Zlatovláska: Hra

I. obraz

Vnitřek hradu starého krále. V pozadí výhled na horizont, hradby a hlásky. Větší část scény zaujímá králova hodovní síň, vedle ní je Jiříkova kuchyně, přístupná také zvenčí výpadní brankou, od níž vedou úzké schody dolů někam do podhradí. Při otevření opony právě blednou poslední hvězdy, později přechází svítání do slunečného rána. Z předjitřního šera vyrůstají obrysy hradu. Scéna je prozatím prázdná, odněkud z hlásek se ozývá opakované zpěvné volání HLÁSNÝCH.

HLÁSNÝ (zpívá na hlásce):

Kdo nechceš hrdlem propadnúti,
varuj se, varuj na své púti
hradu tohoto,
nuzná holoto,
Jeho Milost pan král spí –

Volání přejímá druhá a třetí hláska. – Svítá. – Ozve se kohoutí zakokrhání, za chvilku vchází na scénu JIRKA s dlouhým smetákem, vstupuje na ochoz a naklání se dolů na dvůr.

JIRKA:

Kohoutku, vítej! Dobrý den!
Překrásně ty nám kokrháš.
A jak jsi všude oblíben!
Jen pozor, ať se nestrháš!
Kdyby tvé písničky nebylo,
co by nás ráno budilo?

KOHOUT stále kokrhá.

Máme to, máme chlapíka!

Rozkokrhává se celý SBOR KOHOUTŮ.

Už je vás celá muzika!
Kohoutku, přidej, drž si prim!
Zrním tě za to nakrmím!
Výborně! Drž se! Lip – a výš!
Co ty s tím hláskem vyvádíš…

Vychází slunce.

Taková píseň, můj ty bože,
že i to slunko vstává z lože! –
Sluníčko, vítej! Dobrý den!
Vyspinkané, učesané?
Ach, ty milé! Jak se máme?
Usměj se, usměj na pozdrav!

Přibatolí se PSÍČEK.

PSÍČEK:

Haf, haf, haf!

JIRKA:

Štěkl třikrát – a to značí,
že už se mu jízdy ráčí,
ranní jízdy na koštěti.
A že, psíčku, mám tě rád –
kočár čeká. – Nasedat!

JIRKA vozí PSÍČKA na smetáku a doprovází hru říkadlem.

Jede pán, bílý pán,
jede na černém kočáru,
jede pán, bílý pán,
a on jezdí sem a tam.

A ten kočár nemá koně,
zajedeme zítra pro ně,
jede pán, bílý pán,
jede jako kníže sám.

Najednou – kde se vzala, tu se vzala – stojí tu BABKA s košíkem. Jakmile ji PSÍK zpozoruje, seskočí ze smetáku a zaštěká. JIŘÍK se překvapen otočí.

BABKA:

Dobré jitro pro Jiříka,
i pro toho pana psíka.

JIRKA:

Dobré jitro pro vás, paní.
Copak nám dobrého nesete?

BABKA:

Dobrému je všechno dobré,
zlý si zlobu v srdci nosí.
Dobrá kosa louku skosí,
špatná se ztupí o stéblo.

JIRKA:

Já vám nerozumím, paní.

BABKA:

Ještě k tomu není čas –
aby zlé dobrému podlehlo,
aby ryba promluvila,
aby z vody vyšla síla,
aby moucha rádcem byla –
ještě není, není čas.

JIRKA:

Já vám, paní, nerozumím.

BABKA:

To já jenom tak si mluvím,
že jsem stará, že jsem sama,
jak ta hora za horama. –
Přináším králi tu rybu.

BABKA vybaluje rybu z košíku.

JIRKA:

Rybu, paní? Jakou rybu?

BABKA:

Jakou? Černou, tuze tmavou,
vylovenou z černé tůně,
v které v noci hvězdy plavou.
Král sám si ji vyžádal,
závdavkem mi dukát dal.
Připrav mu ji ke snídaní.

JIRKA:

Ale vždyť ta ryba, paní –,
není ryba, je to had!

BABKA:

Budeš ji vínem polévat,
obalíš ji v tymiánu,
trhaném o svatém Jánu –
dobrá bude, ledaskomu. –
Tož já půjdu zase domů.

Zatímco JIRKA prohlíží ještě rybu, BABKA se zt…