5
Na jednom konci ohromné stáje bylo vysoko narovnáno čerstvé seno a nad tou kupou, zavěšen na kladce, visel čtyřramenný drapák na balíky sena.
K druhému konci stáje se seno svažovalo jako nějaké horské úbočí a pak následovala rovinka novým senem ještě nezaplněná. U bočních stěn bylo vidět jesle a mezi příčkami prokukovaly hlavy koní.
Bylo nedělní odpoledne. Hovící si koně okusovali zbylé hromádky sena, hryzali do dřeva žlabů a chřestili ohlávkovými řetízky. Škvírami ve stěnách prořezávalo se do stáje odpolední slunce a jasnými čárami lehalo na seno.
Vzduch byl rozbzučen mouchami, líným odpoledním bzukotem.
Zvenčí sem doléhalo zvonění podkov o železnou hůlku a mužské výkřiky, vtipkující, povzbuzující a vysmívající se. Ale uvnitř byl klid a bzukot, bylo tam ospale a teplo.
Ve stáji byl jen Lennie, a ten seděl v seně vedle bedny pod žlabem na onom konci, kde ještě nebylo narovnáno seno. Seděl v seně a hleděl na maličké mrtvé štěňátko, které před ním leželo. Hleděl tak na ně dlouho a pak natáhl svou ohromnou ruku a začal je hladit, hladit je celé, od čumáčku k ocásku.
A Lennie to štěně tiše oslovil: „Pročpak jsi z toho muselo mít smrt? Ty přece nejsi žádná maličká myštička. Vždyť já tě ani tak moc nehladil!“ Zvedl štěněti hlavičku, zadíval se mu na čumáček a promluvil k němu. „Až na to George přijde, že jsi zabitý, on mi pak snad ani nedovolí opatrovat králíky.“
Na místě, které nebylo na očích, vyhloubil jamku, položil do ní štěně a přikryl je senem; ale civěl dál na hrobeček, který štěněti udělal. „Tohle přece ještě není nic tak špatnýho, abych se musel utíkat schovat do vrbiček. To se ví, že není! Georgeovi řeknu, že jsem ho našel mrtvý.“
Odhrabal štěně, prohlédl si je a začal je hladit od uší až po ocas.
„Jenže on to pozná,“ pokračoval žalostně. „George vždycky všecko pozná.
„Spustí na mě: ,To jsi udělal ty! To víš, na mě si nepřijdeš! A potom řekne: ,Za to nebudeš smět opatrovat králíky.“
Vtom do něho vjel vztek. „Potvoro jedna! Pročpak tě to muselo zabít?! Ty přece nejsi žádná maličká myštička!“ Zvedl štěně a mrštil jím pryč. Obrátil se k němu zády. Seděl s hlavou nad koleny a šeptal: „Teï nebudu smět opatrovat králíky. Teï mi to nedovolí.“ A kolíbal se ve svém hoři dopředu dozadu.
Zvenčí sem dolehlo zazvonění podkovy o železnou hůlku a pak sboreček výkřiků. Lennie vstal, přinesl si štěně zpátky a položil je na seno; pak se posadil. Začal štěně znovu hladit. „Ty jsi nebylo ještě dost velký,“ žalostnil.
„Co se mi toho naříkali, že ještě nejsi dost velký! To já nevěděl, že tě člověk může tak lehko zabít.“ Jeho prsty si hrály s poddajným uchem štěněte. „On z toho nebude George možná nic dělat. Vždyť co mu na něm, prevítovi jednom neřádným, vlastně záleželo!“
Kolem pažení posledního stání pro koně přišla sem Curleyova žena. Přišla potichoučku, takže ji nezpozoroval. Byla zase v křiklavých kretonových šatech a v trepkách s červenými pštrosími péry. Obličej měla nalíčený a buřtíčky jejích natočených vlasů byly všec…
John Steinbeck
Iveta K. –
Příběh dvou mužů, kteří hledají své vlastní štěstí. Nakonec se však stane velká tragédie, která jejich životy navždy změní. Ukazuje, že ne vždy to své štěstí najdete, ale že je v každém případě potřeba pomáhat si a starat se o druhé. Dojemný příběh, rozhodně stojí za přečtení.
Stanislav Pokorný –
Rozsahem poměrně krátký příběh, ale doslova nabitý emocemi a silnými momenty. Tento příběh dvou kamarádů je zasazen do období ekonomické krize. Je tu krásně vykreslené prostředí sezónních dělníků, kteří během ekonomické krize ve 30. letech 20. století putují od jedné farmy v Kalifornii ke druhé. Na jedné z těchto farem je jeden z kamarádů, Lennie, křivě obviněn ze zločinu. Lennie je chlap jak hora, ale retardovaný a George se o něj stará a neopustí ho ani v této těžké chvíli. Silné čtení, které mohu jen doporučit!