Paul Verlaine, jeden z absolutních

Dny a díla Paula Verlaina

1844

30. března se narodil Paul-Marie Verlaine v Metách v zámožné rodině vysokého ženijního důstojníka Nicolase Verlaina, narozeného r. 1798, a Élisy rozené Dehéové, narozené r. 1812. Paul byl jediné a dlouho očekávané dítě; kromě Paula vychovávali Verlainovi rodiče také jeho sestřenku Élisu Moncombleovou, o osm let starší, jež byla zdá se básníkovou první velkou láskou.

1851

Verlainův otec podal demisi a rodina se přestěhovala do pařížské čtvrti Batignolles.

1853

Narodila se pozdější básníkova žena Mathilde Mautéová. Verlaine je dán do internátu a chodí až do r. 1862 do tehdejšího Bonapartova, dnes Condorcetova lycea.

1854

Narodil se pozdější Verlainův přítel Jean-Arthur Rimbaud, který hrál tak rozhodující úlohu v básníkově intimním i uměleckém životě.

1858–1860

Verlaine začíná ve školních lavicích objevovat svět poezie, Baudelaira, Banvilla a další, a také sám psát. Vznikají nepublikované První básně a verše, jež vydá později pod názvem Saturnské básně.

1862

Verlaine složí zkoušky bakalaureátu; prázdniny stráví na severu Francie u sestřenice Élisy, která se mezitím provdala. Do těchto končin, odkud pocházeli rodiče, se bude vracet Verlaine znovu a znovu.

1863

Verlaine je častým hostem v salóně Ricardových a ve společnosti „parnasistů“; navštěvuje pilně koncerty Pasdeloupovy a v srpnu tiskne poprvé svoji báseň v Revue de Progrès, kterou řídí L.-X. de Ricard.

1864

Verlaine vstupuje do zaměstnání, nejprve u jedné pojišťovny, poté na pařížské radnici.

1865

Verlaine spolupracuje s novým Ricardovým časopisem L’Art, kde od listopadu otiskuje delší studii o Baudelairovi s řadou zajímavých postřehů; básník se v ní hlásí takřka programově ke svému učiteli. Umírá básníkův otec.

1866

Verlaine přispěje osmi básněmi do Soudobého Parnasu, vydávaného u nakladatele A. Lemerra. V listopadu vychází u téhož nakladatele první Verlainova kniha Saturnské básně v 505 výtiscích; potřebný peníz na vydání knihy poskytla básníkovi jeho sestřenice Élisa. Kniha prošla takřka bez odezvy u kritiky; básní ze Soudobého Parnasu si povšiml Jules Barbey d’Aurevilly.

1867

V únoru umírá Verlainova sestřenice Élise; 2. září se básník účastní pohřbu Charlese Baudelaira. Jinak se Verlaine pilně podílí na společenském a uměleckém životě v tehdejších salónech, zejména však v salóně Niny de Callias. Tam se také poprvé setká se svou příští ženou Mathildou Mautéovou, nevlastní sestrou jeho přítele hudebníka Charlese de Sivry. O tomto setkání i jejich dalším společném životě hovoří nejen Verlainova Zpověď a další autobiografické práce (zejména novela Pierre Duchâtelet), ale také Paměti z mého života, jež zanechala paní Mathilda.

1869

V červnu se Verlaine neoficiálně zasnoubí s Mathildou Mautéovou a píše první básně své Dobré písně. V červenci vychází Verlainova druhá kniha Galantní slavnosti u A. Lemerra v nákladu 360 výtisků.

1870

Uprostřed německo-francouzské války se Verlaine 11. srpna žení s Mathildou Mautéovou. V prosinci je vytištěna jeho třetí kniha Dobrá píseň u A. Lemerra v 590 výtiscích, ale vzhledem k válečným událostem a následující Komuně vychází ve skutečnosti až r. 1872.

1871

V době obležení je Verlaine na čas členem Národní gardy a za Komuny šéfem „tiskového oddělení“. Po pádu Komuny se cítí ohrožen a skrývá se u příbuzných na venkově. Po návratu nachází doma dopis od Arthura Rimbauda a pozve ho do Paříže; Rimbaud přijíždí 10. září. Koncem října se narodí Verlainův syn Georges, ale ani jeho narození nedokáže sklížit troskotající manželství.

1872

Vztah mladých manželů se ještě zhoršuje, až nakonec v únoru Mathilde podá žádost o soudní rozluku, odůvodněnou Verlainovým pijáctvím a násilnostmi. Verlaine pošle na čas Rimbauda domů do Arden a v básníkově domácnosti dojde k smíru. V květnu se však Rimbaud vrátí do Paříže a horečný společný život obou přátel právě tak jako neshody a násilnosti ve Verlainově manželství pokračují. 7. července znenadání odjíždí Verlaine s Rimbaudem do Bruselu. Mathilda Mautéová se pokusí přimět manžela k návratu, ale marně. Po kratším pobytu v Belgii odjíždějí oba „synové slunce“ do Londýna, kde po pádu Komuny vznikla silná francouzská kolonie zejména politických uprchlíků. Koncem roku odjíždí Rimbaud domů, ale potom se zase vrací do Londýna.

1873

Verlaine pracuje na Romancích beze slov, o nichž psal už koncem předchozího roku příteli E. Lepelletierovi. Rimbaud se v dubnu znovu vrací do Francie a začne psát Pobyt v pekle, který je mimo jiné i historií jeho vztahu k Verlainovi a vysvětluje okolnosti, k nimž zanedlouho došlo. V květnu přijíždí do Arden i Verlaine, aby byl nablízku Rimbaudovi. 27. května se přátelé vracejí do Londýna, ale jejich společný život je čím dál napjatější; 4. července Verlaine po hádce odjede do Belgie a nechá Rimbauda bez halíře v Londýně. Má v úmyslu se smířit se ženou a vyhrožuje sebevraždou, ale nakonec přivolává Rimbauda do Bruselu. V Bruselu drama vyvrcholí a 10. července Verlaine Rimbauda postřelí. Je zatčen a odsouzen na dva roky vězení, které odpyká v Bruselu a v Monsu.

1874

Verlaine pracuje ve vězení na rozsáhlé sbírce básní Vězeňsky (Cellulairement), kterou později rozdělí v knihy Moudrost, Kdysi a nedávno a Souběžně. V březnu vyšly péčí Verlainova přítele Lepelletiera v Sensu Romance beze slov v nákladu 300 výtisků. V dubnu rozhodl soudní tribunál departementu Seine o rozloučení manželského společenství Paula Verlaina a Mathildy Mautéové; syn byl rozhodnutím soudu přiřknut matce, které měl básník platit měsíčně 100 franků alimentů. Rozvod v té době ještě neexistoval. Zpráva o rozsudku na Verlaina těžce dolehla; básník s ní spojuje počátek své konverze.

1875

16. ledna je Verlaine propuštěn; na základě dobrého chování mu bylo z trestu prominuto 175 dní. Básník odjíždí k příbuzným ve Fampoux. Pokouší se znovu o smír se svou bývalou ženou a také s Rimbaudem, za nímž zajel do Stuttgartu. Nakonec odjíždí do Anglie a učí ve Stickney. V Londýně se seznamuje s básníkem a tulákem Germainem Nouve…