Hrozny hněvu

«kapitola devátá»

V malých domcích třídili nájemci svůj majetek a majetek svých otců a dědů. Probírali se svými věcmi, vybírali, co si vezmou s sebou na cestu k západu. Mužové byli nemilosrdní, protože minulost byla zkažena, ale ženy věděly, jak bude za nimi minulost v nastávajících dnech volat. Mužové šli do stodol a kůlen.

Ten pluh, ty brány pamatujete se, jak jsme za války zaseli hořčici? Pamatujete se, jak přišel ten chlap a chtěl, abychom sázeli ten gumový keř, kterému říkají guayule? Zbohatnete, říkal. Vyneste to nářadí snad za ně dostaneme pár dolarů. Osmnáct dolarů stál ten pluh, i s dopravou.

Koňské postroje, vozy, sečky, motyky. Vyneste to ven! Dejte to na hromadu! Naložte to na vůz! Odvezte to do města! Prodejte to za tolik, kolik dostanete. Prodejte také vůz i koně. K ničemu to už není.

Padesát centů za dobrý pluh to je málo. Tahle sečka stála osmatřicet dolarů. Dva dolary je málo. Nemůžeme se s tím tahat nazpátek tak dobře, vemte si to, a naši zlobu k tomu! Vemte si pumpu i postroje! Vemte ohlávky, chomouty, podprsníky, postraňky. Vemte ty skleněné korálky na náčelník, malinké červené růžičky pod sklem. Koupil jsem je pro našeho hnědáka. Pamatuješ se, jak zdvíhal nohy, když cválal?

Harampádí nakupené na dvoře.

Ruční pluh už nikdo nekoupí. Dám padesát centů za váhu kovu. Traktory to je heslo dne!

Tak si to vemte vemte si ten celý krám a dejte mi pět dolarů! Nekupujete jen obnošené věci kupujete i obnošené životy. A ještě více však uvidíte kupujete i naši zlobu. Kupujete pluh, který zaorá vaše vlastní děti, kupujete ducha a paže, které vás mohly zachránit. Pět dolarů, ne čtyři! Nemůžeme se s tím tahat nazpátek co mám dělat, dejte mi tedy čtyři! Ale varuji vás kupujete něco, co zaorá vaše vlastní děti. A vy tomu nechcete rozumět. Nemůžete tomu rozumět. Tak dobře tedy za čtyry dolary! A teď co dáte za koně a vůz? Jsou to pěkní hnědáci, trochu do červena, hodí se k sobě barvou, mají stejný krok. Jdeli to do vršku, napnou řádně svaly, zaberou oba stejně na vteřinu. A ráno, ráno je na nich světlo, narůžovělé jitřní světlo. Dívají se přes plot a frkají nám do okna, stříhají nastraženýma ušima, aby nás slyšeli hovořit a ty jejich černé kučery na čele! Mám dcerku. Ráda jim zaplétá hřívu a kučery, zaplétá jim do nich červené pentličky. Dělá to ráda. Už to nedělá. Mohl bych vám povídat zábavnou historku o tom děvčátku a o tom náručním hnědáku. Rozesmálo by vás to. Náručnímu je osm, podsednímu deset, ale jsou jako dvojčata, tak dobře si při tahu rozumějí. Podívejte se jim na zuby. Zdraví jako buci. Hluboký dech. Nohy jako srnky. Kolik? Deset dolarů? Za oba? A vůz? Kriste Pane, to je radši odstřelím jako žrádlo pro psy. K čertu tak si je vemte! Honem si je vemte, pane! Kupujete s nimi děvčátko zaplétající jim kučery, děvčátko, které si vyndá stužku z vlasů a dělá jim mašličky, odstoupí, aby se podívalo, hlavu na stranu, pak si tře tvář o měkké nozdry. Kupujete léta práce, léta dřiny v slunečním úpalu, kupujete starost, která nemá slov. Ale pozor, pane! S tou hromadou harampádí a s těmi hnědáky dostanete nádavek krásný nádavek uzlík zloby, která ve vašem domě poroste a jednoho dne rozkvete. Mohli jsme vás zachránit, ale vy jste nás strhl k zemi, a brzo strhnou i vás, a nebude nikoho, kdo by vás zachránil.

Nájemci se vraceli, ruce v kapsách, klobouky hluboko do čela. Někteří si koupili pintu kořalky a vypili ji naráz, aby to bylo jako rána palicí do hlavy a omráčilo to. Ale nesmáli se a netancovali. Nezpívali, nebrnkali na kytary. Vraceli se k farmám, ruce v kapsách, hlavy sklopeny, a nohama rozviřovali červený prach.

Snad můžeme začít znovu v nové, bohaté zemi v Kalifornii, kde roste ovoce. Začneme od začátku.

Ale člověk nemůže začít od začátku. Jenom nemluvně může začít od začátku. Ty a já, my všichni vždyť jsme vším tím, co bylo. Hněv jedné chvíle, tisíc…