Modrý a rudý

Přišel mne pan lajtnant navštívit

Přišel mne pan lajtnant navštívit,
já ještě na pryčně ležím,
přišel se po ránu podívat,
jak asi ležím.

Ležel jsem, jak už se ležívá,
člověku špatně když stelou,
na levé straně, co srdce mám,
noc já jsem proležel celou.

Já mám s mým srdcem trápení,
já mu už tolikrát říkal,
že člověk je proto jen na světě,
aby si hloupostem zvykal.

Podívej, hlupáčku, - říkal jsem,
abych to znázornil zhruba -
věř mi to, na světě platí jen
veliká huba.

Jsou-li v té hubě tesáky,
tu huba na ceně stoupá -
nemáš-li na ni však licenci,
je to věc velice hloupá.

Nakonec plivnou nám do tlamy,
řeknou, že bohu čas kradem -
pro jedny tesáky s licencí
ostatní leží tu ladem.

Sed jsem si na pryčně, potom vstal,
zvolna si zapínal blůzu.
Pan lajtnant váhal, jak oslovit
takzvanou lůzu.

Pan lajtnant věděl, s kým má čest,
k lepšímu nepatřím světu,
takzvané lůzy jsem já květ,
jejími barvami kvetu.

Přece však náhle byl v rozpacích.
Šavlí břink a …