat lokál jako jídelnu a obývací pokoj. Před obědem sem asi tu a tam někdo zašel – spíš přítel než host – vypít skleničku u barového pultu. Fred se přes brýle podíval na Maigreta, který kráčel k němu, ale nevstal, podal mu jen svou tlustou pracku a kývl na něj, aby si sedl.

„Však jsem si to myslel, že přijdete,“ řekl.

Nevysvětlil proč. Maigret se ho na to neptal. Fred dočetl zprávu o probíhajícím vyšetřování, odložil brýle a zeptal se:

„Čím vám posloužím? Koňak?“

Šel nalít dvě skleničky a se spokojeným povzdechem se zase posadil, jako člověk, který je rád, že je doma. Oba slyšeli nad hlavou kroky.

„Vaše žena je nahoře?“ zeptal se komisař.

„Dává zrovna té nové lekci.“

Maigret se ani neusmál při představě, jak tlustá Róza předvádí děvčeti striptýzové svlékání.

„Vás to nezajímá?“ zeptal se Freda. Ten pokrčil rameny.

„Je to hezká žabka. Má prsa krásnější než Arletta a svěžejší kůži. Ale není to ono.“

„Proč jste se mi pokusil namluvit, že jste s Arlettou měl něco jenom v kuchyni?“

Nezdálo se, že by ho to přivedlo do rozpaků.

„Vy jste vyslýchali majitele hotelů? Musel jsem vám to tak říct, kvůli ženě. Byla by z toho měla zbytečný trápení. Má pořád dojem, že ji jednoho krásnýho dne nechám kvůli nějaký mladší.“

„Kvůli Arlettě byste ji nebyl nechal?“

Fred se Maigretovi podíval zpříma do tváře. „Kdyby ta to na mně byla chtěla, tak ano.“

„Byl jste do ní zamilovaný?“

„Říkejte tomu, jak chcete. Měl jsem v životě stovky žen, možná tisíce. Nikdy jsem se nenamáhal spočítat to. Ale nepoznal jsem ani jednu takovou jako ona.“

„Navrhl jste jí, aby šla žít s vámi?“

„Naznačil jsem jí, že bych nebyl proti tomu a že by to pro ni nebylo nevýhodný.“

„Odmítla?“

Fred povzdechl a lokl si koňaku, který napřed prohlédl ve sklence proti světlu.

„Kdyby byla neodmítla, byla by pravděpodobně ještě naživu. Víte zrovna tak jako já, že někoho měla. Čím ji držel, to se mi nepodařilo zjistit.“

„Zkoušel jste to?“

„Dokonce jsem ji jednou i sledoval.“

„Bezvýsledně?“

„Byla mazanější než já. Co to máte za lubem s tím buzerantem?“

„Vy Filipa znáte?“

„Ne. Ale takových, jako je on, pár znám. Občas sem některý z nich zabrousí, ale takovýhle hosty radši ne…