Gaidžin

54

Sobota, 3. ledna

“Massa dole, vechod, missí-tchaj-tchaj.”

“Massa Gornt?”

A-su, přešlapující ve dveřích budoáru Angelique, jen pokrčila rameny. “Kuej-luo massa.” Rukou naznačila, že to je kdosi vysoký, a jako obvykle za sebou zabouchla.

Angelique ještě rychle pohlédla do zrcadla. Jiný make-up než své potlačované vzrušení nepotřebovala. Chvilka, než zamkla deník a vrátila jej na místo. Poslední kontrola a už vyběhla z místnosti. Černé hedvábné šaty s mnoha spodničkami, vlasy svázané pěkným šifonovým šátkem, rovněž černým. Pečetní snubní prsten. Cestou po schodech si služebnictva zaměstnaného ranními domácími povinnostmi ani nevšimla.

Do tchaj-panovy kanceláře. Gornt stál u okna a hleděl na zátoku. Čchen truchlivě vyčkával vedle něho.

“Dobré ráno, Edwarde.”

Otočil se a usmál na uvítanou. “Dobré ráno, madam.”

“Můžu vám nabídnout kávu nebo šampaňské?”

“Nic, děkuji. Právě jsem posnídal. Jen jsem vám chtěl říct o Hongkongu a věcech, které jste si tam objednala. Doufám, že vás neruším.”

“Děkuji. Čchen, čekala venku, ej-ja?”

Jakmile osaměli, okamžitě se tiše rozpovídala: “Tohle je teď Albertova kancelář. Půjčuji si ji, dokud je s Vargasem v účtárně, a tak možná nebudeme mít příliš času - těžko se tady hledá místo, kde by si člověk mohl nerušeně promluvit. Pojďte, posadíme se tady, Edwarde.” Ukázala rukou ke stolku u okna s roztaženými závěsy. “Kolemjdoucí náš možná uvidí, ale to nevadí, byl jste Malcolmův přítel. Prosím, rychle, co se stalo?”

“Smím vám nejdřív říct, že vypadáte nádherně?”

“Vy také.” Její neklid už byl neskrývaný. “Prosím.”

“Proběhlo to velmi, myslím, velmi dobře,” rozhovořil se stejně tiše. “Z paní Tess by byla skvělá hráčka pokeru, a tak si tím nemůžu být naprosto jistý. Při první schůzce jsem se jí zmínil, že mám informace o Brockových, jak jsme se dohodli, a několikrát a různými způsoby jsem jí naznačil, že jsem s nimi přišel kvůli vám. Neby…”

“Dostal jste se k ní jako první z lodě?”

“Ano, tím jsem si naprosto jistý, protože jsem se dostal ke břehu na lodivodově kutru s kapitánem Strongbowem ještě dřív, než Prancing Cloud zakotvila. Když jsem Tess pověděl o Brockových, skoro nereagovala, jenom napjatě poslouchala, položila mi několik otázek a nakonec řekla: ,Přijďte sem, prosím, zítra i s doklady, hned na úsvitu. Postranní branka z vedlejší uličky bude odemčená. Zahalte se do něčeho a buďte opatrný, Brockovi mají špehy všude.’ Příštího dne…”

“Počkejte. Pověděl jste jí o… o tom, jak Malcolm zemřel, a o naší svatbě?”

“Ne, to jsem nechal na Strongbowovi. Ale začnu od začátku. Na mou radu jsme se vydali na břeh v lodivodově kutru. Nikomu jsme se o tom nezmínili, ani Hoagovi - je moc upovídaný. Nabídl jsem se, že Strongbowa doprovodím a pomůžu mu, byl jsem přece částečně svědkem všeho… Ten ubožák byl vyděšený k smrti, ale vlastně to byla jeho povinnost, aby jí všechno oznámil. Když z něho vypadlo, že Malcolm zemřel, zesinala. Za pár vteřin se ale ovládla, bylo až zarážející, jak rychle a klidně se ho zeptala, jak k tomu došlo. Strongbow jenom vystrašeně zabreptal: ,Přinesl jsem úmrtní list, paní Struanová, výsledky soudního ohledání a dopis od sira Williama. Byla to přirozená smrt a došlo k ní na Prancing Cloud. Ráno jsme ho našli mrtvého, po svatební noci…’

Vylétla jako pružina a zaječela: ,Vy jste oddal mého syna s tou ženskou?” Strongbowa málem ranila mrtvice a vysypal ze sebe celou tu historku co nejrychleji. O Pearl, souboji, jak jsem zachránil život Jamiemu a zabil Norberta, jak našli Malcolma, pověděl jí vše, co věděl, i jak jste byla v šoku. Pot z něho jen lil, Angelique. Musím přiznat, že jsem se také zapotil - poté co Tess zaječela, stála tam jako Medúza a oči jí plály. Potom jí odevzdal pár dopisů, viděl jsem, že jeden byl od sira Williama, ještě zamumlal, že ho to mrzí, ale že to byla jeho smutná povinnost, aby to vyřídil, a vypotácel se ven.”

Gornt vytáhl kapesník a otřel si čelo. Také Angelique se cítila zesláblá a ze síly její sokyně se jí svíral žaludek - když se z Tess takhle potí i Gornt, jak by asi ta ženská zatočila s ní? “Jenom tam stála a potom obrátila oči ke mně. Udivilo mě, jak je možná, že vypadá tak… tak vysoká. A tvrdá. Chvíli tvrdá, chvíli jemná, ale pořád ostražitá. Musel jsem se ovládat, abych neutekl, a ohlížet se, jako že mám strach, aby mě nikdo neslyšel. Honem jsem vyklopil, že mě to také hrozně mrzí, že Malcolm byl opravdu můj přítel, že i vy jste její přítelkyně a že kvůli vám jsem přišel s informacemi o tom, jak přivést Tylera a Morgana Brocka na mizinu. Hned jak jsem to vyslovil, šílenství ji opustilo, alespoň ten oheň, který mi naháněl hrůzu, zmizel a posadila se. Nespustila ze mě oči, posadila se a po dlouhé chvíli se zeptala, o jaké informace jde. Řekl jsem jí, že se vrátím zítra, ale ona opakovala hlasem ostrým jako nůž: Jaké informace? Zhruba jsem jí to nastínil… Promiňte, Angelique, mohl bych se něčeho napít? Ne šampaňského, whisky nebo bourbonu, jestli máte.”

Přešla k příborníku, nalila mu, sama si vzala vodu a Gornt pokračoval: “Příští den jsem jí přinesl polovinu podkladů a nechal jsem jí je. Ona se…”

“Počkejte, chovala se stejně jako předtím?”

“Ano a ne. Děkuji, na zdraví, ať slouží.” Upil si pořádný doušek a vydechl, jak ho lihovina zahřála v krku. “Děkuji. Když jsem domluvil, podívala se na mě a já si pomyslel, že to nevyjde. Z té ženské jde hrozný strach, nerad bych ji měl za svého nepřítele.”

“A mě považuje za nepřítele? Mon Dieu, Edwarde, povězte mi pravdu.”

“Ano, považuje, ale to zatím nevadí. Nechte mě domluvit. Já jsem…”

“Odevzdal jste jí můj dopis?”

“Jo, ano, promiňte, že jsem se o tom zapomněl zmínit. Udělal jsem to ještě první den, než jsem odešel, přesně jak jsme se dohodli, znovu jsem jí zdůraznil, že to byl váš nápad, protože jsem uzavřel dohodu s Malcolmem, tchaj-panem, a ten zemřel, a tak jsem považoval tu úmluvu za neplatnou a chtěl jsem se vrátit do Šanghaje, abych počkal na nového tchaj-pana. Jenže vy jste mě vyhledala a poprosila mě, abych šel za ní, že to prý svému příteli M…