Nadace a Země

KAPITOLA 14 - MRTVÁ PLANETA

60.

Trevize byl deprimován. Těch pár vítězství, která od začátku pátrání zaznamenal, nemělo nikdy dlouhé trvání. Vždy pouze dočasně zažehnávala porážku.

Nyní odkládal skok k třetímu z Intermitentních světů, až svým neklidem nakazil i ostatní. Když se konečně rozhodl, že prostě počítači pokyn, aby přemístil loď hyperprostorem, dát musí, objevil se u dveří do pilotní kabiny zasmušilý Pelorat a Bliss stála hned za ním.

Dokonce tam postávalo i Fallom. Mžouralo na Trevize a pevně svíralo Blissinu ruku.

Trevize vzhlédl od počítače a poněkud obhrouble řekl: "Úplná rodinka!" Ale to promluvil jen jeho vlastní neklid. Naprogramoval počítač ke skoku tak, aby znovu vstoupili do prostoru ve větší vzdálenosti od cílové planety, než bylo nezbytně nutné. Přesvědčoval se, že to dělá proto, že ho následky událostí na prvních dvou Intermitentních světech naučily opatrnosti, sám tomu ale nevěřil. Věděl, že někde v hloubi duše si přeje, aby vstoupili do prostoru ve velké vzdálenosti od hvězdy, kde by si nemohl být jistý, jestli u ní je obydlená planeta. To by mu poskytlo pár dní letu vnitřním prostorem navíc, než by zjistil a případně byl nucen podívat se do očí hořké porážce.

Teď se tedy, s celou "rodinkou" za zády, zhluboka nadechl, Zadržel dech, zadal počítači poslední pokyny a písklavé oddechnutí se mu prodralo mezi rty.

Hvězdný obrazec se s tichým trhnutím přesmykl a monitor pohasl, neboť teď zobrazoval oblast, kde byly hvězdy poněkud roztroušenější.

A tam, skoro ve středu, svítila jasně žhnoucí hvězda.

Trevize se široce zazubil. Svým způsobem to znamenalo vítězství.

Koneckonců třetí soustava souřadnic mohla být chybná a na obzoru se nemusela objevit žádná přiměřená hvězda třídy G. Očima zavadil o ostatní tři a řekl: "Tak tady ji máme. Hvězda číslo tři."

"Jsi si tím jist?" zeptala se opatrně Bliss.

"Sleduj," vyzval ji Trevize. "Přepnu na rovinně centralizovaný pohled v galaktické mapě počítače. Jestli ta jasná hvězda zmizí, pak není zanesená do mapy, a tu chceme." Počítač reagoval na jeho příkaz a hvězda bleskově zhasla, aniž by měla čas potemnět. Vypadalo to, jako by nikdy neexistovala, ale zbytek hvězdného pole zůstal, jaký byl - majestátně lhostejný.

"Máme ji," řekl Trevize. A přesto vedl Vzdálenou hvězdu kupředu jen poloviční rychlostí, než jakou by mohl snadno udržovat. Přítomnost nebo nepřítomnost obyvatelné planety v jejich okolí byla stále ještě otázkou a Trevize s hledáním odpovědi nikterak nepospíchal. Dokonce ani po třech dnech přibližování se o tom stále ještě nedalo nic říci s určitostí.

Nebo ne tak docela nic. Kolem hvězdy obíhal v ohromné vzdálenosti olbřímí plynný obr. Jeho denní strana, kterou ze své polohy viděli jako široký srp, žhla světlounkou žlutí. Trevizovi se jeho vzezření nelíbilo, ale snažil se nedat to najevo. Promluvil věcně jako průvodce: "Před sebou máme velkého plynného obra," řekl. "Je to strhující podívaná. Všimněte si úzkého páru prstenců a dvou slušně velkých oběžnic, které jsou v této chvíli vidět."

Bliss se ujišťovala: "Většina soustav má plynného obra. že?"

"Ano, ale tenhle je dost velký. Pokud mohu soudit ze vzdálenosti jeho satelitů a doby jejich oběhu, bude téměř dvoutisíckrát hmotnější, než by mohla být obyvatelná planeta."

"Jaký je v tom rozdíl?" zajímala se dál Bliss. "Plynní obři jsou plynnými obry bez ohledu na svou velikost, ne? Obíhají vždy ve velké vzdálenosti od hvězdy a žádný z nich není obyvatelný vzhledem ke své velikosti a oběžné vzdálenosti. My se jenom musíme podívat po obyvatelné planetě blíž u hvězdy."

Trevize zaváhal a potom se rozhodl vyložit karty na stůl. "Problém je," řekl, "že plynní obři mají ve zvyku zcela vysmýčit velký objem planetárního prostoru. Hmota, kterou neabsorbují svou masou, se shlukne do dosti velkých těles a ta vytvářejí jejich soustavu oběžnic.

Do značné vzdálenosti zabraňuje slučování dalších těles, takže čím je plynný obr větší, tím je pravděpodobnější, že je jedinou dostatečně velkou planetou dané hvězdy. V soustavě zbyde pouze plynný obr a asteroidy."

"Naznačuješ tím snad, že zde není obyvatelná planeta?"

"Čím je plynný obr větší, tím je menší naděje na výskyt obyvatelné planety. A tenhle plynný obr je tak veliký, že je doslova trpasličí hvězdou."

Pelorat se zeptal: "Můžeme ho vidět?"

Všichni tři se v tom okamžiku zadívali na monitor (Fallom bylo s knihami v Blissině pokoji).

Zvětšovali pohled, až byla celá obrazovka vyplněná srpem. Napříč srpem, v malém odstupu od jeho středu vedla tenká tmavá linka, stín prstence, která byla rozeznatelná v malé vzdálenosti za povrchem planety jako třpytivá oblina. Zatínala se do tmavé strany o kousíček dříve, než sama vstoupila do stínu.

"Osa otáčení planety má sklon asi třiceti pěti stupňů k oběžné rovině a prstenec je přirozeně ve výšce rovníku planety, takže světlo hvězdy přichází na tomhle místě oběžné dráhy zespoda a vrhá stín prstence daleko nad rovník."

Pelorat hleděl jako u vytržení. "To jsou ale tenké prstence."

"Vlastně jsou nadprůměrně velké," řekl Trevize. "Podle legend jsou prstence, které obepínají plynného obra planetární soustavě Země, mnohem širší, jasnější a daleko dokonalejší, než jsou tyhle. Vedle nich je plynný obr zakrslík."

"To mě nepřekvapuje," řekl Trevize. "Když se nějaký příběh předává z generace na generaci po tisíce let, myslíš, že se cokoli ve vypravování smrskává?"

Bliss se rozplývala: "Je nádherný. Když pozoruješ ten srp, zdá se, jako by se ti před očima natřásal a vrtěl."

"To jsou atmosférické bouře," vysvětloval T…