Panský dům 2

23.05

Dunross čekal na Briana Kwoka v Quancově baru hotelu Mandarin, popíjeje velké brandy a Perrier. Bar byl jen pro muže a téměř nikdo tam nebyl. Brian Kwok se ještě nikdy neopozdil, ale tentokrát zřejmě ano.

V jeho profesi je normální, že ho něco nepředvídatelného zdrží, pomyslel si nevzrušeně Dunross. Dám mu ještě pár minut.

Dnes večer Dunrossovi čekání nevadilo. Měl ještě spoustu času před schůzkou se Čtyřprstým Wu v Aberdeenu a Penn byla bezpečně na cestě do Anglie, takže nemusel nijak spěchat domů.

Ta cesta jí prospěje, říkal si. Londýn, divadlo a hrad Avisyard. Bude tam krásně. Brzy začne podzim, svěží rána, kdy se sráží dech u úst, hony a pak vánoce. Bude krásné být doma na vánoce ve sněhu. Jsem zvědavý, co tyhle vánoce přinesou a jak mi bude tahle doba, tahle zlá doba, připadat při pohledu zpátky. Příliš mnoho problémů se nakupilo. Každý plán se v zárodku bortí, všechno se vymyká kontrole, mé kontrole. Bartlett, Casey, Gornt, Čtyřprstý, Mata Pěstička, Havergill, Johnjohn, Kirk, Crosse, Sinders, AMG, jeho Riko, samé můry kolem světla – a teď ještě další, Tipťop a Hiro Toda, který přijede zítra místo až v sobotu.

To odpoledne dlouze hovořil se svým japonským partnerem a přítelem. Toda se vyptával na burzu a na situaci Struanů, ne otevřeně, v anglickém stylu, ale nepřímo, ve zdvořilém japonském stylu. Přesto se ale zeptal, angličtinou s americkým přízvukem, který získal během dvouletého postgraduálního studia v Harvardu. Pod hladkým povrchem vycítil Dunross vážné znepokojení.

„Všechno bude v pořádku, Hiro,“ řekl mu Dunross. „Je to jen dočasný útok. Převezmeme lodi podle plánu.“

Opravdu?

Ano. Nějak už to uděláme. Linbar odjíždí zítra do Sydney, aby se pokusil vzkřísit jednání s Woolarou a získat nájemce. To bude na dlouhé lokte.

Myšlenky se mu nezadržitelně vracely k Jacquovi. Vážně je Jacques komunistický zrádce? A Jason Plumm a Tuke? A R znamená Rogera Crosse nebo Roberta Armstronga? Přece žádný z nich to být nemůže a Jacques už vůbec ne! Pro všechno na světě, vždyť Jacqua znám strašně dlouho – rodinu de Villů znám téměř celý život. Možná že Jacques dal Bartlettovi nějaké informace o naší struktuře, ale ne všechny. Ne ty, které se týkají společnosti a jejích vnitřních věcí, ty zná jenom taj-pan. To znamená Alastair, otec, já nebo starý Sir Ross. A to je taky nesmysl.

Ano.

Ale někdo je zrádce a já to nejsem. A pak je tu Sevrin.

Dunross se rozhlédl. Bar byl téměř prázdný. Byla to menší, příjemná, pohodlná místnost s křesly z tmavě zelené kůže a stolky ze starého leštěného dubu, na stěnách visely Quancovy obrazy. Byly to vesměs kopie. Většina originálů visela v dlouhé galerii ve Velkém domě a pár ostatních zdobilo chodby banky Viktorie a Blacse. Jen nepatrné množství si našlo soukromé majitele. Opřel se v křesle, spokojený, že ho obklopuje tak známé prostředí. Jakoby z toho čerpal sílu. Nad jeho hlavou visel portrét dívky Haklo s plavovlasým chlapcem v náručí. Vlasy měl spletené do cůpku. Říkalo se, že obraz nechala malovat dívka na obraze pro Dirka Struana k jeho narozeninám. Dívka se jmenovala May-may Čchungová a dítě, které chovala, byl prý jejich syn Duncan.

Jeho pohled zabloudil přes pokoj k portrétu Dirka a k obrazu znázorňujícímu jeho nevlastního bratra Robba, které visely vedle podobizny amerického obchodníka Jeffa Coopera a krajinky s Peakem s modlitebnou z roku 1841. Zajímalo by mě, co by Dirk říkal, kdyby teď viděl své dílo. Kvetoucí, rozrostlé, pořád ještě na prvním místě v asijském světě, který je pro nás jediný možný.

„Ještě jedno, taj-pane?“

„Ne, Fengu, díky,“ odpověděl čínskému barmanovi. „Jen ještě jeden Perrier, prosím.“

Telefon byl poblíž. Vytočil číslo.

„Policejní ředitelství,“ řekl ženský hlas.

„Superintendenta Kwoka, prosím.“

„Okamžik, pane.“

Zatímco čekal, snažil se dospět k rozhodnutí ohledně Jacqua. Je to nemožné, říkal si nešťastně, sám to nevyřeším. Když teď pojede do Francie pro Zuzanu a Avril, bude aspoň týden nebo tak nějak pryč. Možná bych měl pohovořit se Sindersem, možná už něco budou vědět. Panebože, kdyby Grant nenapsal, že to jméno začíná písmenem R, šel bych rovnou za Crossem. Je možné, aby on byl Arthurem?

Vzpomeň si na Philbyho z Ministerstva zahraničí, připomněl sám sobě, znechucený, že Angličan v takovém postavení a s takovým zázemím mohl zradit. Stejně jako tamti dva, Burgess a Maclean. A Blake. Nakolik můžu Grantovi věřit? Chudák. Nakolik můžu věřit Jamie Kirkovi?

„Kdo chce mluvit se superintendentem Kwokem, prosím?“ zeptal se mužský hlas ze sluchátka.

„Pan Dunross od Struanů.“

„Okamžik, prosím.“ Chvilku čekal, pak se ozval mužský hlas, který okamžitě poznal. „Dobrý večer, taj-pane. Robert Armstrong… sorry, ale Brian tu není. Děje se něco důležitého?“

„Ne. Měli jsme se tu jen sejít najeden drink a on nejde.“

„Aha. Nezmínil se o tom – většinou mi takové věci říká. Kdy jste se domluvili?“

„Dnes ráno. Volal, aby mi řekl o Johnu Čchenovi. Něco nového s těmi parchanty?“

„Ne. Sorry. Brian musel odjet z města – narychlo, znáš to.“

„Ovšem. Kdybys s ním mluvil, tak mu řekni, že se uvidíme v neděli na závodech do vrchu, jestli ne dřív.“

„Pořád ještě plánuješ ten výlet do Tchaj-wanu?“

„Ano. S Bartlettem. V neděli tam, v úterý zpět. Slyšel jsem, že můžeme letět jeho letadlem.“

„Ano. Prosím tě, dohlídni, aby se v úterý určitě vrátil.“

„Možná dřív.“

„Můžu pro tebe něco udělat?“

„Díky, Roberte, nic nepotřebuju.“

„Taj-pane, měli jsme, měli jsme tu další nepříjemnost, dávej prosím tě na sebe pozor, aspoň do zítřka, než se sejdeš se Sindersem, ano?“

„Samozřejmě. Brian to taky říkal. I Roger. Díky, Roberte. Dobrou.“ Dunross zavěsil. Zapomněl, že ho sleduje někdo ze Zvláštního oddělení. Ten chlapík musí být lepší než ti ostatní. Vůbec jsem si ho nevšiml. Co teď s ním. U Čtyřprstého by určitě vítaný nebyl.

„Vrátím se za okamžik,“ řekl.

„Ano, taj-pane,“ odpověděl barman.

Dunross vyšel a zvolna kráčel na pánské záchody, přitom se nepozorovaně rozhlížel kolem sebe. Nikoho neviděl. Ze záchodu vyšel do hlučného, přepln…