Hněvy a smutky

Giosue Carducci

49 

Elektronická kniha: Giosue Carducci – Hněvy a smutky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: carducci01 Kategorie:

Popis

E-kniha Giosue Carducci: Hněvy a smutky

Anotace

Sbírka básní ‘Hněvy a smutky’ od Giosue Carducciho představuje intenzivní lyrický monolog, v němž autor reflektuje osobní i národní tragédie. Prostřednictvím silných metafor, melodického verše a emotivních obrazů se čtenář ponoří do autorova vnitřního světa, plného rozčarování, lítosti a palčivých otázek smyslu života. Carducciho umění spočívá v propojení osobní bolesti s širším společenským kontextem.

O autorovi

Giosuè Carducci

[27.7.1835-16.2.1907] Giosuè Carducci, celým jménem Giosuè Alessandro Giuseppe Carducci, se narodil roku 1835 ve Valdicastellu, malé vesnici v oblasti Versilia v Toskánsku, která byla tehdy součástí nezávislého Toskánského velkovévodství. Jeho otec Michele byl venkovský lékař a zapálený liberál, aktivně podporující hnutí za národní nezávislost Itálie. Kvůli politickým aktivitám svého otce byla rodina nucena se několikrát stěhovat, což ovlivnilo Carducciho dětství...

Giosuè Carducci: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, , ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hněvy a smutky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Před boloňskou kartouzou

Och, drahé je slunce těm, kdož vycházejí z bílých
ztichlých příbytků mrtvých! Přichází jako polibek jakéhosi boha:

polibek světla, jež zaplavuje zemi, zatímco cikády
zpívají vysoký, nezměrný hymnus messidoru.

Pláň podobá se pyšnému moři, plnému chvění a vln:
vily a města a hrady se z něj jak ostrovy noří.

Dlouhé cesty se rozbíhají mezi uprášenou zelení a topoly:
štíhlé mosty překračují v úprku oblouků řeku.

Všechno je plamen a blankyt. Tam od Verony z hor
dívají se sem dva osamělé bělavé mráčky.

Kvůli vám, Delio, přichází vánek ze zbožného chlumu Guardia,
který z vrcholků Apenin do pláně sbíhá,

vzdouvá vám bělostný závoj, cuchá vám kadeře,
splývající v černých prstencích po pyšném čele.

Zatímco krotíte ty vzpurné ohleduplně rukou,
klopíc oči, v nichž tolik rozkoši slibuje Amor,

poslyšte! (duch Múz vám promlouvá v srdci)
slyšíte zpod země, co říkají mrtví.

Dřímají pod úpatím vršku umbrijští předkové, ti, co jako první
údery sekyr porušili, Apeniny, kdys vaše ticho:

spí tam i Etruskové, kteří sem přišli s lituy, oštěpy, s očima
upřenýma vzhůru k tajemným zeleným svahům,

a urostlí ryšaví Keltové, kteří sem přišli omýt se z krvavých řeží
ve chladných horských vodách, jež zdravili jako svůj Rýn,

i povýšené plémě římské a Langobard s dlouhou hřívou,
který tu poslední tábořil v lesnatých vršcích.…